A ty seš kterej?
Samozřejmě obejděte co nejvíce akcí, pokud vám to vaše síly dovolí! S tím se ale také pojí seznamování a potkávání novejch lidí. Pak se může stát, a věřte mi, že se to doopravdy stane, že vás ve škole osloví několik úplně cizích tváří, které vám budou nadšeně referovat o vašem o víkendu navázaném přátelství, o skvělejch opileckejch příhodách a o tom, jak to všechno bylo strašně moc fajn. Nebylo… Zvlášť, když vy si za Boha nemůžete vzpomenout, kdo ten danej novej kamarád je, jak se jmenuje a vůbec odkud se vzal.
Pozor, letí!
To, že se vám sem tam přihodí menší blackout ještě není tak hrozný, buďte si ale jistí, že studentský párty se dost často úplně vymknou kontrole. A o akcích na kolejích to platí dvojnásob. Někteří z vás už v těchhle bojovejch podmínkách umí chodit jako v pohodlnejch bačkorách na horský chatě, pro ostatní je to ale něco úplně novýho.
Když se pak okolo třetí ráno vykloníte z šestýho patra studentskýho paneláku vyzařujícího alkoholovej opar, pach trávy a zvuk techna, abyste do světa vykřičeli, jak skvělej je studentskej život, když v tom vám kolem hlavy proletí nákupní vozík. Ano, nákupní vozík. I to jsem zažil při říjnový Chodbovici. Tak bacha na hlavu!
EggBowl 2014
Jiný den, jiná akce. 4:30, většina slečen už spokojeně slintá na svůj polštář a postupně odpadávají i někteří borci. Vzhůru zůstalo už jen tvrdý jádro naší party, když v tom jednoho z chlapců nenapadne nic lepšího, než náhodně otevřít jeden z pokojů a vytáhnout z cizí ledničky všechny potraviny.
Znovu připomínám, jsme na koleji, kde se většinou v lednici neschovává chřest, steaky a kaviárová pomazánka. Takže paštika, kečup a vajíčka. No a tenhle inteligent všechny tyhle věci přitáhne na chodbu a uspořádá miniturnaj s názvem EggBowl 2014.
Hraje se to podobně jako pétanque nebo čára, jen místo koulí či mincí házíte vejci. Hra měla pochopitelně jen jedno kolo, než jsme všechna vejce úspěšně rozbili. Když jsem pak ráno odcházel domů, při otevření dveří z kolejního pokoje mi přímo na hlavu nakapal kečup, kterým kluci namazali všechny rámy na celém patře. Faaakt, super akce, víc takovejch!
Pozor, letí 2!
Začátek května 2015 bylo přes noc fakt teplo, tak jsem nechal otevřený okno. Sousedi vedle na šestým patře kalili, mně se zrovna nechtělo, a tak jsem se snažil spát. Asi ve tři ráno mě probudil fakt výraznej a pronikavej mužskej hlas: „Letíííí!“, následovanej o pár vteřin později velkou ránou.
Nejdřív mě to vylekalo, pak jsem si ale uvědomil, že jsem na koleji, a tak se vlastně neděje nic zvláštního. Za pár vteřin se ale zase ozvalo: „Letííííí!“ a další rána. A pak znova, a znova. Celkem šestkrát.
Ten blbec vyházel stůl, dvě židle, dva odpadkový koše i ledničku z okna ven na ulici. Z ŠESTÝHO patra!
V poledne v menze jsem tohle tlumočil mýmu kámošovi Michalovi, když mě vyrušil vedlejší stůl, od kterýho volal jeden týpek na druhýho přes celou jídelnu: „Jiříííííí, vem mi ještě Colu!“
To je on! To je ten týpek, poznal jsem ho po hlase. Úplně normální kluk, v košili, s brejlema, do kterýho byste to normálně neřekli. Šli jsme s Michalem tohohle šílence pochopitelně vyzpovídat, nejhorší bylo, že si nevzpomínal na jediný z těch šesti „Letíííí,“ který minulou noc křičel z okna. No, i takhle mocný blackouty mívaj lidi na kolejích, tak bacha na hlavu!
Mějte se!
Text: Flákač Zpovolání
Foto: pixabay.com, bigstockphoto.com
