Druhá možnost nabízí o něco lepší vyhlídky do budoucna – studium můžete využít k získávání kontaktů a k přibližování se svému vysněnému povolání, které po absolvování závěrečných státnic může být téměř na dosah. A právě tak působil při svých studií pětadvacetiletý Michal Walos, který právě dokončuje Bankovnictví a pojišťovnictví na Fakultě financí a účetnictví VŠE v Praze.
Zúčastnil se spolu se svým týmem Global Management Challenge – největší soutěže na světě v oblasti simulace strategie řízení společnosti. Přístupněji by se podstata projektu dala zformulovat jako „hra na managery“. Pokud budete v soutěži úspěšní, můžete za své aktivity vyhrát hmotné ceny, ale také získat skvělé zkušenosti, kontakty a renomé.
Právě to se podařilo týmu Michala Walose, který letos vyhrál národní kolo soutěže. Za zády jim stála a podporovala je společnost PricewaterhouseCoopers, která si – stejně jako samotná soutěž – drží ve světě prvenství. Je největší poradensko-auditorskou firmou na světě. Jaké to je, mít při soutěži podporu mezinárodního giganta a co pro mladé studenty a budoucí úspěšné ekonomy vůbec znamená účastenství a výhra v Global Management Challenge? Dozvíte se z následující řádek, ve kterých jsme Michala vyzpovídali.
Kdo tvořil váš soutěžní tým na Global Management Challenge?
Tým jsme skládali společně s Lubomírem Křížem. Po našem neúspěšném prvním ročníku jsme se rozhodli odtrhnout od zbylých dvou členů týmu a vytvořit tým vlastní. Luboš tenkrát studoval informatiku na VŠE. Dnes se živí jako softwarový inženýr v oblasti treasury informačních systémů a loni nastoupil na studium VŠFS.
Jan Hanzo, který stejně jako já studuje 1. fakultu VŠE a v srpnu nastoupí na pozici finančního analytika, se k nám připojil v následujícím ročníku společně s dalšími, kteří však tým brzy opustili.
Místo nich přišli Martin Procházka a Jiří Kostelecký. Martin je studentem informatiky na VŠE a nyní pracuje jako analytik manažerských informačních systémů. Jiří je absolventem 1. fakulty a pracuje jako asistent auditora se zaměřením na finanční instituce. Stejně jako Luboš nastoupil na studium VŠFS.
V současné sestavě soutěžíme třetím rokem a během této doby jsme dosáhli největších úspěchů. Poslední dva ročníky národního finále jsme vyhráli a před dvěma lety skončili na druhém místě. To mě utvrzuje o správnosti složení týmu.
Proč jste se do soutěže přihlásili, a proč nebo jakým způsobem si zrovna vás vybrala společnost PricewaterhouseCoopers?
Já s Lubošem jsme pravděpodobně chtěli vyzkoušet něco nového a možná se díky soutěži i zviditelnit před potenciálními zaměstnavateli. Soutěž nás velice zaujala a motivem se pak spíše stala touha soutěž na národní úrovni vyhrát. Tomuto cíli jsem já osobně podřídil svůj volný čas včetně mého studia. Výběr dalších členů týmu byl také motivován spíše kvalitou než kamarádstvím.
Z počátku jsme soutěžili pod patronátem jiné společnosti a po pátém místě v národním finále jsme oslovili PwC, kde tenkrát pracovali (a někteří stále pracují) tehdejší vítězové světového finále. Říkali jsme si tenkrát, že bychom snad mohli získat nějaké zázračné know-how, jak zvítězit v soutěži, ale to byla naivní domněnka.
Ale já jim za jejich přísný, ale korektní přístup musím poděkovat. Dnes tak můžeme s čistým svědomím prohlásit, že jsme soutěž obhájili díky vlastnímu úsilí a nikoli díky tomu, že by PwC za nás řešilo naše úkoly, jak si někteří naši konkurenti možná myslí. Patron za Vás soutěž hrát nemůže. Žádný patron jakéhokoli věhlasu na tom nic nezmění. A je to tak dobře.
V čem tedy vašemu týmu pomohlo mít za zády jako patrona nejsilnější poradensko-auditorskou firmu na světě? Dodá to jistotu nebo třeba sebevědomí?
Sebevědomí a jistotu musí mít tým v sobě. Patron PwC nám poskytl veškeré zázemí pro naše schůzky a vždy nám vyšel vstříc. Umožnil nám také navštěvovat odborné kurzy ve školicím centru PwC Business Academy, kde se vzdělávají skuteční manažeři. S patronem jsme určitě spokojeni a za spolupráci mu děkujeme.
Jak společnosti, které vysílají do soutěže své týmy, tyto týmy podporují? Přispívají kromě sponzorství nějakou spoluúčastí při tvorbě soutěžních strategií a podobně?
Nedovedu si tuto formu spolupráce představit. V soutěži můžete uspět především její znalostí. Obecné poznatky z praxe vás mohou pouze nasměrovat. Podporou je v první řadě zaplacení vstupního poplatku do soutěže. Nad tento rámec je to spíše v rovině zajištění podmínek pro úspěšnou účast. Také je asi rozdíl v podpoře u patronů s jedním týmem oproti patronátu třeba dvaceti týmů.
Co mě velice příjemně překvapilo při rozhovorech s ostatními účastníky národního finále, bylo sdělení, že nejmenovaný patron zaplatil letenky jednomu finalistovi, který tou dobou pobýval na zahraničním studijním pobytu, aby se finále mohl zúčastnit.
Další forma podpory není spojena přímo se soutěžením. Náš patron nás například odměnil za úspěšnou reprezentaci nabídkou bezplatných kurzů v PwC Business Academy a finančními poukázkami na nákup elektroniky.
Co vám osobně a co vašemu týmu vítězství v národním kole nebo samotná účast v soutěži přinesla? Myslíte, že je to například vhodná a významná položka do životopisu? Otevřely se vám dveře třeba i do společnosti, která vás jako tým do soutěže vyslala?
Mně osobně především uspokojení ze hry. Takhle zpětně můžu také říct, že soutěž rozvinula mé analytické dovednosti. Ale pokud někdo jde do soutěže s tím, že chce díky ní získat práci, bude pravděpodobně zklamán.
Národního kola se zúčastnili nejen studenti z VŠE, ale také z jiných škol a oborů, které jsou zaměřeny na ekonomická studia – například z UK nebo ČVUT. V čem spatřujete mezi studenty jednotlivých škol největší rozdíly?
Tohle asi nedokážu objektivně posoudit. Národního finále jsem se účastnil čtyřikrát a více než polovina účastníků byla z VŠE. To je pravděpodobně způsobeno velikostí školy, co se ekonomického zaměření týče. A pravděpodobně propagací soutěže.
Přes to všechno mám pocit, že budou asi rozdíly v praktických dovednostech. Letošní finále však bylo v jednom ohledu jiné. Dominance týmů z VŠE vymizela a zastoupení škol bylo rovnoměrnější. Já osobně se domnívám, že by určitou přidanou hodnotu hra přinesla i studentům technických oborů, kteří stejně budou z velké části zaměstnáni v soukromém sektoru, a pohled z druhé strany fungování podniku by pro ně mohl být přínosný.
Pomohly vám k vítězství znalosti získané během vysokoškolského studia? Nebo máte vy osobně nebo kdokoli z vašeho týmu praktické zkušenosti z brigád a zaměstnání?
V době, kdy jsme začínali soutěžit, myslím nikdo z nás zaměstnání neměl. Některé znalosti ze studia jsem skutečně využil. Sám jsem si dokonce některé věci dostudovával nad rámec mého oboru. Hodně jsem se toho také dozvěděl v kurzech PwC Business Academy, které jsme mohli využívat. Evidentně se to vyplatilo.
Na mezinárodní úrovni jste nakonec neuspěli asi tak, jak jste si představovali - v jakých aspektech byly podle vašeho názoru vítězné týmy z jiných států silnější? Měli jste možnost se mezi sebou navzájem poznávat?
Loňské světové finále byla obrovská zkušenost. Zjistili jsme, že se dá uspět i jinou cestou, než kterou se hraje v ČR, což nám značně rozšířilo obzory.
Doufali jsme ve větší úspěch letos, ale pokazili jsme to v příliš velkém, jak jsme to nazvali, „českém přizdisráčství“. Přílišná opatrnost nás stála postup do finálového kola. Agresivita tureckého týmu nás odsunula na první nepostupovou příčku. Je zajímavé sledovat, jak se charakterové vlastnosti různých národů projevují i v herních strategiích.
Příležitostí k seznámení bylo dost a my jsme je rádi využili. Mám pocit, že ruští organizátoři letošního ročníku pro to udělali trochu více než ti předchozí.
Pamatujete si, čím jste chtěl být jako malý kluk? Jaké jsou vaše cíle teď? Naplňujete si své sny, například i účastí a úspěchem v této soutěži?
Nejdříve jsem chtěl být popelářem. Pak to byl astronaut. A vždy jsem měl cíle, za kterými jsem si šel velmi cílevědomě. Jedním z nich bylo také vítězství v GMC, což se podařilo. No a vzhledem k tomu, že profesionální silniční cyklista ze mě už nikdy nebude, budu muset o nějaké nepříliš vzdálené metě, kterou chci dosáhnout, ještě asi popřemýšlet. I když ono to vždy přijde tak nějak samo.
V rozhovoru padla zmínka o dřívějších účastnících soutěže GMC, kteří dnes pracují v PricewaterhouseCoopers. Řeč je mimochodem o Ladislavovi Královi, několikanásobném vítězi GMC. Jeho jsme se ptali na krátké ohlédnutí za svými soutěžními úspěchy:
Na jaké pozici dnes v PwC pracujete?
V PwC pracuji šest let, aktuálně jako manažer v oddělení poradenství při transakcích. Pomáhám klientům při posuzování příležitostí a rizik spojených s akvizicemi, a při stanovování hodnoty jimi kupovaných společností. To znamená, že komunikuju jak s klienty, tak s představiteli prodávaných společností, provádím analýzy výsledků hospodaření, píšu hodnotící zprávy a účastním se vyjednávání.
Kolikrát jste se účastnil GMC? S jakým výsledkem?
Jako několikanásobný vítěz českého finále jsem měl to potěšení vyhrát světové finále v Macau v roce 2007, a tím úspěšně završit své osmileté působení jako soutěžící GMC. Kromě materiálních výher a finančních odměn si nejvíce cením zkušeností a uznání, a hlavně pak zábavy, které bylo kolem GMC opravdu plno.
Jak využíváte zkušenosti z GMC v pracovním nasazení?
GMC je soutěž, kde všichni zúčastnění dostanou příležitost zahrát si na top management výrobní společnosti. Při analyzování podniků často využívám zkušenosti jako znalost souvislostí mezi nákupem, výrobou, prodejem, distribucí, financemi a hodnotou společnosti. Samozřejmě jde o model a zkušenost je mnohem složitější, ale pro rámcovou orientaci a získání přehledu je plně vyhovující.
Co vám zpětně hodnoceno účast v GMC nejvíce dala?
Když jsme ještě jako studenti v mezinárodním finále v roce 2003 porazili tým skutečných a o mnoho zkušenějších výkonných manažerů jedné indické ocelářské společnosti a získali bronzovou medaili, byl to ohromný pocit zadostiučinění a výzvy pro budoucnost. Důležité ovšem bylo, že jsme se všemi soupeři, zejména z Polska, Slovenska, ale i Číny, navázali přátelské vztahy a dokázali si užít jedinečného prostředí. Všem zájemcům z řad studentů, zaměstnanců i podnikatelů vřele doporučuji utkat se se svými konkurenty na neutrálním poli GMC.
Eva Samšuková
