Co se mám naučit jako úplně první?
Záleží na konkrétním jazyku, ale obecně je důležité mít aspoň základní představu o výslovnosti. Pokud stojíte v Madridu na nádraží, chcete lístek do Gijonu a čtete jméno města tak, jak jste zvyklí z češtiny, tak se asi nikam nedostanete. Pak je nejdůležitější naučit se řešit běžné životní situace – pozdravit, představit se, zeptat se na cestu, ubytovat se v hotelu.
Co je nejdůležitější zvládnout?
Se studiem jazyka je to jako se sportem. Tvrdě trénujete a nejednou přijde období stagnace. Jste frustrovaní, že najednou neděláte pokroky, máte pocit, že už se nikdy nezlepšíte, a nevíte co s tím. Takové krize se musíte naučit překonávat – někdy stačí jen drobná změna v tréninku nebo třeba jen netlačit tolik na pilu. Obecně vzato je každý průměrně inteligentní člověk schopen dostat se na úroveň B2.
Pokud jde o konverzaci s cizincem, je nejdůležitější mít otevřenou mysl. Vykašlat se na stereotypy a zažité předsudky a soustředit se na komunikaci. Pokud hovoříte anglicky s cizincem, který se angličtinu také jen učí, je dokonce pravděpodobné, že budete dělat stejné chyby, a tak se jim spolu můžete i zasmát.
S čím si nemusím tolik lámat hlavu?
Hodně záleží na konkrétním jazyku, nicméně v angličtině si třeba nemusíte lámat hlavu s tím, že vám nějaký závistivý kamarád řekl, že máte hrozně českou výslovnost. Neznám Američana nebo Brita, kterému by to vadilo, nebo který by se vám kvůli tomu posmíval. Oba naopak ocení vaši snahu komunikovat.
Musíte se také připravit na to, že i když je vaše francouzština výborná, rodilý Francouz vám na brilantně zformulovanou a vyslovenou otázku ve francouzštině odpoví lámanou angličtinou. Když budete tvrdošíjní, nakonec ho zlomíte.
Musím jet do zahraničí, abych se jazyk skutečně naučil/a?
Ne nezbytně, ale od určité úrovně je to užitečné. Hlavní výhodou kurzu v zahraničí je autentičnost prostředí – máte šanci přímo na místě vnímat a vstřebávat kulturu, běžný život a samozřejmě jazyk. Můžete si v praxi vyzkoušet, jak zvládáte základní komunikační situace – v restauraci, hotelu a podobně.
Měl/a bych se kromě jazyka učit i něco o cizí kultuře?
Určitě. Jazyk je nedílnou součástí kultury a nese s sebou velký ranec reálií, symbolů a konotací. Těžko se můžete naučit němčinu bez znalosti německých časopisů nebo aktualit. Zamyslete se nad tím, kolik českých reálií obsahuje naše běžná každodenní komunikace. Vezměte si třeba onu „virózu“, která je dnes tak populární – jak byste to vysvětlili cizinci? Nebo citáty, úryvky z filmů, vtipy z knížek. To vše je pevnou součástí kultury a odráží se i v naší komunikaci.
Co cizinec ocení nejvíce, když se na něj někdo pokouší mluvit jeho řečí?
Snahu mluvit a domluvit se. V tom mají Češi výhodu, protože se o nich traduje, že jsou sami velmi milí, když na ně cizinec začne mluvit česky. Takže upřímná snaha se cení, i když nevede k cíli přímo a komunikace se třeba zrovna nedaří.
Nebudu se svojí špatnou výslovností cizinci spíš pro smích?
Vůbec ne. Výslovnost je důležitá v momentě, kdy mění význam sdělení. Třeba u tonálních jazyků, jako je čínština, je správná výslovnost klíčová. Jestli prostě jen mluvíte trochu „czenglish“, to roli nehraje.
Co je nejtěžší se naučit?
To záleží na konkrétním jazyku. Navíc tu panuje mnoho různých mýtů, jako že v němčině je nejtěžší gramatika a v angličtině zase předpřítomný čas. Z hlediska studia se však dá říct, že nejtěžší je naučit se učit a překonávat krize.
Co když neznám žádného rodilého mluvčího a nemám nikoho, kdo by se učil stejný jazyk? Jak se mám procvičovat?
Pokud se učíte slovíčka, můžete někoho požádat, aby vás vyzkoušel. Je to primitivní ale účinné a třeba tím u zkoušejícího vzbudíte zájem, a brzy tak budete mít do studia parťáka.
Pasivní znalost jazyka si samozřejmě můžete rozšiřovat sledováním cizojazyčných filmů nebo četbou, s aktivní znalostí je to obtížnější. Můžete si najít kamaráda na dopisování nebo chatování přes internet. A může vám pomoct i vlastní fantazie – osvědčená metoda je např. představovat si různé situace a říkat si: „Jak bych to teď řekl v cizím jazyce?“
Jak dlouho potrvá, než jazyku opravdu porozumím a budu schopen jím mluvit, poslouchat cizojazyčné rádio, číst cizojazyčnou knihu?
Na tohle bohužel neexistuje žádný přesný metr. Záleží to hodně na jazyce a na individualitě člověka. Díky Společnému evropskému referenčnímu rámci pro jazyky máme ale alespoň přehled, co je třeba umět na každé úrovni, a můžeme podle toho určit, kdy už by měl člověk být schopen se domluvit. Např. v angličtině je úroveň, na které se už domluvíte a budete schopni porozumět, úroveň B2. Proto se také někdy označuje jako „komunikativní“ úroveň, i když to není úplně přesné.
Čtenáři, pozor!
Přijdeš-li s heslem "Studenta" do jazykovky Channel Crossings, dostaneš 15% slevu na kurzy pro veřejnost, překlady nebo mezinárodní zkoušky City & Guilds. V nabídce najdeš 15 světových i exotických jazyků - jako je čínština, řečtina, chorvatština, japonština nebo norština, takže si určitě vybereš!
Připravila Markéta Paráčková
