Po večeři vražda
Ne zcela vyjasněný případ s jasným rozsudkem se odehrál před sedmi lety na brněnských kolejích. Dvě studentky a dlouholeté kamarádky Daniela a Patricie si vyhradily večer pro společnou večeři a popíjení vína. Údajně neplánovaly, že se večeře změní ve vražednou konfrontaci, ze které nakonec jako vítěz vyjde Patricie. Tehdejší studentka brněnské medicíny ubodala svojí spolubydlící během noci, ze které si nic nepamatuje. V její krvi totiž lékaři našli analgetikum tramadol, které podle Patricie a několika soudních znalců způsobilo v kombinaci s vypitým alkoholem nepříčetný stav vražedkyně. Patricie během soudního procesu odmítala jakoukoli vlastní vinu a Městský soud v Brně ji nakonec zprostil obžaloby, což posléze potvrdil i odvolací soud. Mnozí přátelé zavražděné studentky Daniely si myslí, že Patricie je na svobodě neprávem, že dívku zabila ze žárlivosti a celý postup měla přesně naplánovaný. Ať už se celý skutek udál nevinně či chladnokrevně s přesným cílem, Patricie nakonec Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně dostudovala, změnila si příjmení a odešla za lékařskou praxí kamsi do severních Čech. Myslíte, že celá kauza dopadla správně?
Poslední jízda
Zima roku 2002 byla mimořádně krutá. Ne, že by tak moc mrzlo, ale zimní období zanechalo nevratnou trhlinu v životě mladého devatenáctiletého lyžaře Wernera Elmera a nikdy nezapomenutelnou vzpomínku v životě mé kamarádky Elišky, studentky Univerzity Karlovy, která viděla poslední vteřiny jeho života. Ty byly naplněny touhou zvítězit - oba dva totiž závodili ve sjezdu na lyžích ve švýcarském středisku Verbier. Na startu nemohl favorit Werner vědět, že následující jízda je jeho poslední v životě. Nevěděli to ani pořadatelé závodu, kteří špatně zorganizovali úpravu sjezdovky. Werner vyjel ze startu, ovšem ještě v tu chvíli se v cílové části sjezdovky pohyboval zřízenec. „Srážka byla nevyhnutelná. Raději jsem odklonila hlavu, abych to neviděla. Ale slyšela jsem ránu. Všude bylo ticho, v tu chvíli by byl slyšet i tlukot srdce, ale už ne Vernerova,“ vzpomíná Eliška, „toho po hodině a půl oživování odvezla černá helikoptéra.“
Chlast nebo samovůle?
Třetí nejčastější příčina úmrtí mladých lidí ve věku 15 až 25 let je sebevražda. Navíc počet takových úmrtí v této věkové skupině neustále roste. Jaké jsou důvody studentů ke spáchání takového činu? Pokud po sobě studenti nezanechají nějaké sdělení ve formě dopisu, nezbývají než dohady. Stejně tomu bylo i u studenta Matematicko-fyzikální fakulty na UK, který zemřel na jaře roku 2008, kdy jeho tělo dopadlo z 19. patra koleje v Tróji na venkovní dlažbu. Policie vyšetřovala tři možnosti – jestli student skočil, protože se opravdu chtěl zabít, nebo jestli byl opilý a jeho sebevražedné myšlenky se právě kvůli tomu staly realitou nebo jestli byl jen opilý a vypadl z okna kvůli nepozornosti. Nakonec se všichni, včetně studentova nejbližšího okolí, shodli na první variantě. Jiný student Pavel, který tehdy na kolejích bydlel, mi řekl, že si nemyslí, že sebevražda je správné řešení. Navíc prý lituje nejen lidí, kteří měli zemřelého rádi, ale i těch, kteří museli uklízet jeho zničené tělo z chodníku, a těch, kdo kolem skvrny na chodníku, která po něm zůstala, několik týdnů procházeli.
Hádka nad smrtí
Další velmi častou příčinou úmrtí mladých lidí jsou tragické autonehody. Na silnicích ročně zemře mnoho řidičů, spolujezdců i kolemjdoucích. Zanechají po sobě jen vzpomínku, která je často těžko uvěřitelná – kdo z vás se může „pochlubit“ černým křížkem u jména jednoho ze spolužáků ve virtuální třídě na serveru Spolužáci? A kdo z vás by uvěřil, že se celá třída vysokoškoláků rozhádá do krve jen proto, že každý z nich chce svoji soustrast k zemřelému při autonehodě vyjádřit jinou cestou? Když si jedna studující slečna usmyslela, že od celé třídy vybere po několika stovkách korun, koupí za ně velikou vzpomínkovou kytici a společně ji zavezou na hrob (kterýžto plán se hned jala realizovat), se zlou se potázala. Obor, který dotyční studovali, čítal asi sto lidí a někteří se zesnulým ani nikdy nepřišli do styku. Odmítali se tudíž na soustrastných plánech podílet, což nevybíravým způsobem vyjádřili v diskuzi na Spolužácích. Ona je ve stejném tónu obvinila z necitlivosti a sobeckosti. Lítost se postupně změnila v honbu za prosazením vlastního názoru.
Zaklepali jste na desku stolu, abyste si pojistili svoje, možná jen prozatímní, štěstí? Dobrá, tak teď se pro změnu oklepejte, zapomeňte a dejte si třeba rakvičku se šlehačkou.
text: Eva Samšuková
foto: Marie Bauerová, Tereza Hofbauerová
