Jakube, máš svoji vlastní stránku na ČSFD, co to pro tebe znamená?
Stránku na ČSFD má kdekdo, pokud narážíš na to, že jde o něco netradičního. Jinak považuji ČSFD za hodnotný zdroj informací, který k sobě poutá mnoho lidí a proto mne samozřejmě jakákoliv odezva, reakce nebo hodnocení filmu, které na mém tamním profilu přistane, vždy potěší.
Doposud ses věnoval animovanému filmu, který studuješ, byl M.O. tvůj první hraný snímek?
Ano. Film M.O. je má první zkušenost s hraným filmem. Do té doby jsem k výrobě filmu přistupoval vždy jen přes obrazovku počítače. Příprava scény, stavba v ateliéru, vedení herců, to vše pro mě byly věci, které jsem do té doby znal jen teoreticky. Při natáčení jsem se tedy potýkal s mnoha problémy.
Chceš se v budoucnu věnovat spíš hranému, nebo animovanému filmu?
V poslední době, mě čím dál tím víc láká klasická ilustrace. Cítím se být spíš výtvarníkem než filmařem. Ale film mám zarytý hluboko pod kůží. Mám-li se rozhodnout mezi animovanou tvorbou a hranou akcí, rozhodně tíhnu více k filmu animovanému. U "kresleného" snímku nemáte starosti se sháněním vhodných herců, nemusíte dlouhé týdny obíhat vetešáky, abyste nalezli chybějící rekvizitu a ani se vám nestane, že na plac například nedorazí osvětlovač, který den před tím oslavoval dlouho do noci. Máte zkrátka to, co si nakreslíte, a to nejpodstatnější je, že to máte prakticky ihned.
Přiblížil bys čtenářům, jak animovaný film vzniká? Děláš všechno ručně, nebo animuješ převážně na počítači?
Studentský animovaný film je film ryze autorský. Prakticky celý film vzniká z velké části pod rukama jednoho člověka. Animací je několik druhů – podle techniky zpracování. Já mám nejraději animaci kreslenou, tedy vytvářenou obrázek po obrázku. V současné době se upustilo od klasické ruční kresby na papír a studenti kreslí přímo do počítače, třeba pomocí tabletu.
Výrobní proces má zhruba tuto podobu: Jakmile mám v hlavě námět, rozpracuju ho do literárního scénáře. Ve chvíli, kdy jsem s příběhem spokojený, převede se scénář do podoby technického scénáře, kde už konkrétně řeším podobu jednotlivých záběrů. Následně musím vytvořit animatik, jakousi hrubou skicu filmu, která dává tušit, která místa fungují a která je potřeba doladit. Poté začíná samotný proces tvorby. Teda nejdelší fáze, kdy animátoři vysedávají dlouhé týdny u svých počítačů. A pokud uvážíte, že jednu vteřinu filmu tvoří 12 obrázků (každý se použije dvakrát, aby se dosáhlo počtu 24), a například kreslený film, který připravuju, bude mít 8 minut, snadno si spočítáte, že kreslený film není hotový za měsíc.
O filmu M.O.
Příběh osamělé babičky, která si pro zpestření svých dnů objedná poštou mechanického dědečka. Na stránce ČSFD má film Jakuba Kouřila 74 %.
Režie a scénář: Jakub Kouřil
Hrají: Viera Pavlíková, Jan Tolar, Miroslav Vrba, Ladislav Cibulka
Za snímek M.O. jsi dostal prestižní cenu – není cesta hraných filmů přeci jenom pro tebe ta, ve které budeš mít úspěch?
Ceny si velmi vážím. Je zajímavé, že mezi tolika hranými snímky oslovil porotu právě můj kombinovaný film, který se obešel bez velkého štábu. Cesta hraných krátkých filmů je samozřejmě lákavá, ale otázkou zůstává, jestli se tím někdo někdy uživil.
Čím se tvůj snímek lišil od ostatních v soutěži, že cenu dostal právě on?
To ví jen porota. Já můžu jen hádat, že snad to byl právě hravý příběh v netradičním zpracování.
Za film jsi dostal 100 tisíc korun, použiješ je na další tvorbu?
Stotisícovou odměnu chápu jako jakési povzbuzení a postrčení do přípravy a výroby dalšího filmu. Nějaké peníze už možná použiju pro můj absolventský snímek, na kterém právě pracuji, ale většinu z výhry plánuju ponechat jako základ pro další tvorbu po škole.
Jakub Kouřil
Jakub Kouřil (1987) studuje v magisterském programu Animovanou tvorbu na pražské FAMU. Předtím absolvoval obor Animace a audiovize na Fakultě multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a půlroční stáž na prestižní ENSAD (École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs) v Paříži. Za snímek M.O. dostal na začátku letošního roku cenu Magnesia za nejlepší studentský film roku 2012.
Kolik vlastně stojí vyrobit takovýto studentský film – a kde sháníte finance, podporuje vás nějak škola, nebo musíte shánět i jinde?
Filmaři na FAMU mají to štěstí, že mají možnost získat nějaké peníze ze školního grantu. Pro mě, jakožto studenta, který strávil několik let na škole ve Zlíně, kde jsme vyráběli animované filmy "na koleni", je to úžasná věc. Pro krátký film o babičce a mechanickém dědečkovi mi bohatě postačily právě tyto grantové peníze od FAMU. Konkrétně šlo o pronájem školního studia-ateliéru a externích 50 000 Kč, které pokryly platy herců, pronájem rekvizit a studiové techniky a následně plat zvukaře a hudebníka.
Co znamená M.O. – je to nějaká zkratka?
Je to zkratka. Vznikla v průběhu práce na filmu. Nejdřív jsem počítal s názvem "Mechanický dědeček", ale když jsem později kreslil krabice, ve kterých hlavní hrdinové obdrželi své mechanické protějšky, napadlo mě, že by na krabicích mělo být nějaké firemní logo (logo firmy, která se zabývá výrobou mechanických dědečků a babiček). Postupem času jsem dospěl ke zkratce M.O., tedy Mechanic Oma a Mechanic Opa.
Máš možnost srovnat dvě filmové školy – FAMU a UTB – která je lepší, kde se ti líp studovalo?
Jak už jsem zmiňoval, jeden z hlavních rozdílů je ten, že studentské filmy na FAMU mají možnost, kromě jiných grantů, „zásobit“ se grantem školním. Ve Zlíně se nám ani nesnilo, že by škola finančně dotovala například náš bakalářský animovaný film. Je to nesporná výhoda.
Jinak se tyto školy liší i přístupem k výuce. Ve Zlíně jsem získal výborné základy práce s nejrůznějšími 2D i 3D softwary. Na FAMU se studium mnohem více točí okolo toho, aby si student dokonale osvojil zásady filmového vyprávění. Mnohem delší čas se věnuje diskuzi nad scénářem, promýšlením jednotlivých scén a záběrů a jejich vzájemné soudržnosti.
