Příběh první: Třikrát a dost
Divila jsem se její trpělivosti. Dvaadvacetiletá Marcela se po drsném rozchodu rozhodla najít si partnera stůj co stůj. A jen co se dostala z nejhoršího, začala sjíždět všechny seznamky. Její vyprávění by vydalo na docela bizarní komedii, která by nepostrádala vtipnou pointu. První týpek, na něhož narazila na rande.cz, vypadal podle fotky moc mile a hlavně na ní měl spoustu vlasů.
Když pak přišel do hospody čtvrté cenové kategorie (tu sám totiž vybral), ukázalo se, že mu kštice poněkud ustupuje dozadu, ale milý opravdu byl, takže Marcela byla relativně spokojená, i když ji trochu zarazilo, že za ni Petr nezaplatil dva zelené čaje Jemča, co si dala. O tři dny později následovala další schůzka a za týden po té první Petr navrhl, že by spolu mohli bydlet.
Studentka práv si vzala týden na rozmyšlenou. Během něj ji přítel ze seznamky bombardoval jedním vyznáním lásky za druhým a na konci týdne se zjevil před dveřmi její garsonky se sportovní taškou s oblečením na rameni a zlatým retrívrem po boku. „Přišlo mi, že to bere trochu hopem, ale když už tak stál venku a hezky se usmíval, vzala jsem ho dovnitř s taškou i psem,“ směje se dnes – po roce od této zkušenosti studentka.
Bylo jí divné, že celý večer i noc Petrovi vibruje mobil a že on ho nebere, jen občas někomu napíše esemesku. Za tu jedinou noc, kterou strávil u Marcely, stačil Petr vymyslet totální přestavbu bytu. Ani po roce to Marcelu nepřestává fascinovat, neboť ji do té doby nikdy nenapadlo, kolik radikálních změn se dá hypoteticky v minigarsonce uskutečnit.
„Když jsem ráno, po noci plné plánů, vyšla z bytu a mířila do školy, narazila jsem před dveřmi na zoufalou slečnu, která na mě hned začala křičet, že toho psa jí musím vrátit, protože je její,“ pokračuje Marcela. Petra si prý klidně nechat může, toho vyhodila, ale Harryho se její vyhazov netýkal. „Takže jsem v mžiku pochopila, která bije. Petr si mě zkrátka našel jako azyl, když musel opustit předchozí vztah – a byt. Všechna ta hezká slova mě měla jen přesvědčit, abych mu poskytla střechu nad hlavou. Čekal ho další vyhazov. Jak to dopadlo se psem, pomocí kterého se bývalé přítelkyni mstil, jsem se už nepídila, i když je fakt, že jeho mi bylo líto nejvíc,“ říká Marcela.
Po rychlém vztahu jí zůstalo jenom pyžamo. To si totiž Petr v rozrušení zapomněl v posteli. Studentka ho ještě teď někdy ukazuje návštěvám: má na sobě víc zalátaných míst než původní látky.
Po dovolené konec
Druhý chlapec, kterého Marcela poznala přes internet, byl zpočátku také moc milý. Marcela už mezitím trochu slevila z nároků, takže původní požadavek, aby šlo o vysokoškoláka, opustila. S Danem se dalo povídat o všem možném, přestože jen povrchně. Nosil jí ale kytky a klidně byl schopný přijet nečekaně o půlnoci – to když v esemesce napsala, že jí moc chybí.
Vztah jim vydržel celé jaro a v létě se rozhodli, že spolu pojedou pod stan do Itálie. Jeli. Po návratu ale následoval okamžitý rozchod. „Nehorázně žárlil a já měla strach, že mě zabije. Stačilo, aby se nějaký kluk z našeho kempu sehnul a podal mi ručník, který mi sklouzl z ramen a nastalo peklo. Ne, s tím klukem se neporval, ovšem na mně si vztek vylil dokonale,“ vzpomíná Marcela.
Padla i nějaká ta facka. Do konce dovolené se studentka podřizovala, seč mohla, protože přece jen se z ciziny neměla dostat jak jinak než jeho autem. Když bylo Danovi jasné, že je konec, změnil se zpět na milého a přítulného jedince a začal zase nosit růže na půlmetrových stoncích. Už ale bylo pozdě.
V tomto momentu bych já osobně už seznamky vzdala. Ne tak Marcela. Byla sice napůl znechucená, ale na druhou stranu zvědavá. A hlavně si říkala, že do třetice to už opravdu vyjít musí.
Zkusila napsat klukovi, kterého si v době, kdy se dávala dohromady s Danem, zařadila na druhé místo. K její radosti byl pořád volný. Psali si asi měsíc – vyměňovali si několikastránkové maily, přestože Marcela bydlí na Žižkově a Adam na Vinohradech. Setkání bylo pak zvláštní. Adam jí vyprávěl o bývalé přítelkyni, která se zabila na motorce asi dva roky zpátky. Nejprve naslouchala soucitně a hrozně ji to zajímalo. „Jenže druhou a třetí schůzku už mě vážně nebavilo poslouchat, jak byla Romana úžasná a že si sama doma vyráběla pesto. Pak také měla za sebou kurz potápění a jednou Adama překvapila, když za jeho nepřítomnosti sama vymalovala byt. Nedokážu říct, jestli opravdu Adam chodil s takovou supercenou, nebo si minulost nevědomě přikrášloval. Jisté bylo jediné: bývalá přítelkyně stále v jeho životě zabírala dominantní prostor. S tím nešlo bojovat,“ říká Marcela.
Když se rozhodovala, jestli to s Adamem skončit, nebo se snažit přece jen zahnat ducha dokonalé expřítelkyně, pozval ji kamarád z kruhu na víno. Šla ráda, protože za celé dva roky spolu promluvili sotva pár vět. Po týdnu šli do kina, pak do divadla…a najednou zjistili, že spolu chodí.
Jak by Marcela sama shrnula své zkušenosti se seznamkami? „Jednomu kamarádovi to nedávno přes Líbím se ti.cz vyšlo, takže nemůžu říct, že tomu nevěřím absolutně. Spíš je problém, že člověk do toho jde trochu násilně a vždycky si říká, že TEĎ to klapne. Přece jen když se sejdete s někým, o kom víte, že na internetu inzeruje svou touhu po pevném vztahu, máte na schůzce omezený manévrovací prostor. A snáz přehlídnete věci, které by vám normálně vadily,“ uzavírá Marcela.
Příběh druhý: Šťastný konec
Čtyřiadvacetiletí Karolína z Brna neměla nikdy strach, že zůstane sama. Pořád s někým randila. Pak ale propadla internetovému seznamování, což u její přátel vyvolalo údiv. To, co Marcele z předchozího příběhu vadilo nejvíce, Karolína vyhledávala: slučování neslučitelného.
„Bavilo mě potkávat se s klukama, na které bych běžně nenarazila. Bylo to svým způsobem obohacující,“ říká někdejší studentka ekonomie. Nakonec začala navážno chodit se studentem z Českých Budějovic. Po půl roce otěhotněla. Kamarádky se zděsily a bály se, že známost, kterou kvůli způsobu, jakým se dali dohromady, považovaly ze nespolehlivou, nechá Karolínu v průseru. „Honza se ale nerozmýšlel. Našel nám v Budějovicích byt a po narození Klárky jsme se vzali. Kdyby nebylo seznamky, asi by můj život vypadal jinak, ale nelituju. Potkala jsem nejlepšího kluka na světě, to jsem doteď přesvědčená,“ končí Karolína příběh jako z červené knihovny.
Někdy se říká, že život píše příběhy ještě sladkobolnější než romány, a o tom Karolínině to asi platí.
Lucie Frydecká
autorka je redaktorkou MF Dnes
