Doktor, nebo doktor?
Pokud v akademických titulech nejste zrovna zběhlí, možná vás překvapí, že doktorských diplomů můžete získat víc a jsou mezi nimi pořádné rozdíly. Rozlišujeme totiž mezi takzvaným malým a velkým doktorátem. K získání toho malému zas tolik studia navíc nepotřebujete – stačí po dokončení magistra zaplatit pár tisíc, napsat rigorózní práci (obvykle stačí rozšíření té diplomové) a obstát u obsáhlejších a přísnějších státnic. Žádných roků dřiny navíc se obávat nemusíte, takže pokud vaše studijní ego nemá po úspěšném magisterském studiu ještě dost, malý doktorát ho může uspokojit. Pak se budete pyšnit titulem PhDr. (v případě společenskovědních oborů), RNDr. (přírodní vědy), MUDr. (medicína), JUDr. (práva) apod.
Několik let dřiny
Opravdové doktorské studium ovšem skýtá takzvaný velký doktorát, po jehož absolvování získáte titul Ph.D. (tady už alternativy napříč obory nejsou). Spočívá v několikaletém (obvykle tří až čtyřletém) setrvání na škole, učení a vykonávání vědecké činnosti. To vše probíhá prostřednictvím individuálního studijního plánu, na němž se domluvíte se svým školitelem. Ten by měl vést i disertační práci, jíž (společně s dalšími státnicemi) studium ukončíte. Konkrétnější podmínky doktorandského studia vám neřekneme, to se už musíte zeptat na své škole – obecná pravidla i zvláštní požadavky na studenta se totiž dost liší.
Výhodné? Jak pro koho
Na rozdíl od jiných forem studia můžete za řádné plnění doktorátu dostat i stipendium. To se týká prezenčního studia, takže nepočítejte s tím, že se ve škole objevíte jen jednou ročně s nataženou rukou. Konkrétně si můžete přijít až na 7 000 korun měsíčně, což už vůbec není špatný přivýdělek. Pokud ovšem nemáte zájem ve vědecké činnosti pokračovat, jistě dokážete přijít i ke snadněji vydělaným penězům.
Časopis The Economist přišel před pár lety se zajímavou, i když nepříliš uklidňující studií. Zkoumal doktorandské studium napříč zeměmi a zjistil, že na trhu práce pro doktory nic pěkného nečeká. Pokud se neuplatí rovnou na své katedře či v rámci své výzkumné oblasti, nemohou čekat lepší platové ani poziční podmínky než magistři. Pouze lékaři si doktorátem polepší, absolventi ostatních oborů se jednání v rukavičkách nedočkají.
Přístup je klíčový
Doktorské studium totiž obvykle člověku nedá tolik, jako to magisterské. Spousta lidí se do něj hlásí jen z toho důvodu, že si chtějí prodloužit mládí a oddálit hledání práce. Pro nadané studenty tak může být doktorát příjemně strávenými roky, ale tím to končí. Samozřejmě ovšem záleží, jak k takovému závazku přistoupíte. Už při sestavování individuálního plánu s vaším školitelem můžete vymyslet smysluplné aktivity – jako třeba návštěvu konferencí, případně i aktivní účast na nich. Díky setkávání s dalšími odborníky rozšíříte svůj profesní i soukromý záběr, což se hodí vždycky.
Během doktorátu se navíc můžete (v některých případech dokonce musíte) vypravit na zkušenou do zahraničí, což vašemu rozvoji samozřejmě prospěje také. Nemluvě o učení – možná se prezentace před celou třídou obáváte, ale systematická příprava informací pro studenty a jejich následný přednes dokáží udělat dojem na leckterého potenciálního zaměstnavatele.
Vidíte svou budoucnost v doktorském studiu? Nebo se nehodláte stát inventářem vaší katedry? Napište nám pod článek, co si o tomhle vzdělání myslíte!
Text: Mojmír Sedláček
