Pan prezident Klaus se nejspíše zhlédl v Jiráskově knize Proti všem. Všechny státy EU listinu ratifikovaly, český parlament ji schválil, český ústavní soud odmítl údajnou protiústavnost, většina českých občanů si podle průzkumů přeje ratifikaci, ale Václav Klaus dostává své přezdívce „vrtošivého staříka“ a stále si říká to své. Navzdory svému výroku: „Když Irsko rozhodne kladně, Lisabonskou smlouvu podepíšu,“ se nyní obává prolomení Benešových dekretů a nových požadavků sudetských Němců, posílených novou evropskou listinou. Vzhledem k několikaleté diskuzi o vytváření Lisabonské smlouvy, tento požadavek vnesený v čase, kdy je skoro za minutu dvanáct, působí více než účelově.
Není tolik okamžiků v naší historii, kdy jsme se mohli cítit „srdcem Evropy“. Dnes jeden takový prožíváme. Bohužel má spíše příchuť trpkosti. Na neobvyklé názory o globálním oteplování jsme si už zvykli a dnes se Klausovy citáty používají jako vtipná reklama v rádiu na zimní gumy: „Já vám to stále říkám, žádné globální oteplení nebude. Za chvíli začnou sněžit trakaře.“
Co bychom taky mohli čekat od člověka, jehož tiskový mluvčí se proslavil výrokem, že nepochází z opice a darwinisté jsou krvežízniví levičáci. Bývalý novinář Petr Hájek je také autorem kontroverzní knihy Smrt ve středu, kde ukazuje na údajné americké autorství 11.září (tato konspirační teorie je mimochodem označována jako levicová) a prohlašuje, že americká invaze do Srbska byla \"patrně nejdůležitějším dramatickým dílem Václava Havla“.
Nehledě na to, zda říkáme Lisabonu ano či ne, musíme přiznat, že se Pražský hrad dostává do naší pozornosti čím dál více. Bohužel je to často kvůli extrémním názorům než kvůli silným a následně respektovaným myšlenkám, na jaké jsme byli zvyklí například od pana prezidenta Havla nebo Masaryka. Politický trend zkrátka přišel i na místo nejvyšší a označením Kocourkov se už nemůže pyšnit jen náš parlament. Přísluší dnes i pánům, kteří hledí na svět přes asi zvláštně zabarvená skla Pražského hradu.
Pavel Prchal
