„Člověk je líný – a byť je lenost matkou pokroku – když je někdo líný, ztrácí zájem o rozšiřování svých znalostí,“ říká docent Jaroslav Pollert mladší z Katedry zdravotního a ekologického inženýrství Fakulty stavební na ČVUT, mimochodem jeden z autorů olympijského kanálu pro blížící se olympijské hry v Rio de Janeiru. Proč mluví o klapkách na očích? A jsou dnešní studenti cílevědomí?
Znáte nějakého superstudenta?
Mám několik dobrých studentů, ale nemám rád takovéhle škatulkování. Dobří studenti jsou ti, které nemusíme vést za ručičku, jsou samostatní, stačí jim troška, a už fungují sami. Rozhodně to není jen o výsledcích.
Co říkáte na módu posledních let – být multifunkční?
Upřímně, zase tak často to nevidím. Každý je jiný – buď jde ve svých zájmech do šířky, nebo do výšky. Myslím, že studentům trochu schází cílevědomost – vědět, co chtějí a kam směřují. Čím dál tím méně se také zajímají o více věcí, než o kolik skutečně musejí. Spíš mi přijde, že je dnes trendem být úzce specializován. Multifunkčnost a multitasking jako úplný trend nevnímám. Život nám dnes hodně ulehčuje technika. Času je pořád stejně, ale doba je rychlejší, stíhat toho proto musíme více. Člověk skáče z tématu na téma. Mělo by se zvolnit.
I vy sám jste značně multifunkční – léta jste reprezentoval Česko na světových šampionátech ve vodním slalomu. Jak se vám tehdy dařilo skloubit práci a vodu?
Měl jsem vždy výhodu v podobě široké podpory rodiny. Další výhodou pak bylo, že bydlím v Troji. Když se tyto dvě výhody sečetly, tak už to docela šlo. Během sezony jsem většinou jezdil na kole, což mi zkrátilo cestu do školy a udržovalo dobrou fyzičku. Navíc jsem měl trénink na trojském kanálu při cestě, takže jsem ráno vyrazil, sjel z kopce na trénink a pak do práce. Po práci pak zase přes trénink domů. Vzhledem k práci na škole jsem měl prostor pro absolvování soustředění a závodů v období prázdnin nebo zkouškového. Tenhle způsob kombinace obojího mi zůstal dodnes, kdy navíc jezdím do loděnice v Troji kontrolovat své děti. Stále ještě také aktivně závodím a to mi umožňuje promítat vlastní zkušenosti do některých projektů, na kterých pracuji, například projekt umělé slalomové dráhy pro letošní Olympiádu v Riu.
Doc. Ing. Jaroslav Pollert ml., Ph.D.
Odborný asistent na Fakultě stavební ČVUT své zkušenosti sbíral třeba na Ohio State University či na Norwegian University of Science and Technology. Na Katedře zdravotního a ekologického inženýrství Fakulty stavební ČVUT se věnuje trojrozměrnému modelování proudění vody a za sebou má, stejně jako jeho tatínek Prof. Ing. Jaroslav Pollert, DrSc (který rovněž učí na ČVUT) a jeho bratranec MUDr. Lukáš Pollert, profesionální působení na vodě – za svého reprezentování České republiky na světových šampionátech získal ve vodním slalomu v debl kánoi čtyři zlaté medaile.
Jsme v přetechnizované době?
Úplně přetechnizovaná doba teprve přijde, už dnes ale třeba stačí kliknout, a máte, co jste hledali. Necháváme myšlení na strojích a ztrácíme široký záběr. Vidím to i u studentů, spoléhají na počítače a techniku a nechápou, proč by měli mít širší znalosti. Jsou technologií hodně dotčení a technologie jim dovoluje být línější.
Jak by se dali studenti vtáhnout a zapojit?
Možnosti, jak studenty přitáhnout, vtáhnout a „donutit“ je, aby se zapojovali více, jsou třeba grantové programy na výzkum nebo projekty. Ty také doufám mohou přilákat i nové studenty. Stále platí, že je bohužel zájem jen o určité technické obory. Máme hodně architektů, ale chybějí nám třeba vodaři.
Od roku 2002, kdy děláte odborného asistenta, jste se setkal s mnoha studenty – jak se liší studenti dnes a dříve?
Dřív chtěli více vyniknout, a to i ve více oborech, snaha byla větší. Dnes jsou opravdu spíš úžeji zaměření. Nechtějí dělat méně, jen chtějí mít užší záběr. Zdá se mi, že studenti často pro klapky na očích nevidí, co se děje okolo nich. Osobně si ale myslím, a vidím to hlavně ve své praxi, že je třeba mít záběr naopak trochu širší. Když totiž pak vystudovaný inženýr přijde do praxe, projeví se to. Dohání se to pak těžko. Například umí něco spočítat, ale neví, co s tím, protože to souvisí s něčím, o co se během studií nezajímal. Na druhou stranu je ale pravda, že s úzce zaměřenými znalostmi mohou dosáhnout na špičku.
Rozdíly jsou i mezi českými studenty a studenty v zahraničí, mám zkušenosti třeba z Norska nebo Spojených států. Přístup tamních studentů je jiný. Na přednáškách se mě třeba vždycky hodně ptali. Čeští studenti ale často dostudovávají doma pomocí internetu. Nechci říkat, který přístup ke studiu je lepší.
Text: Nela Vejvodová
Foto: Jindra Kodíček
