Základním pravidlem je si pozorně přečíst, co od vás společnost očekává jak po stránce zkušeností a kvalifikace, tak i ohledně podkladů, které přikládáte k žádosti o práci. Pokud chceme od grafiků životopis a reference projektů, které realizovali, je opravdu potřeba zaslat obojí. Víme, proč to chceme, a kvalita a úplnost zaslaných podkladů tvoří náš první dojem z kandidáta. Pokud něco nechcete nebo nemůžete poslat, napište to výslovně do mailu. Dalším pravidlem je důkladná kontrola, zda mail obsahuje všechny přílohy, které v textu slibujete. Divili byste se, kolik zpráv „Omlouvám se, ještě jsem zapomněl na přílohu“ jsme dostali – není to žádná tragédie, ale jsou to zbytečně ztracené body hned na začátku.
Od kandidátů na obchodní pozice jsme navíc chtěli fotku, a to ze dvou důvodů. Jednak je pro nás důležité, aby kandidát vypadal reprezentativně, za druhé vypoví zaslaná fotografie o soudnosti kandidáta kolikrát více než tisíc slov. NEPOSÍLEJTE fotky v plavkách ani bez plavek, z pařby, naskenované fotky z dětství, z fotbalového zápasu. Doporučuji vyhnout se i uměleckým fotkám z vaší modelingové dráhy, pokud to přímo nesouvisí s nabízenou pozicí.
Pokud si nevíte rady s technickými věcmi, poproste někoho, kdo se v tom vyzná – dostat objemově a velikostně obrovskou fotku, kde je malý obličej v rohu a zbytek bílá plocha (holt skener byl nastavený na formát A4), nedělá dobrý dojem. Překvapivě hodně kandidátů se vyřadí právě na tomto kritériu.
NEPOUŽÍVEJTE e-mailové adresy z dětství (beruska69@domena.cz), ani z dob libimseti (sexyboy@domena.cz) nebo xchatu (chichichi@domena.cz). Stejně tak doporučuji vyhnout se používání školní nebo současné pracovní adresy – někteří personalisté si nechávají kontakty na kandidáty i déle, než budete školní nebo pracovní mail používat. Založte si jednu normální emailovou schránku na celý život (jmeno.prijmeni@seznam, centrum, volny, gmail, hotmail apod.) a přes ni řešte všechny seriózní záležitosti.
Další věc je formátování mailu – tady jenom pár základních pravidel. Oslovení (Dobrý den, Vážený pane řediteli, k nám klidně Ahoj), text mailu, případně krátký motivační odstavec, proč chcete právě toto místo, rozloučení, podpis (ideálně celým jménem, ne Jirka, ne Kratochvílová). Vyhněte se pravopisným chybám, pokud máte tu možnost, nechte si napsaný mail zkontrolovat od někoho dalšího.
Ačkoli je běžné, že většina kandidátů posílá své životopisy jako střelbu z kulometu na desítky pozic, dejte více na kvalitu než kvantitu. Snažte se přizpůsobit podklady podle místa, o které se ucházíte. Je sice fajn, že mezi vaše koníčky patří houbaření a luštění křížovek, je otázka, jestli je to pro pozici grafika nebo obchodníka relevantní. I u pracovních pozic se snažte vybrat hlavně ty podstatné (rovnání vozíků v Tescu, hlídání dětí pro známou, plavčík v roce 2001 apod. můžete klidně shrnout pod brigády), jinak se stane, že se ty zajímavé ztratí v záplavě nedůležitých.
Ještě k pracovním zkušenostem – i u těch relevantních se často stává, že pozice má lesklý název, ale je těžké poznat, co se pod ním opravdu skrývá. U obecných názvů (asistent prodeje, manager, consultant) je vhodné přesněji popsat, co konkrétně jste měli na starost. Na mě osobně nepůsobilo dobře, když u praxe bylo uvedeno „povinná“ (v rámci studia) – znělo to, jako by se člověku do práce nechtělo a dělal ji z donucení. Zvažte, jestli toto slovíčko raději nevynechat.
Všimněte si, že většina mých tipů není o tom, jak personalistu nebo ředitele zaujmout, ale jak ho nezklamat nebo nepokazit první dojem. Žádný z těchto tipů vám práci nezíská, ale pomůže vám neztratit body ještě před tím, než si váš mail přečtou do konce. Zbytek je na vás a nezapomínejte, že i dveře největšího projektu pro studenty v celém Československu jsou pro všechny šikovné a pracovité studenty vždy otevřené.
Adam Kožela
