Ten je od samýho nástupu na vejšku velkým odpůrcem kolejí, jednoduše proto, že bydlí u mámy a je zvyklej na čistý povlečení, teplou večeři, splachující záchod, těsnící okna, fungující dveře, nerozvrzaný postele… Ty vole, teď mi dochází, že na těch kolejích je to fakt hrůza.
Nicméně, Michal slušně odolával kolejnímu nocování dva a půl semestru, když v prosinci minulýho roku přišla sněhová kalamita a on se kolem půlnoci neměl jak dostat z Jižáku do civilizace. Protože jsem měl zrovna volnou postel v pokoji, nabídl jsem mu, že může přespat u mě. Jenže mezitím jsem v baru narazil na fakt moc krásnou holku, kterou jsem tam prostě nemohl nechat jen tak, takže jsem si ji vzal na pokoj.
Když Michal zjistil, že na pokoji budem spát ve třech (on spát a my, lidově řečeno, špásovat), byl na mě hodně naštvanej, a tak se zase oblíknul a se slovy „Budu tady chodit po chodbě tak dlouho, dokud mě u sebe nějaká buchta nenechá přespat,“ vyrazil na túru po chodbách celý kolejní budovy.
Smůlička
Klepal fakt na každý dveře od přízemí až do vrchních pater s nadějí, že mu otevře někdo s volnou postelí. Někde mu ani neotevřeli, jinde ho vyhnali, dvakrát dokonce málem dostal přes hubu. Nakonec se ale zadařilo. O třicet minut později v předposledním patře, kde už podle svejch slov fakt přemýšlel, jestli si nezaplatí drahý tágo na Černej most, kde bydlel, mu otevřela sympatická blondýnka.
Michal prej jen zamumlal, že nemá kde spát, že jsem se na něj vykašlal, a i když tomu fakt nikdo nechceme věřit, vzala si nakonec Michala tahle holka k sobě.
Okej, hodná holka, řeknete si. Ale nejenže si ho vzala k sobě, dovolila mu dokonce i zaskórovat!
Jakože whaaaaat?!
Jak je to jednoduchý, co? Tady se asi hodí použít známý tvrzení: „Když to zkusíš tisíckrát, jednou to vyjde“. A přesně to se Michalovi tu noc povedlo.
Pak nám samozřejmě barvitě popisoval, jak vlastně celou noc vůbec nespal a jak se do tý holky zamiloval. Prej se spolu pak ještě dva tejdny scházeli, je ale potřeba dodat, že tu holku jsme nikdo z jeho kámošů nikdy neviděli. A tak jestli je na tomhle příběhu něco pravdy, to vám neřeknu, každopádně když se tak podívám na moje kamarádky a všechny ostatní holky na kolejích, je to úplně klidně možný. Proto když se vám zrovna nedaří najít spřízněnou duši v baru, knihovně, na ekonomický přednášce, nebo kde všude ji hledáte, zkuste nasadit psí voči a vyrazit na výlet na Jižák a zaklepat na každý dveře, který tady potkáte.
Někde to určo vyjde.
Tak peace out!
Váš Flákač
Text: Flákač Zpovolání
