Fenomén pocházející z Japonska dorazil do Česka před necelými dvěma roky. Z Asie se tato počítačová hra převedená do reálného prostředí šíří do zbytku světa. Na celosvětovém cestovatelském serveru Tripadvisor.com obsazují únikové hry přední místa v anketách, co stojí za to navštívit a podniknout v Praze. Daleko za sebou nechávají Národní divadlo, Petřín i Národní technické muzeum. Nejde však jen o ledabyle poskládané série úkolů, na mnohých spolupracují tvůrci s psychology, tak aby výsledek prověřil u soutěžících týmovou spolupráci, logické myšlení, improvizaci a nápaditost.
A ochuzeni nejsou ani lidé z jiných částí republiky. Uniknout mohou v Brně, Ostravě, Olomouci. V Brně na zájemce čekají hry hned tři. Například EXIT GAME Brno nabízí dvě možnosti: dostat se z vědecké laboratoře, kde vypadl elektrický proud, nebo pokořit těžší úkol: utéct z temného vězení.
Lidé z Olomouce si také mohou vybrat z více možností: Escape Plan Olomouc je inspirován skutečnými událostmi tohoto města z 18. století, kdy tam byl vězněn generál Lafayette. Naopak Útěk z pevnosti nabízí doby dvě rok 1866 a 1939, obě jsou s vojenskou tématikou. Ostrava zatím nabízí hru pouze jednu: v Exitu Enigma jste buď nájemnými zlodějskými profesionály, kteří skončili za mřížemi, nebo novináři, kteří musí zabránit vydání kompromitujících informací o jednom miliardářovi a mafii v zítřejším vydání.
Na vlastní kůži
Jako čtyřčlenný tým tří žen a jednoho muže vstupujeme do Alchymistovy pracovny v Praze. Největší vlna adrenalinu nastává, když se za námi zaklapnou dveře a nikdo najednou neví, jaký kus nábytku by měl vyzkoušet dříve. Přítomnost kamer, které nás monitorují, jde okamžitě stranou, chceme vyhrát za každou cenu. Trochu bezmoci na nás dopadá, když máme odkryté všechny části hádanky, ale nevíme, jak z nich vybrat to správné. Symbolů, čísel, barev a věcí je najednou příliš mnoho a jen s maximální koncentrací pomalu pokračujeme dále.
Pokud se dostanete do slepé uličky, pomocí vysílačky můžete požádat operátora o pomoc či indicii. Ačkoli tápeme, této možnosti se vyhýbáme. Samozřejmě silou se dá otevřít vše, ale není to zrovna správné a zábavné řešení. Člence našeho týmu se podařilo otevřít šuplík ne pomocí hádanky, ale šikovným uchopením. Ušetřila nám tak spoustu času a pravděpodobně zajistila i velmi dobrý čas nalezení kamene: 40 minut. Někdy tedy zapracuje i náhoda.
Tomáš, profesionální hasič, který se se mnou hry zúčastnil, obdivuje promyšlenost hry. „Jít do toho ve dvou, tak to nevyřešíme. Nejlepší na tom je, že každý přijde na něco, každý z nás tam uvažoval jinak.“ Jeho spoluhráčka Sabina dodává: „Byl to super zážitek. Hlavně se mi líbilo to detailní zasazení do doby. Je tam spousta krásných rekvizit.“ Dostáváme se i do zákulisí hry. Jelikož jsou všechny místnosti pod bystrými oky kamer, veškeré počínání pečlivě sledují operátoři. „Některé způsoby přemýšlení jsou až neuvěřitelné. Lidé se někam snaží strkat například svíčky. Pomocí trčícího šrouby se snažili otevřít zámky.“ Směje se operátor Daniel.
Jak je všeobecně známo, Češi jsou národ vynalézavý. „Někomu se povedlo v naší další hře ve vězení rozebrat kameru a tou pak dosáhnout na stůl. A jak jste vy dokázali tu truhlu otevřít zezadu, to jsem také za svou kariéru ještě neviděl,“ dodává Martin Beťko, manažer MindMaze. Ani náš tým tedy nezůstává v nápaditosti pozadu. A co víc, na Češích se nové únikové hry často testují. Pokud se ani jim nepodaří hru nějak obejít, může uspět kdekoli. Své zkušenosti k tomu doplňuje i jeden z operátorů MindMaze. „Jedna slečna se dokázala protáhnout vězením, ale vevnitř jí zůstala hlava.“
Vybrat si správnou náročnost
Nové hry se také často zjednodušují, protože původní představa je pro ostrý chod příliš složitá a soutěžící ji nestíhají v limitu vyřešit. Naopak někde je zase potřeba něco přidat – na vězeňských tyčích přibyly ostré bodáky, protože soutěžící měli tendenci je škvírou u stropu přelézat. Odcházíme s hrdostí a pocitem dobře stráveného času. Operátoři po nás komnatu složí do původního stavu, kde bude čekat na příchod dalších dobrodruhů. Možná právě ti pokoří rekord Alchymistovy komnaty 22 minut, který stačil bulharskému týmu.
Oproti tomu jiná hra Cryptex nabízí například hledání pokladu podnikatele, který ho během války ukryl. Tato hra je už pro opravdové únikové znalce. Chystáme se na ni s jiným týmem složeným ze tří mužů a rozdíl je znát. Co se týče zázemí a vizuality, je na tom Cryptex o něco hůře, o to však větší psychické vypětí tam čeká. Pokud se zaseknete, může to trvat bez nápovědy i několik minut, a to je většinou osudné. Zaseknutí přichází velmi záhy. Bez pomoci je tu úspěšnost kolem 20 %. S nápovědami uspěje v průměru každý třetí tým. Indicie nejsou tak patrné jako v předešlé hře, člověk musí používat předměty způsobem, který by ho jen tak nenapadl.
„Některé neúspěšné týmy se vrací, aby hru pokořily. Je to zasloužená výhra,“ říká Viliam, operátor Cryptexu. Co nenastalo v Alchymistově komnatě, okamžiky, při kterých člověk neví vůbec jak dál a tiše proklíná svou vlastní nedokonalost, tak to tady zažíváme celých šedesát minut. Po hodině tápání končíme asi v polovině od získání pokladu. Místnost nás bez nápověd jednoduše dostala. Vybrat si tedy člověk může z různě náročných verzí, od těch jednodušších až po ty nejtěžší pro experty.
Není to jen plytká zábava
„Dozvíte se hodně o sobě a o vašem týmu. Ukáže se, kdo je mozek skupiny, kdo je vůdce, zda je někdo analytický či strategický typ hráče,“ vysvětluje kouzlo nového fenoménu Mirek Jiřík, zakladatel The Room. Tato hra také nepatří mezi nejlehčí. Úspěšnost se tam pohybuje i s použitím nápověd kolem 50 %. Pouhé čtyři (!) týmy zvítězily zcela bez nápovědy.
Řešení úkolů pod tlakem času o nás také prozradí, jak moc jsme ovlivněni moderními technologiemi. „Smartphony a internet mění způsob, jakým vnímáme svět. Jsme zvyklí, že většinu odpovědí vygooglujeme za pár sekund, kvůli tomu má drtivá většina hráčů v The Room problém s udržením pozornosti. Jakmile nás nenapadne řešení okamžitě, jdeme hned dál,“ doplňuje Mirek Jiřík.
Poskládat podle něj tým ze samých mužů nebo naopak žen se nemusí úplně vyplácet, každý z nich totiž reaguje jinak. „Muži chtějí vyhrávat. Ženy si naopak hru chtějí co nejvíce užít, proto si také říkají o nápovědu mnohem dříve. Muži mají tendenci více propadat stresu a stresovat pak celý tým.“
Cena her se může zdát vysoká, pohybuje se od 900 do 1200 Kč za 60 minut pro dva až pět hráčů, ale zážitek je to nezapomenutelný. Takzvané „escape games“ se doporučují i jako teambuildingová aktivita. Pokud chcete zažít něco nového, vyzkoušet své schopnosti ve stresové situaci, únikové hry jsou to pravé pro vás. A i když se vám v časovém limitu nepodaří záhadu vyluštit, o zábavu budete mít i tak postaráno. Stihnete to do 60 minut, nebo to zvládnete za 6 minut jako postavy v jednom z dílů seriálu Teorie velkého třesku?
Text: Pavlína Kindlová
Foto: Mindmaze.cz
