To bychom snad ani nebyli lidé, bytosti uvažující, kdyby nás tyto otázky občas netrápily. Jen málokdo totiž opravdu ví, například hned od útlého věku, co by chtěl jednoho dne dělat, čím by se chtěl živit. A pokud to skutečně ví, často se jeho sny rozplynou tak rychle, jako pára nad hrncem, a on je postupem času nahradí tužbami novými. V opačném případě bychom totiž den co den potkávali jen samé popeláře, bagristy, zpěvačky, či baletky. Volba povolání je zkrátka nesmírně těžká věc. A to už jen z toho důvodu, že tato naše posléze zvolená činnost, pokud tedy nejsme nějací dědicové ropného vrtu, tedy těžce za vodou, bude jednou tvořit náš každodenní život.
Měli bychom se proto řídit svým, jak říkají velice často a s oblibou italové: „sognare“, tedy svým: „snem“. Přesně toto slovo jsem uslyšela i v odpovědi své spolužačky Francescy, a to právě na otázku: „Co myslíš. Jak zaháčkovat firmu snů?“ Francesca se na mě podívala a ihned, bez sebemenšího zaváhání, odpověděla: „No, Importante è solo quel sogno!" Tedy v překladu: „Nijak, důležitý je pouze ten sen.“
Jak prosté. Jak výstižné. A možná, že bychom si my ostatní měli vzít z Francescy příklad.
Každý z nás má jistě svůj sen, svou tužbu, přání a každý z nás by si měl také svůj sen žít. Někdy to nejde hned, cesta za ním je poseta často nespočet překážkami, ale pouze sny a přání dávají životu skutečný smysl. Proto, když padá hvězda na nebi, přejte si něco, ale nepočítejte s tím, že pokud se za tou hvězdou nevydáte, něco se změní. Podle Napoleona Hilla, jednoho z prvních producentů moderního žánru literatury je podstatné následující: „Lidská mysl je schopna dokázat cokoliv, co si vymyslí a čemu uvěří.“, je ale důležité za to bojovat z plných sil, co dech stačí.
Zastavte se proto občas, zhluboka vydechněte, a zamyslete se nad tím, co vás skutečně baví, při čem jste šťastní, co vás naplňuje až do té míry, že doslova zapomínáte na čas, a pokud víte, máte jasno, jděte si tvrdě za tím. Pokud odpověď ihned nenajdete, nezoufejte. Jistě se brzy objeví.
Zabývat se tím, jak něco zaháčkovat, a to ať už zavíracím špendlíkem či neúprosnou snahou. Přemýšlet, jak naše povolání, podnikání, náš business, co nejefektivněji posichrovat, není zcela na místě. Proč to vlastně dělat? Nikdo z nás přeci vůbec neví, co se stane v příštích dnech, hodinách, či minutách. Co nás čeká… Usilovně tedy vymýšlet, jak co nejefektivněji hlídat například své zaměstnance, aby práci vykonávali poctivě, hlídat je kamerami, sledovat jejich cesty prostřednictvím satelitů, či přemýšlet, jakou právní cestou co nejlépe obejít zákony, aby bylo vše naše, jen a jen naše. V případě pracovníka zase přemýšlet, jak se co nejhlouběji zavrtat do přísně svého šéfa, je naprosto zbytečné a vyčerpávající. Pokud člověk skutečně dělá, co má rád, co ho baví, dělá to poctivě a precizně, o zaháčkování se postará už osud sám.
Jak řekl spisovatel a manažer pro mnohonárodní organizaci Sergio Bambarén: „Uskutečnění snů si vyžaduje množství tvrdé práce. Kdybys uhýbal, možná bys zapomněl i na to, proč jsi začal snít, a nakonec bys zjistil, že ten sen ti už vůbec nepatří. Pokud máš tedy srdce naplněné moudrostí, časem se přesvědčíš, že svého cíle dosáhneš. Pamatuj si: Pokud se už chceš vzdát, pokud si myslíš, že život je k tobě velmi krutý, vzpomeň si na to,
kdo jsi. A vzpomeň si na svůj sen.“
Zabývejte se proto všichni svými sny, svými přáními, a nedělejte ve svém životě nic, co vás netěší. Na to je život příliš krátký. Vaše sny se prostřednictvím vaší víry a touhy splní.
Text: Anna Marešová
Foto: pixabay.com
