Tématem tohoto čísla je uplatnění v zahraničí. To se povedlo i tobě, několik věcí za hranicemi jsi točil. Přijde ti, že tam lidé mají odlišný vkus a smysl pro humor?
Tak určitě, určitě se to trošku liší. Například na jihu jsou lidé takoví veselejší, uvolněnější. Čím více půjdeme na sever, tím budou zamyšlenější a vážnější. Humor mají ale všichni, i když vždy trochu specifický. Neumím ale říct, zda jsou Arabové takoví a Francouzi makoví.
Jak moc je humor důležitý pro tvou práci?
Zajímavé je, že podobnou otázku by mi asi v zahraničí nikdo nepoložil. Tam totiž moc vtipných videí nedělám. To jen tady v Česku. V cizině jsem točil například reklamu na pivo a ta vtipná nebyla.
Co je pro tebe při dokončení videa důležitější, tvá spokojenost, spokojenost diváků, nebo producentů?
V první řadě musím odevzdat práci, se kterou jsem ztotožněný já sám. Když to tak je, věřím, že se to bude líbit i ostatním. Mým cílem je samozřejmě, aby se to líbilo všem, což by mělo, když se to líbí mně. Je ale jasné, že se nikdy nezavděčím všem.
Vypustil bys do světa video, které by se líbilo producentům, ale tobě moc ne?
To člověk občas musí. Snaží se sice bojovat, aby výsledná práce byla co nejblíže jeho představě, ale ne vždy se to povede. Je to otázka kompromisů, které vedou ke spokojenosti všech. Někdy to jde snadno, někdy je to těžší.
Zlepšuje se tvá vyjednávací pozice s tvou popularitou?
Já myslím, že ano, víc si dovolím. Když jsem byl mladší, byl jsem více paličatý. Dneska na něco dvakrát třikrát upozorním, a když to nezabere, tak se s tím smířím.
Jakub Kohák (*1974)
Jakub Kohák se na českých obrazovkách proslavil postavou trenéra Zadara v televizních reklamách na telefonního operátora. Můžete ho znát také ze seriálu Okresní přebor, kde ztvárnil místního brankáře. Úspěchů ale dosáhl také na druhé straně kamery. Jako režisér pracoval na reklamách největších tuzemských i světových firem a získal za ně řadu prestižních ocenění. Zrežíroval i hudební klip pro Annu K., za který dostal cenu Anděl. Mezi jeho největší vášně patří fotbal, o kterém, jak jsme se i sami přesvědčili, mluví nejraději.
Co vůbec ty a cizí jazyky?
Dobrý. (řekne s cizím přízvukem) Anglicky mluvím, rusky taky. Moje babička byla Ruska, takže jsem v podstatě ze čtvrtiny Rus.
Používáš někdy ruštinu?
No jasně, třeba teď na dovolené. Zamiloval se tam do mě nějaký starší Rus. Pořád mi objednával šampaňské a chtěl si povídat. Chválil mě, že mluvím moc dobře rusky.
Bude ti čtyřicet…
To bude oslava.
Neděsí tě ten věk?
Ne, ne, já myslím, že je to stav mysli. Ono se to sice jen říká, ale člověku je tolik, na kolik se cítí.
Takže jsi stále mladý člověk.
Mám ten pocit. Vidím to i na jiných režisérech v zahraničí. Všichni jsou takoví vitální, mladší, než říká jejich věk. Myslím si, že je to tím, že se stále pohybujeme v novém prostředí mezi novými lidmi.
Nemůže se stát, že se v šedesáti probudíš a zjistíš, že ti život strašně utekl?
No jasně, to se stát může. Trošku s tím počítám, ale dávám si pozor.
Trošku odbočím. Jak víme, jsi vrcholový fotbalista.
Ale jak jsi viděl, reprezentační trenér Michal Bílek mě nenominoval na kvalifikační zápasy. Beru to tak, že počítá s tím, že jsem zraněný. Sám jsem mu říkal, že budu fit až v červnu.
A kdy očekáváš, že bude takový vrchol tvé kariéry?
Nedokážu říct, to se těžko odhaduje. Kamerunští fotbalisti hrají až do padesáti, tak třeba vydržím i déle. Teď jsem četl, že se bude vracet Michael Jordan do NBA. Takže já bych svou kariéru neuzavíral. Já si vždycky svůj prostor na zadní tyči najdu, takže mi dejte ještě čas.
Myslíš si, že svým humorem oslovuješ spíš mladší generaci, nebo své vrstevníky?
To vůbec nevím a asi mi je to i jedno. Já hlavně nedělám žádný humor, já prostě žiju. Pokud to někomu přijde humorný, tak je to jeho věc.
Jak vypadal rozhovor
Podle mě jsme nedělali rozhovor s Jakubem Kohákem, ale spíše s jeho televizní postavou. Jestli řekl tři věty bez nadsázky, tak i to je moc. Nadsázka a ironie, to je image tohoto baviče. Ale proč ne, lidi to baví a mě to bavilo taky. Pořád jsem se musel smát. Jediné odpovědi nechyběl jeho originální styl. Jednou jsem slyšel, že fotbalové téma je pro něj záminka, jak schovat vážnou tvář. Myslím, že je to pravda. Často dostane fotbal do odpovědi na otázku, která k němu nesměřovala. Ale i to je Jakub Kohák.
Dobře, tak jinak, umíš si představit, že bys moderoval maturitní ples?
Já zrovna před týdnem jeden moderoval.
Jak to šlo?
Perfektní, strašně nadšený byli. Měli sice trošku respekt, ale to bylo zbytečný. Jen jsem to musel udržet trochu na úrovni. Oni chtěli řachandu, ale měli tam rodiče, tak jsem nechtěl pustit stavidla.
A povedlo se?
Neřekl jsem jediné sprosté slovo. Jestli tam za celý večer padlo jedno trošku sprostší slovo, tak i to bylo moc.
Řekl sis někdy při podobné práci, že už jsi na to starej?
Ne, ne, naopak jsem všem říkal, ať to dají někomu staršímu, že já jsem na to ještě moc mlaďounkej, že se na to ještě necítím.
A co na majáles, kde vystoupíš. Na ten se cítíš?
No, ale půjdu tam za tu úplně nejmladší generaci, to je snad všem jasný. Jsou tam tři stage, takže já budu zástupce té nejmladší, pan Kraus za starší a za tu nejstarší bych zkusil oslovit Lubomíra Lipského. Hej, pojďme ho oslovit. (křikne naprosto nadšeně)
Koukám, že věk jde tedy mimo tebe.
Jen bych chtěl upozornit, když už jsme u toho, že to strašně uteče. Na to si dejte všichni pozor. Včera kluk, dneska muž.
Pojďme k tvé nejznámější herecké roli. Než jsi kývnul na účinkování v Okresním přeboru, prý sis mohl vybrat mezi brankářem a homosexuálem. Proč vyhrál brankář?
Protože gólmani jsou ve všech týmech výjimečná postava. Jsou nejhezčí, nejvyšší a nejchytřejší. A ještě je výhoda v tom, že nemusí běhat. Zvlášť při natáčení to bylo fajn, protože kluci museli opakovat záběry a pořád někam lítat. Já je v klidu pozoroval z brány.
Nebál ses náhodou té role homosexuála?
Ne, já bych si to klidně zahrál. Podpořil bych tím to jejich hnutí. Ostatní by viděli, že frajer, fešák, dobrej chlap jako já hraje homosexuála, že to vlastně není tak špatný.
Ve fotbale hraješ útočníka, neměl jsi chuť občas vběhnout do hřiště a ukázat to ostatním?
Byly tam časové pauzy, během kterých jsme si šli zakopat, takže jsem se vyřádil. Klukům jsem samozřejmě ukázal, jak se to hraje, a naučil je pár triků.
Když se na tebe tak dívám, napadá mě, nechal by ses kvůli roli ostříhat?
To by bylo drahý. Ale jo, nechal. Jako herec musíš řadu věcí podstoupit.
Když hraješ fotbal, chovají se k tobě protihráči jako k populární postavě z televize jinak?
Někdy zaslechnu tradičně: „Pojď mi hop.“ Ale máš pravdu, že se asi jinak dívají, ovšem jak se pískne do píšťalky, jsme si všichni rovní a je to řežba. Potom když je chvíle, tak se se mnou vyfotí, podají ruku. V podstatě jsem jako Messi, máme s ním hodně podobný život. (vtom mu volá kapitán týmu z Hanspaulské ligy)
Ahoj Koubíku, dělám tady rozhovor pro studenty, řekneš jim nějaký vzkaz? Cože? Počkej, budu jim to tlumočit. „Je to nejlepší hráč, kterého jsem kdy viděl. Nejvýraznější hráč a i lidsky je to dobrý člověk. Kdybyste byly ženy, tak byste ho chtěly mít doma všechny. Supr, krásný vzkaz. Děkuju.“ (pokládá telefon)
Jak to, že nejsi kapitán?
Jasně, že jsem měl být kapitán já, ale (začne šeptat, jako by nás někdo poslouchal) on ten klub založil, je v něm od jeho počátku. Zatím se do toho kapitánství nehrnu, ale do půl roku čekám, že mě kluci osloví.
Sám hraju celý život fotbal, ale od tebe jsem slyšel výrazy, které mi nic neříkají. Tak třeba mulcovačka, co to ve fotbalové hantýrce znamená?
To je taková řežba, že chvílemi nevíš, která je tvoje brána. Pořád se kope do míče, nakopává, odkopává. To je pořádná mulcovačka.
Máš takových výrazů víc?
Já dělám fotbalový slovník, sbírám výrazy. Mám jich tak 300, až jich bude přes tisíc, sepíšu celý slovník.
Hodně lidí tě zná jako Zadara. Neleze ti tahle postava už na nervy?
Ne, já toho kluka mám rád.
A co „pojď mi hop“?
Tohle já doslova vyžaduju. Když někde jsem a nikdo to dlouho nepoužije, tak lidi vyzývám: „Pojďte to někdo říct, rychle!“ Tak nějak to už ke mně patří. Pořád je to lepší, než kdybych hrál „Návrat Idiota“ a lidi volali: „Hele, idiot.“ Já bych pak musel dělat, že se vždy jedná o ten film, i když by to někdy mohli myslet vážně.
Překvapilo tě, jak velkou popularitu si Zadar získal?
Asi jo, nečekal jsem, že to bude až tak velký.
Jak vůbec to jméno vzniklo?
Kluci z agentury vymýšleli scénář. Já u toho nebyl, ale co vím, tak někde seděli v restauraci a Viktora Říhu napadlo to nejbanálnější oslovení, Zadar. Máš to zadara, a když máš něco zadara, tak může být nějaký Zadar.
Jsou ti podobně zábavná témata nejbližší?
Já můžu promluvit i vážně, spustím klidně nějaké poselství národů. Pro mě je důležitý kvalitní scénář, jinak mi je jedno, zda to bude smutné, nebo veselé.
Mnohokrát jsem se dočetl o tvých neúspěšných pokusech dostat se na vysokou školu. Málokdo ale ví, že jsi v den své maturity byl u založení dnes legendárního klubu Lávka.
Hned ten den, co jsem udělal maturu, jsem potkal v tramvaji kamaráda táty. Ten mi vyprávěl, jak zrovna skončil v práci, že si našel pěkné místo u Karlova mostu a že tam chce zakládat kavárnu nebo klub. Já jsem tam s ním šel, tehdy to byla ruina. Takže ano, byl jsem u založení legendárního klubu Lávka.
Jsi perfekcionista?
Jak na co. Třeba ve fotbale určitě, tam se snažím najít vždy „nejperfektnější“ řešení.
Jsi za vtipálka i na hřišti?
Když někomu udělám kličku, tak mu ještě něco řeknu, aby to nebylo jen tak.
Umíš se rozčílit?
Jo, párkrát se mi to povedlo. Občas jsem nervák a vybuchnu.
Jak taková situace vypadá?
Jednou měl před sebou spoluhráč prázdnou bránu, ale místo střely zaváhal, pak někam přihrál a akci zkazil. Přiběhl jsem k němu a asi minutu v kuse jsem na něj křičel, že je idiot. Tehdy jsem překvapil sám sebe.
Jaký je teď tvůj život, když jsi zraněný?
Největší radost z toho má můj producent. Najednou nemusí počítat s mými sporty a mám na něj čas.
Máš i více času na roli táty. Jak ti to jde?
Výborně, kluk si ještě neumí stěžovat, takže můžu být v klidu.
Za necelý měsíc vystoupíš na studentském majálesu ve Stromovce…
To bude řachanda. Já tam v životě nebyl. Když jsem byl student, tak nic takového nebylo.
A jakou máš představu?
Pro mě je slovo majáles hrozně archetypální. Vybaví se mi abiturienti, jak pochodují na Gaudeamus igitur.
Tak to budeš asi překvapený.
Takže mám čekat spíš rockový koncert?
K tomu to má rozhodně blíže.
Já jsem spíše romantik, ale o to víc si to užiju.
Text: Richard Valoušek
Foto: Jindra Kodíček
