Když loni v únoru vyšli vysokoškolští studenti do ulic, aby protestovali proti reformě vysokého školství tehdejšího ministra Dobeše, bylo to označováno za největší studentské protesty od listopadu 1989. Studenti dosáhli svého, i když tentokrát nešlo o blaho celé naší země, ale „jen“ o otázku zavedení nebo nezavedení školného na vysokých školách. Přesto tato událost ukázala, jakou důležitou součástí naší společnosti vysokoškolští studenti jsou. Už jen pár dní zbývá do výročí protestů z listopadu 1989, na Mezinárodní den studentů si připomeneme už jejich dvacáté čtvrté výročí. Jak se za tuto dobu změnila pozice vysokoškoláků u nás? Kolik bylo studentů v roce 1989 a kolik jich je dnes?
V roce 2012 měla Česká republika 10,5 milionu obyvatel, z toho zhruba sedm procent, tedy necelých 700 tisíc obyvatel, dosáhlo vysokoškolského vzdělání. Pro srovnání v roce 1993 bylo vysokoškolsky vzdělaných jen 2,5 procenta populace, která tehdy čítala jen o něco málo méně, zhruba 10,3 milionu obyvatel. Zatímco ale procento vysokoškolsky vzdělaných víceméně plynule rostlo, počet obyvatel v letech 1995–2002 postupně klesal a až v roce 2003 nabral vzestupnou tendenci.
Počet vysokoškolsky vzdělaných lidí u nás rostl ruku v ruce s počtem vysokých škol, jejichž počet se od roku 1989 ztrojnásobil. Svou roli na tom ale hrají především soukromé vysoké školy. Počet veřejných vysokých škol u nás se od roku 1989 takřka nezměnil, dnes jich je 26 oproti dvaceti třem v roce `89. V akademickém roce 2000/2001 ale u nás začalo fungovat 8 soukromých vysokých škol. Jejich počet se přitom do roku 2013 zvýšil na celkem 44. Celkem tedy měli studenti před začátkem tohoto akademického roku na výběr ze 72 vysokých škol. Souměrně s počtem vysokých škol vzrostl i počet jejich studentů. Zatímco v roce `89 u nás studovalo celkem 113 tisíc vysokoškolských studentů, v minulém akademickém roce jich bylo už 381 tisíc.
Vzhledem k ekonomické krizi posledních let se ale i lidé s vysokoškolským titulem stále častěji ocitají bez zaměstnání. Údaje Českého statistického úřadu ukazují, že v posledních čtyřech letech výrazně vzrostl počet nezaměstnaných s vysokoškolským titulem. Zatímco v roce 1993 jich bylo jen čtyři tisíce, v loňském roce vzrostl jejich počet až na čtyřnásobek. To je dokonce až o 14 tisíc nezaměstnaných vysokoškoláků více, než kolik jich bylo v roce 1996.
Vysokoškolské studium se vyplatí
Důvod, proč se soukromým vysokým školám u nás relativně daří, je jednoduchý. Dosažené vysokoškolské vzdělání se totiž studentům projeví na výplatní pásce, zvláště po několika letech praxe. Středoškolsky vzdělaní tak sice začínají vydělávat dříve, už po pěti letech pracovní praxe si ale vysokoškoláci vydělávají až o 9 tisíc korun měsíčně více. Z dlouhodobého hlediska se tak zájemci o vysokoškolské vzdělání nemusí bát školného na soukromých školách, protože se jim vcelku rychle vrátí zpět v podobě vyššího platového ohodnocení.
Nůžky mezi platy středoškoláků a vysokoškoláků se navíc stále rozvírají. Jen za posledních pět let vzrostly průměrné hrubé mzdy vysokoškolsky vzdělaných lidí o 1100 korun. Průměrná mzda vysokoškoláka tak v loňském roce překročila hranici průměrné mzdy u nás, zatímco platy lidí s maturitou zůstávají hluboko pod dvacetitisícovou hranicí na částce okolo 17,5 tisíce korun.
Proběhlo vám někdy hlavou, jestli nebylo lepší po maturitě rovnou nastoupit do pracovního procesu a začít si rovnou vydělávat, místo toho abyste do sebe dalších pět let zkoušeli dostat kvanta informací? Třeba vás tento článek přesvědčil, že úsilí vynaložené při studiu na vysoké škole se vyplatí. Krom jiného můžete v neděli oslavit mezinárodní den studentů jako svůj vlastní. Vzpomeňte si přitom na odvahu studentů, kteří před dvaceti čtyřmi lety bojovali za to, abyste žili ve svobodné zemi.
Krásný mezinárodní den studentů!
Text: Vojta Koval
