Hradeckými headlinery pro tento rok se staly skupiny Bastille, Limp Bizkit a Faith No More. První z uvedených kapel hrála v pátek večer. Limp Bizkit to na pódiu pořádně rozjeli. Nutno dodat, že frontman kapely Fred Durst vypadá díky kšiltovce a barevným teniskám pořád na 25 (ačkoliv mu v srpnu bude 45). „Bizkiti“ zahráli písničky, které si s nimi zpívali snad všichni, protože za ta léta v rádiích je prostě všichni znají. Po kapele už následovali dlouho očekávaní Faith No More. Na ty si fanoušci museli počkat tři roky. Když měli vystoupit roku 2012, ten večer bohužel území republiky zasáhly silné bouřky a vichřice. I já si z toho ročníku pamatuji hlavně to, jak s přítelem držíme v bouřce a šílené vichřici stan, aby nám neuletěl, a já mám pocit, že nastává konec světa. Spousta lidí bylo tenkrát naštvaných, všichni si to měli ale letos možnost vynahradit. A Faith No More nezklamali.
Sobotní program doprovázelo vedro, které v dopoledních hodinách přesáhlo 30 stupňů. Areál byl však připraven i na tento extrém. Účastníci se mohli zchladit v bazénu, dát si ledovou tříšť, nebo se zabavit doprovodným programem. Před vedrem se také mohli skrýt třeba do „double deckeru“, tedy londýnského červeného autobusu, nebo se nechat zkropit hasičským vozem. Vedro ale účastníkům náladu nezkazilo. „Horko mi nevadí. Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby bylo o pár stupňů míň, ale co naděláme? Dala jsem si cider s ledem a teď se jdu zchladit do beach baru, tam mají větrák,“ sdělila nám dvacetiletá návštěvnice Verča. Všichni jako by ale na horko zapomněli, když vystoupila americká skupina Yellowcard.
Ačkoliv kapela u nás není tolik známá, a pokud ano, je to hlavně díky hitu Ocean Avenue, spousta lidí skupinu nadšeně vítala. Dokonce i zpěvák Yellowcard Ryan Key si neodpustil poznámku ohledně vedra, ale jinak byl prý z příjezdu na festival nadšený.
Poté už následovali vytoužení Bastille. Ti sice zahráli i hity z nového alba, podle očekávání ale publikum nejvíce aplaudovalo při hitech známých i z českých rádií: Pompeii a Things we lost in the fire. Celkově měli zahraniční interpreti větší interakci s diváky než ti čeští. Nechali je zpívat písničky, ptali se, jak se jim daří a jak snáší vedro. Přesto měli domácí interpreti větší aplaus. Uspěl hlavně Vojtěch Dyk, u jehož vystoupení si dokonce někteří jedinci střihli pogo před pódiem. Vystoupení velice nečekaně zakončil rockovým hitem od Rage Against the Machine - Killing in the Name. Zazpíval jej tak, že po jeho skončení a odchodu z pódia fanoušci dlouhé minuty neutichli a vyžadovali zpěvákův návrat. „Myslím, že to zazpíval, protože ví, že jeho repertoár neodpovídá úplně tomu, co lidi čekají od rockového festivalu. Chtěl se tím zalíbit a povedlo se mu to,“ domníval se jeden z fanoušků, třiadvacetiletý Jirka.
Další, kdo zaujal fanoušky, byl David Koller. Ten zahrál starší hity od Lucie, ale i nové kousky z jeho desky ČeskosLOVEnsko.
Struktura celého festivalu připomínala jako už tradičně menší město. Velmi zajímavý byl letos i doprovodný program, který obsahoval například bar s půjčovnou lyží a sjezdovkou, mini koncerty uprostřed areálu, nebo například tzv. silent disco, kdy hudbu slyší pouze ti, kteří si za vratnou zálohu zapůjčí sluchátka. Bylo opravdu zajímavé sledovat bandu „šílenců“, jak za absolutního ticha tancuje a míhá se do rytmu na prostorném placu.
Ani organizátoři nezaznamenali během tří dnů žádné potíže. Bezchybný rozjezd obou festivalů tak zkazilo snad jen to, že skupina Dead by April nevystoupila kvůli dopravním komplikacím.
A jak to dopadlo z pohledu organizátorů? „Veliká spokojenost. Důkazem jsou třeba fotky na Instagramu,“ řekl nám člen organizačního týmu Jirka Hlinka.
Uvidíme, jak se povede plzeňská část festivalu za měsíc v červenci. Už teď je jasné, že to bude také našlapané, ačkoliv komornější kvůli menším prostorům areálu. I tak ale zahraje na 70 interpretů.
Text: Michaela Bůnová
Foto: Jiří Endršt
