„V podstatě se snažíme zlepšit život studentů na kolejích,“ říká Ivona Magyarová, předsedkyně kolejní rady Jižní město. Členové rady mají na starosti nejen komunikaci mezi vedením kolejí a menz a studenty na grémiích a dalších setkáních, ale také správu společných místností (kolárny, kufrárny, fotbálek apod.). V čase rezervací navíc pomáhají ubytovací kanceláři se zámluvami pokojů. A to vše s velkým nasazením a bez nároku na jakoukoliv odměnu. Proč to teda dělají? „V kolejní radě jsem se rozhodla angažovat proto, že jsem nebyla spokojená s tím, jak to na naší koleji funguje,“ říká Ivona. Práce pro koleje jí i ostatním členům rady zabere 10 až 20 hodin týdně (podle období a množství problémů), což je prakticky poloviční úvazek. Kandidáty do voleb musí doslova uhánět, protože z několika set studentů, kteří na kolejích Otava a Vltava bydlí, o takovou práci nikdo nemá zájem. Ale někdo to prostě dělat musí…”Studenti často nadávají, když se jim něco nelíbí, ale když je vyzveme, aby s tím něco udělali, strkají hlavu do písku.“
Tetky z kanceláře
Jak vlastně vnímají kolejní radu samotní studenti (a vědí vůbec, že něco takového existuje)? „Studenti nás berou různě. Samozřejmě nemůžeme být se všemi kamarádi, občas je potřeba být i pořádně nepříjemný, ale většinou se studenty dobře vycházíme, protože si uvědomují, že to děláme pro ně,“ prozradila Ivona. „Mám dobrý pocit, když se nám podaří s vedením něco dohodnout, něco, co nám zpříjemní život na koleji.“
Co jí naopak vadí, je přehnaná lenost studentů zjišťovat si informace nebo jejich neochota respektovat vhodnou denní dobu pro řešení malicherností. „Určitě mě otravuje, když lidi nerespektujou, že je např. po desáté večer a já už toho mám po celém dnu dost a nemám energii řešit problém, který počká do zítra. Případně, když nám chodí na kolejní mail zcela zbytečné otázky, na které si každý může najít odpověď na netu,“ postěžovala si Ivona. Nepraktická nařízení vedení kolejí navíc často studenti přisuzují právě kolejní radě a jsou kvůli tomu na její členy nepříjemní. „A samozřejmě se také najdou ti, kteří o nás vůbec nevědí, nebo si myslí, že jsme ty tety, co sedí v kanceláři,“ směje se Ivona.
Dobrovolní hasiči a rváči
Jako guru jihoměstských kolejí nám Ivona také prozradila několik pikantních příhod z běžného kolejního života. „Měli jsme tu slečnu, která dávala svým spolubydlícím na zubní kartáčky prach a vlasy ze země, aby jim tak vyjádřila svoji nespokojenost s úklidem v pokoji.“ Nechtěla prý pokoj opustit ani poté, co se u ní na buňce vystřídalo několik dalších spolubydlících a vedení koleje ji doporučovalo se odstěhovat. „Studenti, kteří nemají rádi lidi a nejsou ochotní tolerovat občasné prohřešky spolubydlících, by měli dát přednost privátu,“ doporučuje Ivona.
Na koleji máte dost velkou šanci, že si s někým nesednete. Ivona popisuje další případ, který jako předsedkyně rady musela řešit: „Měli jsme tu minulý rok dva kluky, kteří provokovali jeden druhého do takové míry, že se první z nich přesouval na jiný pokoj za asistence policie a druhý se musel odstěhovat úplně.“
Každoročně se také členové rady potýkají s létajícím nábytkem z oken či s „dobrovolnými hasiči“ – v minulém roce studenti na kolejích vystříkali pro zábavu asi deset hasicích přístrojů, prášek byl všude. Ale častokrát jsou příběhy z kolejí spíše úsměvné: „Trochu mě pobavil případ slečny z Milána, která přijela na Erasmus na naší kolej a přiběhla k nám, že ji možná vykradli. Měla tam totiž jenom starý nábytek a žádné talíře, mýdla ani toaletní papíry. Oproti fotkám, které jsou na webovkách kolejí, byla realita pořádná facka,“ uzavírá Ivona.
Míša Raková
