Jak říká Ketrin Petrášková: „Cosplay je koníček jako každý jiný, je velmi tvořivý a zábavný a člověk se neustále posouvá někam dál za své hranice, učí se novým technikám a zdokonaluje ty staré. Co obnáší? To záleží na cosplayerovi, co od cosplaye očekává a čeho chce dosáhnout. Dá se udělat jednoduchý levný cosplay, ale také monstrum, které požere měsíce a většinu financí. Já do jednoho cosplaye investuji tak pět až patnáct tisíc podle použitých technik a materiálů a časově mi zaberou kolem dvou měsíců.“
Roman Pivec podotýká: „Být cosplayerem vyžaduje hlavně spoustu času. Hodně lidí si myslí, že i spoustu peněz, ale dá se to dělat i relativně levně, ovšem na úkor času. Vyžaduje to taky samozřejmě určitou zručnost. Nikdo si to moc neuvědomuje, ale my jsme vlastně takoví amatérští až semi-profesionální elektrikáři, řemeslníci, umělci a švadleny. Umíme od všeho trochu, a některé z těch věcí dokonce až za rozsah lidí, co to dělají profesionálně.
Pro chlapy je cosplay trochu těžší, protože kostýmy jsou většinou o brnění nebo o něčem velkém a složitém a velká část hráčů her a fanoušků cosplaye jsou kluci, kteří se raději podívají na pěknou slečnu než na chlapa, co si budeme povídat. Na každých sto úspěšných cosplayerek tak vychází jeden úspěšný muž. Rozdíly v lajcích na sociálních sítích jsou toho tím největším důkazem, taková Jessica Nigri jich má 4 800 000, Leon Chiro jen 150 000.
Mně osobně cosplay přinesl nesčetně moc přátel, určité uspokojení v tom „být slavný“ a s tím jdou samozřejmě ruku v ruce i peníze. Cosplay, když je dělán správně a vytrvale, totiž dokáže být i slušným přivýdělkem v řádech desetitisíců. Není to ale jen o slávě a o penězích. Miluju cestování, miluju srandu a nový lidi, to je pro mě cosplay. Obrovská komunita lidí, kteří si navzájem rozumějí.“
A Natálie Bališová dodává: „Cosplay v lidech rozvíjí zručnost, je to ale taky dost časově a finančně náročný koníček, ať už z té výrobní strany (co všechno potřebujete k výrobě kostýmu), nebo ze strany hrazení různých nákladů na vstupné, cestování, ubytování a spol., pokud jezdíte na eventy. Shánět materiály a látky je taky občas celkem náročné, obzvlášť když přijdete do Hornbachu a víte, co hledáte, lépe než místní asistenti.
Mně cosplay dává hlavně seberealizaci. Vždycky jsem byla tak trochu exhibicionista, a tak oceňuji možnost nahodit na sebe divoký make-up, atypické a odvážné oblečení, paruku a různé další příslušenství, zatímco na mě nikdo nekouká jako na blázna, ale naopak mě pochválí nebo se se mnou chce vyfotit. Taky mě těší radost fanoušků daných děl, když vidí svou oblíbenou postavu naživo. Člověk k tomu ale kolikrát musí být konstruktérem, elektrotechnikem, programátorem a kdo ví čím vším dalším, aby na kostýmu všechno fungovalo tak, jak má.“
Autor: Lucie Džurdženiková, foto: archivy cosplayerů
