V rámci povinnejch předmětů na mojí fakultě existoval jeden dost náročnej předmět, o kterým se tradovalo, že je to jedna z největších vyhazovaček na celý škole. Kvůli autentičnosti příběhu nebudu uvádět jeho název, nicméně mnohejm z vás určitě dojde, o kterou perličku v rozvrhu se jedná.
Sám jsem zápis tohohle předmětu dost odkládal, ale jednou to muselo přijít. Hlavní jeho problém je v absurditě probírané látky. Představte si, že pár „chytrejch hlav“ otevře školní atlas světa a vypíše z něj všechny pojmy, jako je město, obec, kraj nebo urbanizace, a že ke všem těmto zdánlivě jasnejm pojmům připíše vlastní pětiřádkovou definici. Tak přesně tohle je obsahem předmětu a přesně na tomhle vám utíká mládí.
Jasně, ze střední školy víme, že urbanizace je něco jako stěhování obyvatel do měst.
Whatever… Ne, není.
Podle tohohle důmyslnýho předmětu fakt ne. Všechny tyhle kraviny jsou pak sepsány do velký a tlustý učebnice, kterou pochopitelně nikdo nikdy neviděl, protože by se z takovýho čtení jistojistě zbláznil.
Na test se všichni učí z asi devadesátistránkovýho volně dostupnýho souboru, kde jsou všechny potřebný informace sepsány nějakou až přespříliš šikovnou šprtkou.
Devadesát stránek je ale strašně mooooc. Devadesát stránek takovejch zbytečných nesmyslů se nám s kámošem prostě učit nechtělo. Podle něj musel existovat způsob, jak to ošulit a zjednodušit. A samozřejmě jsme ho našli.
Na studentský stránce se všema zákulisníma informacema o jednotlivých předmětech jsme vyhrabali i soubor, ve kterém bylo na pěti stránkách napsáno to nejdůležitější z tohohle předmětu. Takže ta zeměpisná parta učitelů napsala pětisetstránkovou knihu, šprtka z ní udělala výpisky na 90 stran a nějakej flákač pak výpisky z těchhle výpisků.
S kámošem jsme se nadrtili oněch neskutečnejch pět stran. Během čtení a učení mi připadalo, jako kdybych zestárnul o deset let. Nedokážu si představit, že bych se měl učit ještě dalších 85 stránek omáčky k těmhle šílenejm nesmyslům. V testu na nás pak čekalo pět ze šesti otázek na věci, který jsme uměli. Po testu následovalo ústní dozkoušení, ale to už byla formalitka. Z předmětu jsem si odnesl krásnou dvoječku a všechny mladší spolužáky, který tahle pecka ještě čeká, pokaždý uklidňuju, že je to nakonec i jeden z těch lehčích předmětů.
Vidíte, jak je ta škola jednoduchá, když se to umí správně potočit :). Tak zas někdy, čáu!
Text: Flákač Zpovolání
