V červnu tohoto roku se britští voliči rozhodli pro vystoupení své země z EU. Kdyby v České republice proběhlo podobné referendum, jak by hlasovali čeští studenti vysokých škol? Ve veřejném průzkumu Studenty v období od 16. 8. 2016 do 4. 9. 2016, kterého se zúčastnilo celkem 1121 respondentů, se 72 % z nich vyslovilo pro setrvání v EU. Jako hlavní důvody uváděla velká většina z nich to, že členství v EU nám přináší bezpečí, hospodářský růst a jednodušší cestování za studiem nebo za prací. Podle 346 respondentů jen jednotní máme šanci něčeho dosáhnout. Více jak polovina dotazovaných jako důvod rovněž uvedla, že si nedokáže Evropu bez volného pohybu osob představit. Možná nás napadne, že toto nám přeci garantuje Schengenská smlouva, a ne EU. Nebo tomu tak není? Co vlastně o EU víme? Zajímáme se vůbec o ni? Jsou pro nás volby do Evropského parlamentu stejně důležité jako jiné volby probíhající v ČR?
Společná evropská myšlenka
Evropská unie je politické a hospodářské uskupení 28 evropských států, jehož cílem je podporovat mír, své hodnoty právní stát a blahobyt. Jejími hodnotami jsou lidská důstojnost, svoboda, demokracie, rovnost, dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Společnost EU se má vyznačovat pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.
V rámci EU mají občané společný prostor bez vnitřních hranic, v němž je zaručen volný pohyb osob a zboží. Jejím cílem je udržitelný rozvoj Evropy. Přispívá k volnému a spravedlivému obchodování, k ochraně lidských práv a životního prostředí, ke zvýšení životní úrovně v chudších regionech a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva.
Společný kulturní základ
EU vznikla z Evropského společenství v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější pod názvem Maastrichtská smlouva. Tento dokument navazuje na předchozí evropský integrační proces, jehož počátky spadají ke konci druhé světové války. Za zformováním EU stála vize budování společné Evropy, kde by už nebylo možné řešit politické spory násilím a kde by už nedocházelo k potírání základních lidských práv.
Vlivem migrační krize, která proděravěla společné evropské hranice, je však tato vize ohrožena. Je Evropa natolik mocensky slabá a nejednotná, že by odchod Velké Británie mohl nastolit dominový efekt v jejím rozpadu? Zaznívají kritické hlasy, že Evropa povážně ignoruje své duchovní základy, které tvoří židovsko-křesťanská a řecko-římská tradice. Pomohla by EU reforma, v níž by se posílily hodnoty společného evropského kulturního dědictví?
Průzkum Studenti a politika
V průzkumu Studenty, kterého se účastnilo 1121 respondentů, bylo pro setrvání České republiky v EU 72 %, pro vystoupení 24 % a zbytek nevyjádřil svůj jasný názor. Na otázku, proč by ČR mělo vystoupit z EU, respondenti nejčastěji uvedli buď nesouhlas s tím, aby za nás rozhodoval někdo v Bruselu (státy by měly samy rozhodnout o svých národních zájmech) a nesouhlas s aktuálním směřováním EU. Velká část také nesouhlasí s myšlenkou, že koncept EU funguje. Naopak zastánci pro setrvání ČR v EU nejčastěji uvedli, že členství v EU nám přináší bezpečí a hospodářský růst, je jednodušší v rámci cestování za studiem nebo za prací, a respondenti si nedokážou představit Evropu bez volného pohybu.
Schengenský prostor a uprchlické kvóty
Tzv. Schengenský prostor, v němž byly zrušeny kontroly na společných hranicích převážné většiny vnitřních států EU, je výsledkem Schengenské dohody, která se po podepsání Lisabonské smlouvy stala součástí právního systému EU. Zde nalezneme odpověď, která byla položena na začátku článku: dnes je to opravdu EU, kdo garantuje volný pohyb osob po Evropě, čímž umožňuje společný hraniční režim a společnou imigrační politiku.
Uprchlické kvóty jsou návrhem Evropské komise na přerozdělení žadatelů o azyl prchajících do Evropy v rámci migrační krize mezi členské státy EU. Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko odmítlo kvóty přijmout. Spojené království, Irsko a Dánsko získalo výjimku z přerozdělování a Finsko se zdrželo hlasování. Německá kancléřka Angela Merkel se nechala slyšet, že nebude-li možné spravedlivě rozdělit přistěhovalce v rámci Evropy, pak se pravděpodobně objeví lidé, kteří budou požadovat, aby se znovu otevřelo téma Schengenu.
Strach a sílení nacionální zájmů
V České republice, ale i v jiných evropských zemích chybí politické mravní autority, které by se postavily problémům vyvstávajícím z migrační krize čelem. Místo toho je tu spousta populistických politiků, kterým se daří vyvolávat masovou paniku a strach vůči imigrantům, na čemž se snaží politicky přiživovat. Kam až takový populismus může zajít, ukazuje politická situace v Řecku, která je vyústěním řecké dluhové a uprchlické krize.
Třetí nejsilnější řeckou politickou stranou je v současné době Zlatý úsvit. Jedná se o krajně pravicovou extrémistickou politickou stranu, která se neskrytě hlásí k neonacismu, antisemitismu a hlásá odpor vůči imigrantům. Její zakladatel a předseda Nikolaos Michaloliakos byl v roce 2013 obviněn ze zformování zločinecké organizace, která má mimo jiné na svědomí brutální vraždu rappera a antifašisty Pavlose Fyssase, vydírání či nelegální držení zbraní. Přesto se strana stále těší podpoře mnoha řeckých obyvatel. Heslo „Řecko Řekům“ se s novými přílivy uprchlíků stává čím dál populárnější. Zdá se, že dějiny druhé světové války se pozvolna vytrácejí z paměti řeckého národa. Co by se mohlo stát, kdyby se takových politických stran objevilo v Evropě víc a spojily se jako protiváha k EU?
Ohrožování svobody nejen zvenčí, ale zejména zevnitř
Kvóty vyvolaly v evropské společnosti rozruch. Řecko, Itálie, Německo a další migranty přeplněné státy žádají ostatní členské země a projevení solidarity přijetím těchto kvót. Zde se však nabízí palčivá otázka, zda přijetím kvót svoboda jednoho neohrozí svobodu druhého? Je imigrační politika těchto zemí natolik konzervativní a přísná, že dokáže rozpoznat, kteří imigranti jsou schopni akceptovat evropské právní a kulturní hodnoty a pravidla? Evropská unie jako světový aktér selhala, když nedokázala předejít migrační krizi a zasáhnout v místech konfliktu. Zdá se, že teď musí čelit problémům svorně. V opačném případě se bude radikalizovat čím dál větší evropská politická scéna.
Dokážeme si představit důsledky? Záleží nám na vývoji Evropské unie? Z výše uvedeného veřejného průzkumu Studenty vyplynulo, že volby do Evropského parlamentu jsou pro většinu respondentů nejméně důležitými volbami a že ke zvoleným europoslancům má převážná část dotázaných hned po prezidentovi nejmenší důvěru. Není ten problém s narušováním naší svobody nakonec někde úplně jinde? Neměli bychom začít sami u sebe?
Text: Lucie Remešová
Foto: bigstockphoto.com, pixabay.com
