Přitom pro nás chlapy je to fakt podporující a důležitý, takovej pocit atraktivní učitelky. Angličtina a statistika jsou během téměř pěti semestrů jediný dva předměty, který jsem ani jednou nevynechal a na závěrečný testy se aspoň trochu naučil. Znáte mě, já se neučím. Na nic. Jen trochu, a to na tyhle jediný dva předměty.
Tyhle dvě krásný cvičící ale dokážou být soudný a to, že jim lichotí většina mejch spolužáků, nic neznamená v kontextu jejich hodnocení ostatních studentek. U chlapů je to ale jinak. Učitel dává holkám vždycky lepší známky, než klukům. Potvrdilo se to i na mým cviku z ekonomie, na který první hodinu přiklusal osmadvacetiletej Slovák v perfektně padnoucích džínách a mikině.
Tu si namísto úvodního představení přímo před tabulí, čelem ke třídě, sundal jak ve zpomaleném erotickém filmu. Pod mikinou na nás všechny zářilo upnutý, až skoro zařezávající se bílý tričko. Je vám asi jasný, že v ten moment se všechny holky ve třídě spokojeně roztékaly po lavicích a ty méně zkušenější si zvládaly jen utírat sliny do rukávů.
Nabitej, mladej, opálenej
No konec. Jeho posedlost vlastním tělem se stupňovala s každým dalším týdnem. Někdy uprostřed semestru si stoupnul čelem k tabuli, křídu si významně přidržel u koutku rtů a dlouze přemýšlel, zatímco masivně zatínal biceps a zádové svalstvo. Jindy při minitestu se zase opíral o parapet, aby ukázal i tricáky.
Asi se nebudete moc divit, když vám řeknu, že ze cvika jsem si odnesl chabejch pět bodů z dvaceti, zatímco nejhorší holka z naší skupiny měla devatenáct, zbytek pak plnej počet. Na dobrovolných ekonomických konzultacích bylo u tohohle týpka vždycky plno, a tak měl na škole jednoduše velkou popularitu včetně vlastního fanklubu.
A není sám. Jemu podobnejch je na naší škole celkem dost, a tak holky mají z čeho vybírat a pak se není čemu divit, když se všechny, co si zapíšou veškerý tyhle krasavce, pyšně fotí s červeným diplomem u památníku britskýho válečnýho premiéra na náměstíčku před školou.
Jedinej z nich, kterej na tyhle praktiky moc není, je můj další cvičící a zároveň kamarád. Ten se mi přiznal, že jednou za ním jedna ruská studentka přišla do kabinetu, suverénně si sedla na stůl a významně rozkročila nohy. Nevím, kolik chlapů by zareagovalo tak, jako tenhle učitel, kterej ji v dobrý víře a ve vší počestnosti vyhnal ven. Zvlášť když šlo o fakt moc pěknou ruskou studentku.
„Učitelé to maj prostě strašně výhodný,“ zahlásil můj kámoš, když jsme zrovna měli krátkou motivační chvilku počas společného močení na hospodských záchodech. S cigaretou u koutku a půllitrem ve druhé ruce říkal: „Koukni se na ně, maj se fajn. Přes den učej, odpo choděj na kafíčka se studentkama… To bych chtěl taky dělat. Voni jsou fakt chytrý, závidim jim to. Já bych to chtěl dělat. Jenže…“ odmlčel se, aby si mohl zapnout poklopec. „Jenže já bych to dělat nemoh, já jsem debil.“
A s tím se ztotožňuju i já. Tak zas někdy, zdar!
Text: Flákač Zpovolání
