Ryba žije
Lehce se rozhodují studenti navštěvující fakulty vysokých škol na Albertově – přírodovědci, medici, matfyzáci a čévéúťáci. V albertovské oblasti, přímo v areálu zdejší Botanické zahrady má vyseděné téměř historické místo studentská hospoda Mrtvá ryba. Lepší háknutí přednášky než pár kroků od akademické půdy si lze těžko představit.
Mrtvá ryba existovala už před revolucí, kdy se zde scházeli studenti stávkového výboru Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Pár let po revoluci byla její tradice nadšenci z přírodovědy zase obnovena a do brány Botanické zahrady, která vede do studentského lokálu, může bez uzardění vstoupit kdokoli. Jen nedoporučuji sedět na zahrádce Mrtvé ryby zoufalcům, které teprve čeká zkouška z botaniky – koukat na plazící a všude okolo se tyčící rostlinky je v takovém případě dost depresivní.
Ryba dýchá
Největší předností Mrtvé ryby je dýchání. Nemluvím o respiraci rybí, nýbrž o lidské – studentské. Řečeno jednoduše – v téhle hospodě se dá dýchat. Ať už živočich dýchá žábrami nebo plícemi, v Mrtvé rybě s tím nebude mít problém. Vevnitř totiž platí zákaz kouření. Pokaždé, když propařím v Mrtvé rybě noc, se ráno hrozně divím, že mě sice bolí hlava a svět se točí, ale moje oblečení nesmrdí. Na to nejsem zvyklá jak z barů, tak ani z mnoha studentských bytů. A jestli se absťákem po cigáru někdo vyloženě třese a k ústům ani pití nedonese, může ukojit touhu na zahrádce.
Navzdory svému názvu nemusíte v Rybě ani umírat hlady. Během semestru se rybí tvář během dne mění. Ráno připomíná spíš kavárničku, kde jsou pro vás na baru připraveny čerstvě obložené housky k snídani. Od oběda k večeři pak skladba jídelníčku plynule přechází na hutnější stravu v podobě nakládaných hermelínů nebo utopenců. Jediným nedostatkem lokálu je volnomyšlenkářský přístup k hygieně. Leckdy se tak stane, že dostanete třetinku s kalným dnem, které bych já osobně pod mikroskopem raději vidět nechtěla. I tak se ale v Rybě vypijí hektolitry piva ročně.
Ryba chlastá
Otevírací doba výčepu Mrtvé ryby je závislá na semestrálním režimu. Takže když se ke konci září začínají do lavic v posluchárnách univerzit soukat vyletnění studenti, mohou si být jisti, že se za nedlouho nasoukají i na židle v Rybě. Během školního roku má Ryba otevřeno od desíti ráno až do noci. Zavírá se podle zábavy. Přes den tu často uvidíte ve skriptech ponořené mladé lidi, ale učebnice se postupem času stanou spíše podtácky pod půllitry. Což v Rybě nevadí ani profesorům, kteří sem také poměrně častou skáknou na jedno.
Mrtvá ryba si tyká se žáky i učiteli, a tak si tu i oni navzájem musí potykat. Jak pak pozdravit profesora na semináři, když máte nutkavou potřebu zařvat: „Zdar Jarouši! Tak jaks dopad po tý zelený?“
Běžte se poradit přímo na místo činu. Ráda bych vám ho ukázala pomocí webových stránek, ty ale provozovatelé Ryby nevedou. Takže, ať už studujete v Dejvicích, na Žižkově nebo v Suchdole, vydejte se, prozatím nevrávorajícím krokem, do Benátské ulice.
Eva Samšuková
