„Díky Facebooku jsem našel své dávno ztracené kamarády,“ začíná časté pochlebování tomuto novému fenoménu, který chtě nechtě změnil svět. Lidé tu denně nacházejí své lásky z dětství, přátele z druhého konce světa i dlouho ztracenou rodinu. Happyendy, které doprovází historii Facebooku, jsou srdcervoucí, dojmou vás a snad přesvědčí, že tam musíte být taky. Ale pozor, najdou se i příběhy, které mnoho radosti nerozdaly.
Ten nejznámější vypráví o jedné slečně, která do svého statusu odhodlaně uvedla, že její šéf je největší debil, kterého kdy poznala. Na to, že ho má v přátelích v tu chvíli asi nepomyslela a výpověď byla v komentářích do několika minut. O podobné smůle může mluvit jedna žena z Kanady. Té pojišťovna odmítla dále proplácet invalidní důchod, který pobírala kvůli depresím, protože našla její příliš veselé fotky a videa z Facebooku (více).
Tuhle tajenku známe všichni, stačí, aby někdo okomentoval váš status, uvedl, že se mu líbí a hned ho vidí, další stovky lidí, které jste v životě neviděli. A čím víc jste originální, tím více lidí to okomentuje, nemyslíte? A to se radši nebavím o zveřejněných fotkách, protože ty nejodvážnější jsou schopné obletět svět.
Když se lidé podívají na můj seznam přátel se čtyři sta osmi členy, hned mi začnou předhazovat, jak si přidávám každého, kdo se mým životem jen mihne a že na to jednou doplatím. Možná by mi ještě víc měli nadávat sami za sebe, protože jsem jeden z hlavních zdrojů informací o nich samotných. V tomhle je největší zrádnost Facebooku, kterou každý musí brát v potaz při svém zveřejňování. A co teprve poradit člověku proti zveřejňování cizích fotek s jeho tváří, které neovlivní?
Nabídka, která nelze odmítnout
Pro mě osobně je nejodstrašujícím případem můj kamarád, který má v přátelích mamku své přítelkyně. Ta velice ráda vaří a mému kamarádovi denně posílá pozvánky do skupin „S paprikou to chutná lépe“, nebo „Cibule nad zlato“. U výčtu jeho aktivit a skupin, kterých je členem se vždycky zaručeně pobavím. A to si nechci představit, že se jednou vrátí z kalby a jeho budoucí tchýně se dočte o tom, jak to zase jednou rozjel.
Jenže, co měl dělat, když mu od ní přišla žádost o přátelství. Odmítnout, ignorovat či snad blokovat? Jak by pak zněla jeho výmluva při návštěvě u přítelkyně? On byl zdvořilý, jak jinak, přeci jen je to možná jeho budoucí rodina. Takových případů ale najdete tisíce. Šéf vám pošle žádost, nebo někdo jiný, komu nemůžete odpovědět negativně a už se zamotáte do nepřehledných sítí Facebooku, kdy nemáte tušení, kdo si vás a vaše názory prohlíží.
Jaké negativní zkušenosti máte s Facebookem vy? Jak se bráníte proti fotkám, které za žádnou cenu nechcete, aby spatřily světlo světa? Existuje vůbec nějaká strategie, co psát, nepsat, koho si přidávat či nepřidávat do přátel? Diskutujte a dostaňte svůj příspěvek mezi ty nejlepší.
Richard Valoušek
Hymna lidí, kteří vědí o čem je tento článek a kterým už Facebook leze krkem:)
