Berete často stopaře?
Ale jo, nebráním se tomu. Hodně záleží na tom, jakou mám náladu, zda si chci povídat nebo si užít jízdu v klidu a sám. A taky si samozřejmě podle prvního dojmu vybírám, koho vzít.
A sám stopem jezdíte?
Dřív jsem jezdil. Člověk občas potřeboval někam rychle dojet, neměl moc peněz, a tak toho využil. Bylo to hlavně v době, kdy jsem ještě neměl auto.
Ptám se, protože je klidně možné, že váš internetový projekt Jízdomat nadobro vyžene stopaře z českých silnic.
(smích) Těžko říct, jestli to skutečně bude mít v konečném důsledku takový dopad. Pokud bych to ale měl brát logicky, tak proč ne, vždyť stopař tam může někdy stát a čekat na auto, které mu zastaví, i celé hodiny. Navíc vůbec netuší, kdo mu zastaví a kam daný řidič pojede.
Až to vypadá, že Jízdomat vzal všechny negativní vlastnosti stopaření a udělal z nich vlastní výhody.
Tak rozhodně se člověk nemusí bát, že by nevěděl, s kým pojede, protože u nás je řidič se spolucestujícím v kontaktu ještě před jízdou. Díky Facebooku si ho může i prohlédnout, zjistit předem, zda nemají společné přátele. Předem si navíc jasně domluví čas a místo, kde se potkají a kam přesně pojedou.
Jízdomat
-registrovaných uživatelů: přes 4 400, z toho:
* cca 1 900 řidičů s autem,
* cca 2 500 má propojeno své konto s Facebookem
* cca 30 % holek, 70 % kluků
- vložených jízd: přes 6 500
- stálá nabídka jízd (tj. z kolika jízd si můžu v jeden okamžik vybírat):
250–350 podle dne v týdnu
- hodnocení řidičů: 381 pozitivních, 3 negativní, tj. více než 99 % spokojenost s řidiči. Negativní hodnocení byla navíc zatím jen taková, že řidič nepřijel nebo zapomněl, nikoliv že by bylo něco špatně se samotnou jízdou.
- poptávaných (oblíbených) tras, tj. kde chtějí cestující jezdit: přes 2 700
Více na www.jizdomat.cz
Už jsme toho o Jízdomatu naznačili hodně. Jak by ho představil sám jeden z jeho zakladatelů?
Jedná se o službu, která velmi jednoduchým a rychlým způsobem dokáže zprostředkovat spolujízdu. To znamená, že když někdo někam jede a má volné místo v autě, může ho nabídnout někomu dalšímu. A kdo naopak auto potřebuje, tak najde nabízené trasy s volnými sedadly v autě.
Jak vůbec vznikla myšlenka něco podobného založit?
Je stará asi dva roky a vlastně tak nějak byla logickým vyústěním mého neustálého cestování mezi Třebíčí a Prahou. Navíc v té době už existoval menší projekt domlouvání spolujízdy právě mezi těmito dvěma městy.
Takže jste chtěli něco podobného zrealizovat po celé zemi?
Přesně tak. Kontaktoval jsem člověka, který se o cestování Praha – Třebíč staral, ale nedohodli jsme se, a tak jsem od té myšlenky ustoupil.
Následně začaly vznikat další projekty na podobné bázi. Ani to vás neodradilo od následného založení Jízdomatu?
Z části určitě, to si nemyslete. Jenže konkurence nedokázala tuhle myšlenku úplně ideálně zrealizovat. Tak jsme se do toho nakonec přece jen pustili.
A v říjnu loňského roku to odstartovali.
Příprava nám trvala jen tři týdny, nebylo to technicky těžké. Navíc to mělo hned od začátku velký ohlas. Během tří dnů jsme měli 900 návštěv denně. Momentálně máme zaregistrovaných téměř čtyři a půl tisíce lidí.
To je za půl roku neuvěřitelné číslo. V čem je Jízdomat o tolik lepší než konkurenční weby?V jednoduchosti! To je asi ta nejvýstižnější vlastnost. Registrace mohou být přes Facebook. Kdo ho nemá, i tak se zaregistruje velmi rychle.
Není však právě ta rychlá registrace rizikem, že se jedná o nějakého delikventa, který bude studenty do svého auta lákat za nekalými úmysly?
Tomu se snažíme zamezit, jak jen to jde. Kromě hodnocení řidičů a propojení s Facebookem nyní například připravujeme spolupráci se stránkami mojeid.cz. Lidé na nich mohou být ověření například i notářem. Díky tomu máte jistotu, že daný člověk je reálná osoba.
Těžko ale zabráníte, aby se studentka nesvezla s člověkem, který by mohl chtít situace, kdy ji má samotnou v autě, využít.
Jasně, riziko tu bude vždycky. Úplně eliminovat se ho nemůže podařit nikdy, Facebook je však výbornou zbraní, jak podobným situacím předbíhat. Lidé se na něm mohou společně prohlédnout, napsat si pár zpráv, zjistit, jaké mají společné přátele a podobně. Navíc nikde není psáno, že s daným řidičem musí dotyčný či dotyčná jet. To samé platí i pro řidiče, který může cestujícího odmítnout.
Stává se to často?
Nedávno jsme mezi naše uživatele rozeslali dotazník a z něj vyplynulo, že drtivá většina odmítnutých jízd byla pro jejich nevhodný čas. Stížnosti na řidiče nejsou téměř vůbec. Navíc cestující mohou řidiče hodnotit palcem nahoru či dolů a taky přidat vlastní komentář.
Hraje Facebook ještě nějakou roli na Jízdomatu?
My se z něj snažili dostat maximum, a tak tu ještě pár maličkostí je. Například když někdo založí jízdu, ihned se mu zobrazí na zdi Facebooku. Primárně vyskočí jeho přátelům, pro které je samozřejmě nejlepší cestovat se svým známým.
Zapomenout nemůžeme ani na vychytávku, která vám dává velký náskok před konkurencí. Víte, co mám na mysli?
Tuším (smích).
Takže?
Jde o možnost domluvy s řidičem, i když nejede přímo přes místo, odkud potřebujete jet vy, ale kousek od něj. V praxi to znamená, že pokud pojede z Olomouce do Prahy a vy budete bydlet pár kilometrů od dálnice, po které pojede, napíšeme vám, že ten a ten řidič pojede tudy, ať se s ním zkusíte dohodnout, že by to pro něj byla zajížďka na pár minut.
Je v tomhle Jízdomat skutečně unikátní?
Žádný jiný server podobného typu, pokud já vím, tuhle možnost nemá. Bylo to celkem technicky těžko řešitelné, ale za tu jedinečnost to stálo.
Má váš nápad šanci dostat se i mimo studenty, kteří jsou zatím hlavním uživatelem Jízdomatu?
Už se to pomalu mění. Ozývají se nám například obchodní zástupci, kteří využívají zahraničních jízd, které jsme po novém roce založili. Ty hodně podporují navíc studenti, kteří jsou na stáži v zahraničí.
Kam už se díky vám lidé dopravili?
Kromě jízd po Česku a Slovensku, kterých je drtivá většina, se objevila řada nabídek například do Německa či Belgie. Výjimkou nejsou ale ani jízdy do Ázerbájdžánu, Řecka nebo Bulharska. Doufám, že se ta síť bude stále rozšiřovat.
Když se ještě vrátím k vašim studentským začátkům. Byl jste dokonce ve studentském parlamentu města Třebíče a setkal se s prezidentem Václavem Klausem. Jaké to bylo?
Měli jsme – vybraní studenti – z parlamentu šanci položit mu jakoukoliv otázku. On pak v rámci možností trpělivě odpovídal.
Ptal jste se ho na něco?
Jestli můžeme my studenti nějak zasahovat do rozhodnutí města s tématy mladých lidí.
Co on na to?
Pěkně mě utnul. Že prý v žádném případě. O důležitých věcech mají rozhodovat politici, kteří byli řádně zvolení. Asi mi ani jinou odpověď dát nemohl. I tak ale bylo to setkání fajn.
Richard Valoušek
Foto: Marie Bauerová
