V podobný situaci jsme byli s kámoškou v minulým semestru, kdy nás čekal závěrečnej test z dějin, na kterej jsme se samozřejmě ani nepodívali. Oba dokonale otahákovaní jsme si sedli pěkně dozadu velký auly, kterou měli hlídat spolu s panem docentem taky tři doktorandi. Nevím, jak je to možný, ale u těch doktorandů jsem asi fakt provařenej. Podobně jako v matice měla i tahle mladá cvičící celkem jasno, co se týče mojí připravenosti na test, a tak si hned na začátku sedla na konec mojí řady tak, že kromě uličky jí ode mě dělily jen dvě místa.
Byl jsem jí prostě jasnej, tak byla rozhodnutá, že tam zůstane sedět celej test. Je jasný, že jsem prvních čtyřicet minut celkem přesvědčivě hrál, že hluboce přemejšlím o tom, co do testu napíšu, i když jsem neustále sledoval a vyčkával byť na jediný malý zaváhání z její strany, který by mi umožnilo nahlídnout do taháku. Moje kámoška byla stejně tak uvařená, jako já, protože seděla o místo pode mnou, a tak byla v zorným poli týhle doktorandky.
Ta se okatě culila, protože jí bylo jasný, že mě převezla, porazila mě. Ale první vyhrání, znáte to. Když jsem začínal bejt fakt bezradnej a v hlavě už odečítal kredity, který na tomhle předmětu ztratím, mě napadlo jí taky kontaktovat pohledem. Zapojil jsem svůj šarm a začal se na ní lišácky usmívat. To nečekala. Najednou zrudla a pohled jí začal sjíždět směrem dolů a na ostatní studenty v aule. Jejím posledním marným pokusem bylo mě konfrontovat napřímo. Zeptala se: „Máte hotovo?“
Opřel jsem se pohodlně do židle a s mým nasazeným flikovacím výrazem jsem potichu a pomalu odpověděl: „Možná… Uvidíme.“
A bylo hotovo. Ještě jednou jsem na ni mrknul, ona cukla pohledem a utíkala po schodech na druhej konec auly, kam si sedla do kouta a po zbytek hodiny už se na nikoho nepodívala. S kámoškou jsme vytáhli taháky a vesele opisovali až do samého závěru testu. Dostali jsme dvojky a pokaždé, když na slečnu doktorandku narazím, tak zmateně kouká jak lesní včela a červená se.
Možná jsem jí zlomil srdíčko, jasný. Ale důležitý je, že jsem vyhrál.
Já. Jsem. Vyhrál!
A vyhrávám pořád! Minulej semestr bez jedinýho ztracenýho kreditu, a to jsem se ani jednou neučil. Sledujte můj blog a dozvíte se, jak se mi to povedlo!
Text: Flákač Zpovolání
Foto: bigstockphoto.com
