Co vás vedlo ke studiu vysoké školy v zahraničí?
V průběhu studia na gymnáziu jsem si postupně začal uvědomovat, že systém českého vysokoškolského vzdělávání nemusí být úplně tím, co bych v životě hledal, a že mi zřejmě nedokáže nabídnout mnou vyhledávané možnosti k akademickému a osobnostnímu růstu, které jsem v té době vyhledával.
Co vám konkrétně vadilo na českých a co vás lákalo na těch zahraničních školách?
Vyhledával jsem určitou výzvu. Chtěl jsem se posunout ze své komfortní zóny, z té zóny pohodlí, kde jsem se cítil bezpečně. Toužil jsem po novém stimulu k dalšímu růstu. Obával jsem se, že to bych v Česku nenašel. Také jsem vždy rád cestoval, poznával nové lidi a nové kultury, a proto mě studium v zahraničí lákalo. Ve třetím ročníku gymnázia jsem začal aktivně vyhledávat možnosti vysokoškolského studia v zahraničí a po důkladné přípravě a výběrovém řízení jsem nakonec nastoupil na Gettysburg College. Ty čtyři roky tam pro mě byla obrovská zkušenost, která mě velmi zformovala a změnila můj život.
Co pro vás bylo na studiu v USA tak zásadně formujícího?
Ta zkušenost pro mě měla několik stránek. Asi nejdůležitější přitom byly mimoškolní aktivity. Gettysburg College je škola, která klade velký důraz na to, aby cíleně rozvíjela člověka jako takového. To znamená nejenom po stránce akademické, ale i po stránce osobnostní. Existuje tu nepřeberné množství kroužků a aktivních skupin, kde se člověk může nějakým způsobem realizovat. Já jsem se do aktivit od začátku hodně zapojoval. Byl jsem například prezidentem Sdružení mezinárodních studentů a prezidentem Asociace mezinárodních vztahů. Účastnil jsem se různých sportovních aktivit. Organizoval jsem různé semináře a kulturní festivaly s návštěvností přes tisíc studentů, což bylo vzhledem k velikosti univerzity (asi 2500 studentů) hodně. To vše mne posunulo mnohem dále, než kdybych jenom chodil do školy na přednášky a věnoval se jen samostatnému studiu. Když se na to dívám zpětně, tak znalosti, co jsem se naučil ve škole, jsou určitě hodnotné a důležité, ale to, co jsem se naučil mimo přednáškové sály, je opravdu to, co si nesu do života a co se mnou zůstane.
Jak potom z USA vedla vaše cesta na Oxford?
Opět jsem chtěl zkusit něco jiného a už tehdy jsem věděl, že nechci být akademik, protože se nové věci nejenom rád učím, ale především je potom rád také aplikuji. Nechtěl jsem tedy zůstat u teoretického výzkumu a například dělat doktorát v Americe. Proto jsem začal hledat obory, které kombinovaly praxi s teorií. Jeden z oborů, který mě nejvíce zaujal, byl právě program Master of Financial Economics na Oxfordu. Taky se mi líbila akademická kultura Oxfordu a celá jeho historie. Oxford je velmi živé studentské město, velmi multikulturní, což mi obrovsky vyhovovalo.
Jak je těžké dostat se na Oxford?
Samozřejmě to není jednoduchá záležitost. Na druhou stranu si myslím, že je Oxford cíl dosažitelný pro každého studenta, který je ochotný velmi tvrdě pracovat. V českém prostředí se občas setkávám s tím, že mnoho studentů si nevěří a nejsou dostatečně cílevědomí, což je občas opravdu škoda. Pokud si člověk cíl nějakým způsobem vysní, řekne si, že tohle je to, co chce, a věnuje tomu určitou energii a úsilí, pak je téměř vše dosažitelné. Stejné je to s Oxfordem či jinou vysokou školou. Ať už se to týká financování, nebo třeba přípravy na pohovory, všechno lze nějakým způsobem zařídit. Nicméně je potřeba, aby iniciativa vzešla od samotných studentů. Na druhou stranu místní studenti jsou trochu v nevýhodě, protože třeba v Americe mají na střední škole studenti k dispozici poradce, kteří se jim věnují a radí jim, jak se dostat na prestižní školy, jak získat zaměstnání a jak se prezentovat. To je věc, která mi u nás opravdu chybí.
Vy už jste to trošku nakousl. Jedna věc je cíl, druhá věc je potřeba jeho dosažení financovat. Jak fungovalo ve vašem případě financování studia v zahraničí?
V USA jsem měl prospěchové stipendium a zbytek byl financovaný mou rodinou. V některých případech může prospěchové stipendium pokrýt veškeré náklady, u mě to byla velká většina. Na Oxfordu už to bylo jinak. Tam jsem spolupracoval s nadací Martiny a Tomáše Krskových, které jsem velmi vděčný za jejich podporu. Bez ní bych této příležitosti nemohl využít, protože studium na nejprestižnějších univerzitách je finančně opravdu náročné, což samozřejmě odpovídá zájmu studentů o tyto školy.
Přemýšlel jste už během studia nad svou pracovní kariérou?
Nad ní jsem přemýšlel už od počátku, ale zároveň mi mí skvělí profesoři a kariérní poradci radili, že je třeba sice mít vizi, ale plánovat jen jeden krok dopředu. V Americe jsem byl na několika stážích, byl jsem na studijním pobytu v Německu a také jsem při škole pracoval. Na Oxfordu jsem se plně věnoval studiu, tam opravdu na nic jiného nebyl čas. Po celou dobu jsem si ale postupně uvědomoval, že se chci na konci této akademické dráhy vrátit do České republiky.
Co vás přivedlo konkrétně do Škody Transportation? Souvisela s tím i předchozí spolupráce s nadací Krskových?
O Škodovku jsem se zajímal dlouhodobě i kvůli tomu, že je to jedna z nejvýznamnějších českých firem se stopadesátiletou tradicí. Jsem docela patriot, takže mi na firmě imponovalo to, že je to tradičně česká firma, jedna z mála, která u nás má vlastní výzkum a vývoj a dělá opravdu zcela vlastní komplexní a technicky náročné produkty, které jsou konkurenceschopné a vyváží se do celého světa. Bližší informace jsem se o Škoda Transportation dozvěděl i skrze nadaci, mohl jsem se seznámit s možnostmi, které pro mladé a ambiciózní lidi firma nabízí.
Hrála ve vaší volbě zaměstnání roli i podpora nadace manželů Krskových?
Určitě to hrálo svoji roli a nadace mi cestu do Škodovky otevřela. Od začátku jsem avizoval, že mě láká pracovat pro silnou a tradiční českou firmu s velkým potenciálem, takže Škodovka byla dobrou volbou. Čeho si na nadaci manželů Krskových velmi vážím, je, že je to nadace, která poskytuje pomoc bez nutnosti závazků. Jejich pomoc znamená, že se nemusíte kvůli studiu hluboce zadlužit a máte pak volné ruce a můžete se rozhodovat opravdu jako svobodný člověk. Já jsem ve Škodě Transportation absolvoval několik pohovorů a nakonec jsem se i přes jiné nabídky rozhodl pracovat právě zde. Od začátku jsem se tu mohl věnovat různorodým projektům, které mi pomohly firmu rychle poznat a úspěšně zahájit svoji kariéru. Byla to tedy skvělá příležitost vrátit se domů a zúročit znalosti a zkušenosti získané v zahraničí.
Jan Černý
Jan Černý pochází z Liberce, kde vystudoval Gymnázium Jeronýmova. Poté se rozhodl pro studium v zahraničí, konkrétně v USA na Gettysburg College v Pensylvánii. Magisterský obor Financial Economics pak studoval v letech 2011–2012 na University of Oxford. K tomuto studiu získal jako jeden z prvních studentů stipendium od Nadačního fondu Martiny a Tomáše Krskových. Po dokončení studií v Anglii nastoupil do společnosti Škoda Transportation na pozici finančního specialisty. Po úzké spolupráci s topmanagementem na projektech týkajících se optimalizace vnitřních procesů společnosti, skupinového reportingu nebo vyjednávání potenciálních akvizic se v roce 2014 stal ekonomickým ředitelem Škoda Transportation.
Text: Luděk Vokáč
Foto: Josef Němec
