Mě samozřejmě ani statistika nějak nevyváděla z mojí tradiční ne-koncentrace, měl jsem to prostě na párku a spolíhal na stránku s volně dostupným matrošem a tahákama ke každýmu předmětu. Cvika jsou ale povinný, takže na ty jsem chodil. Navíc nás to učila mladá doktorandka s fakt hlubokým výstřihem, takže když už nic, měl jsem fajn pokoukáníčko.
Jednoho dne k nám do třídy přišel supl. Typickej středoškolskej nerd, kterej si v šestadvaceti vynerdil místo vysokoškolskýho učitele. Předem gratuluju! K jeho lesklýmu šedivýmu obleku dokonale neladila fialová košile, oranžová kravata, hnědé boty a černý ponožky. Ani ležérní rozcuchanej účes alá Tomáš Rosický v devadesátý minutě fotbalovýho zápasu mu na atraktivitě nedodal. Rozhlídnul jsem se po třídě a z výrazu ostatních jsem pochopil, že nejsem jedinej, kdo čekal, že teď z kapsy vytáhne balonky a udělá z nich zvířátka.
Přišel, mlčky napsal své jméno na tabuli a otevřenou dlaní na ni dvakrát hlasitě zaťukal, což mě kompletně probudilo, díky šéfe! Wow, novodobej Igor Hnízdo mě přišel učit statistiku, řekl jsem si.
Hodina začala, Igor se otočil k tabuli a temperančními gesty, za které by se nestyděl ani dirigent leckterého orchestru, začal vypisovat zadání příkladu. Já jsem měl tradiční lehkou kocovinu, takže jsem moc nepracoval, stejně tak to vypadalo u mých spolužáků.
Zadal nám, ať si stáhneme nějaký data a uděláme výpočty. Já si jen plánoval na závěr udělat poznámku, jakej bude výsledek, kdybych náhodou na konci semestru potřeboval z něčeho udělat tahák. Pan inženýr po chvíli začal procházet třídou a dostal se samozřejmě až ke mně. Zeptal se mě, jak mi to vyšlo. Řekl jsem, že zatím nijak. Podíval se na monitor, zjistil, že na to seru, pak se podíval na mě a zrudl ještě víc.
„Vy jste se na to prostě vysral,“ zakřičel na celou třídu a já v tu chvíli nevěděl, jestli se mám spíš smát, nebo se bát. Nakonec jsem se nezmohl na nic víc než na prostý „Jo, no“.
Tím jsem mu ale celkem sebral vítr z plachet. Jen na mě ještě chvíli civěl, a pak se podíval k mýmu sousedovi. Když u něj našel stejný prd jako u mě, zeptal se celý třídy, jestli někomu vyšel správnej výsledek.
Pochopitelně nevyšel. Všichni se na to vys*ali... Dostali jsme desetiminutovou přednášku o tom, jak by nás nejradši vyrazil ze školy, jak nás nahlásí děkanovi, a další věci. Já si pamatuju jen tu jeho naběhlou žílu na čele a fakt, že při tomhle řvaní vypadal, že každou chvíli pukne vzteky.
Ale dost, teď vážně… Vážení studenti, milí spolužáci, mějme na paměti zdraví našich vyučujících a svou neustálou pílí oceňujme jejich bezmezné kvality. Čerpejme jejich nabytých vědomostí a snažme se dosáhnout podobných úspěchů, jakož dosáhli oni sami, elita našeho školství!
Díky čau!
Text: Flákač Zpovolání
Foto: bigstockphoto.com, pixabay.com