Pirátský krajský zastupitel Josef Janů je jedním z těch lidí, kteří se rozhodli vzít situaci v regionu do vlastních rukou. V politice našel příležitost poukazovat na palčivé problémy Karlovarska a zároveň možnost podílet se na jejich řešení. Věří, že kraj je místem příležitostí. Jak se staví k ukončení těžby a apatickému obyvatelstvu? A jaká jsou z jeho pohledu konkrétní řešení situace?

Co vás vedlo k tomu, jít do politiky?

Po roce 2010 v rámci dohod mezi sociální demokracií a ODS došlo v Karlových Varech k věcem, které se mi hrubě nelíbily. To všechno vyústilo v kauzu ROP Severozápad, jejíž následky si neseme doteď. Jeden můj kamarád říká, že šel do politiky, aby si splnil svou společenskou odpovědnost. Tak jsem chtěl mít také splněno, proto jsme udělali v podstatě se samými dalšími stavaři hnutí O co jim jde? a rozporovali především způsob financování projektů.

A povedlo se vám něčeho dosáhnout?

Dvakrát jsme se dostali do zastupitelstva Karlových Varů, ale úplného vítězství jsme nedosáhli. Ze strany opozice je to těžké. Nejdůležitější asi bylo, že jsme se s pirátskou stranou dostali jako jediná samostatná kandidátka do zastupitelstva. V krajích je přitom v zastupitelstvu jenom pět pirátů, z toho tři v Karlovarském kraji. Máme velkou šanci podílet se na směřování kraje, ale pokud dojde ke sporům, jsme na tom při hlasování daleko hůř.

Proč myslíte, že tu mladí lidé nezůstávají?

Vůbec nechápu, proč odcházejí! Pochopím, když si jdou pro nějakou zkušenost a pak se zase vrátí, ale jinak ne. Pro mě je Karlovarsko krajem příležitostí. Když jsem sám přestal hrát basket a volejbal, začal jsem trénovat ženský tým volejbalu. Z družstva, které nic neznamenalo ani v místním měřítku, se staly české přebornice a dostaly se i ke stříbrné medaili na celorepublikovém utkání. Jako stavař projektant jsem se tu dostal ke stovkám aktivit, které by mě jinak minuly. Tady se dá dělat cokoliv, na co si vzpomenete, a dělat to tak moc, jak to jde.

Pro mě je Karlovarsko krajem příležitostí. Dá se tady dělat cokoliv, na co si vzpomenete, a dělat to tak moc, jak jen to jde.

Takže máte pocit, že lidé těch možností nevyužívají?

Mám pocit, že většina lidí v regionu rezignovala na lepší zítřky. Neuvědomují si, že pokud chtějí něco změnit, tak to musí změnit nejdřív u sebe, a ne čekat na spasitele. Musí si zahrát na spasitele sami.

Není to způsobené historickými souvislostmi?

Po druhé světové válce byl kraj vysídlený a zbylo tady pár procent původního německého obyvatelstva, které bylo potřeba k zajištění provozu v továrnách, zbytek se přestěhoval. Lidé sem přicházeli za prací uhlíře, což bohužel není práce, která by nutila člověka nějak víc přemýšlet, protože kdyby to udělal, uvědomil by si, co krajině způsobuje. Je tedy otázka, jestli jsou tito lidé tou pravou hnací silou. Myslím, že problém začíná ale už ve školství. Potřebujeme děti naučit, že je potřeba si život nějak vystavit.

Když je problém ve státním školství, co neziskový sektor? Vznikají tady různé spolky podporující vzdělání.

V tomhle musím být trochu zlý na kolegy. My Piráti jsme jako jedni z mála přesvědčení, že je to těžce podfinancovaná část. Pokud totiž jakákoliv skupina nestíhá tempo doby, ať už kvůli lenosti nebo špatným podmínkám, a nemá žádný cíl, za kterým by šla, je to do budoucna velký zdroj problémů. U nás a na Ústecku je takových skupin hodně. Je potřeba jim pomoct. K tomu je tu asociace státních a neziskových aktivit. Jenže my se k ní chovali tak macešsky, že je potřeba ji znovu nastartovat.

Nemáte tedy někdy pocit, že bojujete za Karlovarsko sami?

Ty hlavní problémy kraje jsou na první pohled jasné všem, takže 90 % věcí probíhá bezproblémově. Ale jsou tu i věci, za které musíme bojovat, což byl například vznik Institutu lázeňství a balneologie, vědecko-výzkumné aktivity, které jsem vyhádal.

A co řešení ukončení těžby? To je pro Karlovarsko mimo vzdělávání obyvatel také velké téma.

Podařilo se nám přidat do programu RE:START a dva roky jsme připravovali aktivity, které by měly pomoct kraji posunout se dál. Pak začala Evropa řešit restrukturalizaci směřující k ukončení těžby, která teď přešla pod Fond spravedlivé transformace. Jsme připraveni z něj vyjednat celkem slušné peníze, což nám pomůže k ukončení těžby ne do pár desítek let, ale do několika roků. Přitom si všichni mysleli, že se bude těžit minimálně do roku 2045.

Časově se to ale zdá náročné – společnost Sokolovská uhelná propustí v řádu měsíců možná až tisíc zaměstnanců, další lidi je potřeba rekvalifikovat, zaměstnat ty, kteří jsou bez práce už teď, a zároveň je potřeba nahradit zdroj energie, na čemž se ještě ani nezačalo pracovat. Jak to chcete stihnout?

Nemá smysl si nic nalhávat – jsme pozadu o čtyři roky. Je potřeba vypsat nové učební obory na středních školách, aby alespoň středně vzdělaný personál nastoupil do nově vzniklých míst. Sokolovská uhelná není jen těžební, má i své stavební divize, ve kterých teď bude práce dost hlavně na stavbě polygonu BMW – automobilka se v kraji rozhodla investovat čtyři miliardy do nového testovacího centra autonomních vozidel, se stavbou se začalo letos v květnu.

Nemá smysl si nic nalhávat, ve změnách a plánování jsme pozadu o čtyři roky.

A co nahrazení tepelného zdroje?

Nejrychlejší a nejjednodušší řešení je přechod z uhlí na plyn. Ale není to nic, nad čím bychom jásali, protože to znamená větší závislost na Rusku. Plánujeme i spalování komunálního odpadu, který se měl původně přimíchávat k uhlí. Řešíme i mix zdrojů fotovoltaického průmyslu, větrných elektráren a geotermální energie.

Nešel by ve Varech jakožto lázeňském městě aplikovat stejný princip uplatnění geotermální energie jako například na Islandu?

Nevím, jestli v našem kraji existuje ještě nějaké město, uprostřed kterého tryská ze země horké vřídlo. Spíš ne. Kdybychom ho využili k získání geotermální energie, přišli bychom ročně o milion turistů, kteří sem za touto senzací jezdí. Navíc se tu dlouhodobě nezkoumalo, co si v tomto ohledu můžeme dovolit. Na hlubinném vrtu v Litoměřicích proinvestovali miliardu a půl a prozatím získali výkon jenom 15 megawattů. Přitom potřebují nahradit teplárnu s výkonem 35 megawattů.

Máte pocit, že jsou obyvatelé kraje opravdu tak apatičtí, jak se objevuje v některých zprávách a průzkumech?

Určitě ne, jen musíte nahazovat témata, na která lidé „naskakují“. Náš kraj je považován za neaktivní, přitom tady vznikla spousta občanských uskupení. Občané chtějí být aktivní, jen se vám musí podařit vytáhnout je od televize. Mladé nastartujete snadněji, ti starší za sebou mají několik zklamání, po kterých jsou skeptičtí.

Pokud se bude váš plán dařit, jak to bude na Karlovarsku vypadat v roce 2030?

V případě pozitivního scénáře se podaří dodělat tah na Prahu a Plzeň, propojíme se kolem Ohře i s Bavorskem a Saskem, tamní investoři zjistí, že se tu dají jednoduše založit firmy a jsou tu lidé schopní pracovat. Školy se naučí produkovat kvalitní pracovní sílu, Vodafone zasíťuje celý kraj 5G sítí, takže budete moct pracovat odkudkoliv. Jelikož tu budou mít lidé peníze, bude se dařit i kultuře. Také zatopíme lomy a na jejich místě budou krásná jezera, která sem přitáhnou turisty, a bude se tu dobře žít.

A špatný scénář?

Nezvládneme výzvy, které jsou před námi, nebude se projektovat, tím pádem nebudeme moct ani čerpat dotace. Všechny aktivity kraje budou utlumené a lidé budou utíkat kamkoliv, kde jim někdo dá práci. Teoreticky to ale můžeme změnit do dvou let. Ale stejně tak je možné, že tu budeme sedět se stejnými plány i za 10 let a hotové nebude nic.