Alice Zielinski studuje letecké inženýrství a elektrotechniku/aplikovanou informatiku na MIT (Massachusetts Institute of Technology pozn. red.). Kromě toho pracovala na projektu pro NASU, kde pracovala na vývoji softwaru pro podporu samořídícího mechanismu vesmírného transportéru ATHLETE. Podle ní ale spíš spoustu času věnuje vysvětlováním, že si nedělá legraci a skutečně prestižní technickou školu studuje. Ostatní studenti jí to přesto moc nevěří.
Je totiž mladá, pěkná a blond. „Na MIT nechodí moc holek, a už vůbec ne blond populace. Jednou mi třeba přišla SMSka od kamaráda: Vidím blonďatou hlavu ve čtvrté řadě. Jsi tak nepřehlédnutelná!“ svěřila se nám Alice. V přednáškovém sále přitom bylo přes 200 lidí. Mezi běžné komentáře lidí, kteří ji potkají na kampusu, pak podle ní patří:
„To je roztomilé! A až si uděláš diplom, dáš se na modeling?“
„To je vtip, že? Nevypadáš, že studuješ MIT.“
„Cože?! Ale máš na sobě šaty! Ty vážně chodíš na MIT? Co kdybychom zašli na rande?“
Právě tyto a mnohé další komentáře způsobily, že se Alice přestala na otázky odpovídat, a dokonce se přestala malovat a hezky oblékat. Chtěla se tak vyhnout dotěrným komentářům. „Přijde mi, že na sebe přitahuji více pozornosti, když mám pěkné šaty a make-up, než když se neupravím,“ svěřila se nám Alice. Přišlo jí, že dívkám studujícím technické obory není souzené vypadat hezky, aby to nevypadalo, že mají priority někde jinde, než jen u studia. To jí potvrdilo i pár dalších kamarádek z MIT. „Změnily účes, začaly se oblékat více mužně, zkrátka tak, aby působily nepřístupně a vyhnuly se podobným nevhodným komentářům, jaké stíhají na kampusu i mě,“ říká Alice.
Jen seď a hezky se tvař
Podobné komentáře začaly už na střední škole, když se účastnila kroužku robotiky. „Když jsem se zeptala, jak můžu přispět k vyřešení problému, odpovědí mého kouče bylo: seď tu a vypadej hezky,“ nechápe Alice. Jindy zase její tým z robotiky měl po celém dni práce sklidit všechny součástky. Kluci se postarali o úklid robotů a ostatních strojů. Alice se spolu s další kamarádkou dozvěděla, že dívky by měly sklidit po večeři a zamést podlahu. Takových situací má však za sebou víc. Jindy ji zase v práci napadal kolega s tím, že její práce není v pořádku. Jeho obtěžování se ještě vystupňovalo poté, co vedoucí týmu potvrdil, že Alicina práce je v pořádku.
Někdy Alici zkrátka připadá, že se neustále musí obhajovat a vyvracet stereotypy, které o působení žen v technických oborech panují, namísto toho, aby svůj čas věnovala diskuzím o skutečných zájmech a technických projektech. Začalo to být vyčerpávající. A tak to jednoho dne přestalo bavit a rozhodla se se svým příběhem svěřit na svůj blog. Následně její příběh obletěl mnohá média. Poskytla mnoho rozhovorů a dostala stovky reakcí. Zajímalo mě, jestli se poté něco změnilo.
„Reakce médií byla ohromující,“ řekla nám Alice. „Doufám, že díky té pozornosti se zvýšilo povědomí o ženách studující inženýrství. Hlavně ale doufám, že díky tomu dostalo více lidí odvahu hovořit o jejich vlastních zkušenostech a pocitech.“ Reakce prý byly veskrze pozitivní. Dostala obrovský počet povzbudivých dopisů. Přestože za všechny reakce je vděčná, nevěří, že by se zatím něco zásadního změnilo. „Na to, aby se lidé začali navzájem více respektovat, je potřeba mnohem více času,“ dodává Alice.
Zkoušku za vás prsa neudělají
Příběh Alice je působivý. Samozřejmě mě zajímalo, jak to chodí u nás, a zeptala se proto holek z pražského ČVUT na jejich názory. Vnímají problém žen působících v technických oborech podobně?
„První otázkou ostatních většinou je, proč obor studuji,“ říká Bára z Fakulty dopravní, která studuje inteligentní dopravní systémy. Všeobecně panuje názor, že matematika a fyzika jsou tajemné a složité vědy, které ženy už od přírody nechápou. Pak mi přijde zajímavé, že největší mozky na fyziku, systémovou analýzu, lineární programování a podobně, které na fakultě máme, jsou právě ženy,“
Co se týče zkoušek, rozhodně to nemá Bára jednodušší, jak se možná mnozí mylně domnívají. „Vzít si ke zkoušce výstřih je podle mě nejrychlejší způsob, jak se nechat vyhodit. Tím se zdiskreditujete, ještě než otevřete pusu. Každý si řekne, že tu zkoušku za vás přišla udělat vaše prsa a ne vy.“ Naopak, pokud jste jediná holka v kruhu, na přednášky chodit musíte – jinak si vaší nepřítomnosti hned někdo všimne.
„Některé lidi musíte neustále svými výsledky přesvědčovat, že tam patříte. Pokud pracujete v oboru, kde jsou muži v drtivé převaze, musíte se snažit mnohem víc a být připraveni na to, že váš názor nebude mít nikdy takovou váhu, jako kdyby ho vyslovil muž,“ dodává Bára.
Podobnou zkušenost má i strojařka Týna z Fakulty elektrotechniky. „Jako jedinou holku v kruhu mě okamžitě každý znal, zato já byla ráda, když jsem si první týden zapamatovala jména pěti spolužáků.“ I na její konto spolužáci občas trousí poznámky, ale bere to s nadhledem. „Kluci jsou ale hodně ochotní pomoct, i když si nás sem tam dobírají. Navíc velkému procentu holek se daří studium dokončit právě díky tomu, že mají tu potřebnou výdrž.“
I přesto, že potkat takovou vědkyni či inženýrku u nás už není rozhodně tak ojedinělé jako dřív, bude asi chvíli trvat, než si na to lidé zvyknou, začnou technicky zdatné ženy respektovat a přestanou si dotyčné dobírat. Napište nám na Facebook, jestli i vy máte podobnou zkušenost – ať už vlastní, nebo třeba co se týče některé vaší kamarádky.
Text: Michaela Bůnová
