Když k tomu přičteme ještě počasí, které si z nás v posledních dnech dost nevybíravě dělá legraci, není divu, že se z toho všeho nejednomu člověku zhroutí kousek soukromého vesmíru, dostane splín a začne se cítit depresivně. Co dělat pro to, abychom se takovému stavu vyhnuli? A jak se z deprese dostat, když na vyhýbání už je pozdě?
Doktorka Irena Zvánovcová, která provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi v Praze 2, radí, že abychom se deprese vyvarovali, je důležité dodržovat zásady psychohygieny: „Důležité je být hodně venku, i když je zataženo, protože sluníčko přes mraky pořád svítí. Neměli bychom zapomínat na správnou životosprávu a pravidelný spánek. Nebo nějaká aromaterapie je taky výborná, fyzický pohyb je úžasný.“
Proč míváme deprese?
Za depresemi stojí většinou psychogenní příčiny, kterým tu a tam podlehne každý člověk, i když to na některých nepoznáme, protože obvykle srší sebevědomím od severu k jihu. „Základ deprese je v tom, že člověk necítí svoji hodnotu. Není dostatečně rád, že je, chybí mu sebevědomí a sebedůvěra. Člověk ale může posilovat sám sebe v tom smyslu, že si uvědomuje svoje pozitiva, svoje schopnosti a dovednosti. Někteří lidé to zvládnou sami, někteří mohou jít na pár konzultací či na systematickou terapii, kde vlastní hodnotu posilují jinak než přes výkon.“
Nezbytným pomocníkem při překonávání depresivních stavů je okolí. „Reakce okolí jsou velmi důležité, protože pomocí něj poznáváme sami sebe, poznáváme svoje hodnoty. Samozřejmě nemůžeme brát to, co nám okolí tvrdí, za stoprocentně pravdivé, protože i lidé kolem nás mohou být nevyrovnaní a mohou si do nás promítat zase své problémy. Vždy je nutno toto brát s odstupem.“
Učit se, ale odpočívat
I podprůměrně inteligentní jedinec navíc přece sám cítí, kdy působí málo sebevědomě či nejistě, kdy má trému třeba právě u zkoušky něco prezentovat, strach se postavit za svůj názor atp. „Hodně mi přichází studenti před státnicemi, že se depresivně hroutí. Přijdou na konzultaci, kde hledáme to, o co se v sobě můžou opřít, co je v nich silné. Taky se musí naučit odpočívat a relaxovat. Říkám jim, že jejich výkon je kontraproduktivní – když se učí, učí, učí a neodpočívají, zhoršuje se jim paměť i vnímání.
Proto je třeba si den hodně nastrukturovat. Jak se učit, kam si dávat pauzy, kdy jíst. Teď jsem měla několik takových klientek, které na státnici vůbec nedošly, nebo se tam zhroutily. Když někdo takhle řeší každou zkoušku, většinou to ukazuje už na nějakou hlubší problematiku.“
Pohyb je lék
Pokud nás osobně hlubší deprese netrápí a jsme jen občas naladěni na vlnu splínů, dokážeme sice pořád normálně fungovat, ale měli bychom se hodně hýbat, protože při pohybu se vylučují endorfiny, které zlepšují náladu přirozeným způsobem. Dobré je dát svému životu nějakou strukturu – pravidelně spát, pravidelně a zdravě jíst, pečovat o sebe jako svědomitá samička o mládě a pozor! – nepít alkohol, protože alkohol je nejsilnějším depresogenem.
A to, co nás udrží nad vodou v neposlední řadě, je kontakt s druhými lidmi a prohlubování přátelských (či jiných pozitivních) vztahů, nikoliv nutně v hospodě nad sklenicí lahodného moku (i když tak se leckomu vztahy prohlubují snadněji). Na alkoholické radovánky zbude koneckonců dost času po zkouškovém - minimálně na další tři měsíce.:-)
Martina Pospíšilová
