Něco podobnýho se mi stalo ve třetím semestru, ve kterým jsem narazil na makroekonomii. Po mojí perfektní znalosti mikra, který jsem ovládl na jedničku, jsem totéž očekával i od jeho staršího brášky – makra. To jsem ale nečekal, že se celej semestr budu muset učit obsah tohohle předmětu v ruštině.
Nebylo to snad proto, že bych si vyjednal Erasmus v Moskvě, nebo tak něco. Do třídy prostě na první hodinu přišla vyučovat mladá Ruska. A ne, nebyla nijak přitažlivá, což asi tři čtvrtiny lidí při čtení minulý věty napadlo. Jasně, v tomhle případě by se dala jazyková bariéra hravě přejít, nicméně věřte nevěřte, třetí semestr jsem plánoval bejt opravdu pilným studentem a v budově školy se soustředit především na učivo.
Jo. Ha, ha, ha. Dosmáli jste se?
Pochopitelně pilným studentem jsem plánoval být každej semestr, vždycky mě to ale tak po dvou-třech tejdnech přešlo a zase jsem spolíhal na nějakej volně dostupnej matroš, kterej se nadrtím noc před zkouškou. Vraťme se ale ke slečně N.
Slečna N. působila od první chvíle velice zmateně, čehož jsme logicky s kámošema začali postupem času využívat, a ze cvičení si odnesli plnej počet bodů za „aktivitu“. Horší to však bylo s průběžným a závěrečným testem. Z toho důvodu, že slečně N. nebylo až tako dobře rozumět, což je vám asi jasný, naše příprava pokulhávala.
Když jsem se pak připravoval na závěrečnej test, marně jsem v učebnici hledal termíny jako „Nězamjestnáňost“, „CháTéPé“, nebo „Jinflátse“.
Z makra jsem samozřejmě proletěl a přišel o další kredity, ale zase jsem se během semestru dozvěděl, jaký je ruský národní jídlo, odkud se vzaly matrjošky a čím se slečna N. bavila v dětství na ruských stepích.
Jak říkám já, všechno zlý je k něčemu horší.
Da Svidáňija!
Text: Flákač Zpovolání
