Jen částečně. Podle písma pološílený kolega zabije nejdřív sebe než ostatní. Z rukopisu totiž bylo patrné extrémně nízké sebevědomí a deprese. Teď už kámoška nepřemýšlí, jak se kolegovi vyhnout, ale spíš, jak mu nenápadně naznačit, že by měl zajít k psychologovi.
Písmem vyjadřujeme individualitu
Opravdu o nás může písmo tolik říct? Podobně jako chůze nebo stisk ruky vypovídá o svém nositeli i rukopis. A pravidlo, že dominantní lidé tisknou ruku silně, zatímco ti submisivní vám do dlaně vloží leklou rybu, uznáváme snad všichni.
V první třídě nás přece všechny učili psát podle jednotného vzoru. Vzpomínáte? Malé s jako polovina lístku, spodní bříško u velkého B je větší než to horní, háček se píše přesně nad písmeno, ke kterému patří… Málokdo ta pravidla závazná pro sedmileté děti dodržoval déle než do konce prvního stupně základní školy. Písmo je jeden ze způsobů, jakým vyjadřujeme svou individualitu.
Pesimisté by mohli namítnout, že když jsme šťastní, píšeme úplně jinak, než když nás pohltí smutek, takže dělat rozbory písma napsaného v jedné jediné situaci nemá vůbec smysl. Omyl. Zkušený grafolog dokáže rozlišit i náladu, v níž byl text napsán. Obecně platí, že řádky psané v euforii jsou větší a opravdu jakoby rozjásané. A zkoušeli jste někdy napsat něco pod vlivem pár sklenek alkoholu? Vypadá to podobně, jako když se opilý člověk snaží řídit auto (jen to není zakázané) a odborník by vliv omamných látek na pisatele měl poznat. Že je písmo odrazem osobnosti, dokazuje i fakt, že lidé, kteří přišli o končetinu, jíž psali, a posléze byli nuceni naučit se psát tou druhou, po čase dosáhli velmi podobného písma.
Odhalí písmo zločince?
Grafologie se ze všeho nejvíce podobá psychologii, podle některých má rozbor písma od schopného grafologa dokonce větší validitu než psychologické vyšetření. Vilém Schönfeld v Učebnici vědecké grafologie popisuje případ z roku 1936. Tehdy Jan Kloužek a jeho manželka Zdeňka společně zavraždili ženina milence. Soud poslal muže na dvacet let do vězení, ženu na patnáct, protože dospěl k závěru, že to byl Kloužek, kdo zločin inicioval. Grafologové případ viděli jinak: žena byla celkově aktivnější než muž, spíše primitivní vykonavatel všeho, co žena chtěla. Podle odborníků nelze přímo označit nějaké písmo třeba za zločinecké, lzjde v něm ale vystopovat určité asociální tendence. V písmu Zdeňky Kloužkové byla patrná krutost a výrazný sklon ke lhaní, kdežto u jejího manžela takové znaky chyběly. Grafologové proto usoudili, že maloměšťácká žena, která se jedinkrát v životě nechala unést vášní a podlehla milenci, pak manžela přesvědčila, aby amanta zabil. Nechtěla dál riskovat pečlivě budovanou pověst. Jak vidno, závěr grafologů se značně lišil od názoru soudu, který čin považoval za důsledek žárlivosti.
Grafoložka Milena Horníková před časem zkoumala písmo komunistického prezidenta Antonína Novotného. Pro ty, co si právězrovna nelibují v dějepise, jen připomínám, že to byl muž bez valného vzdělání (vyučený zámečník), který proslul uplácením snad kdekoho. „Rukopis na mě už při prvním pohledu působil strašně, byl tak krutý. Hned jsem si řekla, že pod takovým člověkem bych si nikdy nepřála pracovat,“ říká grafoložka. A skutečně, mezi záliby prezidenta Novotného patřilo například sledování podřízených.
Všímejte si podpisu
Naučit se rozebírat písmo je práce na dlouhá léta. Kurzy grafologie jsou k ničemu člověku, který se pak nebude věnovat dalšímu studiu. Přesto je někdy zajímavé i pro laika sledovat, jak lidé píšou. O kamarádovi nebo nadřízeném to může hodně napovědět. Příliš mnoho kudrlinek značí stylizaci – takový člověk prostě dělá pózy, ale skutečnost je jiná. Malá drobounká písma, jejichž řádky navíc směřují dolů, mívají jedinci s nízkým sebevědomím, trpící pesimismem. Nejdůležitější pro poznání druhého je pravděpodobně podpis, ukazuje totiž, jak pisatel vidí sám sebe. Podpis porovnáváme s běžným textem, pokud je výrazně větší, může to znamenat, že dotyčný má poněkud přebujelé ego. Kdysi jsem viděla podpis Václava Klause a usoudila, že toto pravidlo opravdu platí.
K podpisu ještě jednu historku. Kamarádka, co bydlela s grafoložkou, si před časem domů přivedla kluka, který se jevil jako typický pohodář s trochu bohémským způsobem života. Holky hocha přinutily, aby se podepsal, a pak podpis rozebíraly. Když grafoložka vyjmenovávala jednu vlastnost za druhou, kluk bledl a bledl. „Jsi praktický, ale trochu cholerik,“ uzavřela grafoložka rozbor. „Já že jsem cholerik? To určitě, ty jsi zase čarodějnice!“ křičel ten milý pohodář,. čČímž to vlastně potvrdil. Takže závěr? Zapomeňte na maily a esemesky a aspoň jednou si nechte od svého partnera napsat dopis. Abyste věděly, s kým máte tu čest…
Co řekne podpis?
Je to představa o sobě, vlastní image, to, jak se člověk chce jevit.
Když je čitelný: je projevem přímé konfrontace s okolím.
Když je nečitelný: značí zastírání, skrytí se do anonymity.
Když je umístěn vpravo: jde o aktivního, optimistického člověka.
Když je umístěn vlevo: značí zabrzděnost, obavy, nedůvěru, pasivitu, sebevražedné tendence.
Ze srovnání s textem usuzujeme, jaké je napětí mezi pisatelovým JÁ a jeho ideálním JÁ.
Provedení křestního jména: je to projev kontaktu s užším sociálním okolím, kde je pisatel takto oslovován.
Provedení příjmení: značí chování v širším sociálním okolí, kde jsou kontakty formálnější.
Lucka Frydecká
