Proč jste se rozhodla pracovat jako dobrovolník?
Až do doby, než jsem začala spolupracovat s yourchance, jsem měla zkušenosti jen s klasickými brigádami na několik hodin týdně. Věřila jsem, že tímto způsobem najdu dlouhodobější práci, kterou bych mohla dělat při škole a která by mě zároveň bavila. Jenže při výběrových řízeních zaměstnavatelé dávali přednost raději kandidátům s bohatšími pracovními zkušenostmi. A tak jsem si řekla, že někde začít musím, a rozhodla jsem se hledat i mezi pozicemi dobrovolnickými.
Co Vám práce dobrovolníka přinesla?
Na začátku jsem byla „pravou rukou“ manažerky projektu a měla jsem na starosti jeho administrativní chod. Při této práci jsem si vyzkoušela svoje hranice, naučila jsem se lépe využívat svůj čas a samozřejmě získala zkušenosti i s novými aplikacemi, správou webových stránek, v komunikaci s uživateli portálu a podobně.
Po roce spolupráce jsem dostala na starosti také koordinaci tvorby vzdělávacích materiálů a článků, což znamenalo najít další dobrovolníky a externí spolupracovníky. Vyzkoušela jsem si vedení týmu lidí a uvědomila si, jak je těžké motivovat spolupracovníky, když jim nemůžete slíbit finanční odměnu. Byl to skvělý trénink osobního leadershipu. Zjistila jsem, že za Vámi lidé mohou jít, i z jiných důvodů, třeba proto, že chtějí spolupracovat s Vámi, nebo že je k sobě přitahuje poslání organizace, pro kterou jako dobrovolníci pracují.
V neposlední řadě jsem také poznala hodně zajímavých lidí z různých oblastí (vzhledem k typu projektu především z finančních a školských institucí) a našla také pár dobrých přátel.
Má práce dobrovolníka také nějaká úskalí?
Především v psychické rovině je to určitě syndrom vyhoření. Jako dobrovolník jste na začátku nadšený a je potřeba dobře organizovat čas, zejména pokud například zároveň studujete, chcete také věnovat nějaký čas sobě, rodině, přátelům. Je třeba najít hranici toho, co skutečně chcete a můžete udělat.
Jaký by měl být člověk, který se uchází o dlouhodobou dobrovolnou výpomoc? Má mít třeba nějaké speciální vlastnosti?
Určitě a v první řadě musí být zabezpečen po finanční stránce. Proto jsou tyto pozice vhodné pro studenty, nebo lidi, kteří už mají po škole, chodí do práce a chtějí být nějak užiteční svému okolí. Dále musí být vnitřně motivován, což znamená dobře si vybrat takovou činnost, která ho bude bavit a která mu něco může dát, co se týče schopností, zkušeností a osobního rozvoje. Například s projektem FGDŠ spolupracují také rodiče na mateřské dovolené, kteří si formou psaní článků chtějí zpestřit den.
Pak jsou to individuální vlastnosti každého člověka, které se hodí pro jednotlivé pozice. Myslím si, že žádné speciální vlastnosti nejsou potřeba, dobrovolníkem může být ve své podstatě každý.
Co byste doporučila zájemcům o dobrovolnou činnost?
Nejdůležitější je dobře se rozhodnout, jakému projektu by chtěli věnovat svůj čas, aby je činnost naplňovala a ideálně i posunula blíž k jimi stanoveným cílům. Obzvláště studenti bakalářských oborů VŠ nebo studenti VOŠ mohou psát závěrečné práce v rámci dobrovolnické spolupráce, protože klasické stáže jsou většinou dostupné až pro studenty magisterských oborů, kteří po absolvování mohou rovnou nastoupit na plný úvazek.
Poslední věc, na kterou bych případné zájemce chtěla upozornit, je často pokládaná otázka: „Proč pracujete, když za to nemáte žádné peníze?“ Uslyšíte ji několikrát za den, možná i několikrát od jedné osoby. Každý má své důvody, proč se rozhodne pracovat jako dobrovolník, ať už jsou to důvody čistě osobní a pragmatické, nebo mu jde zkrátka o lepší svět. Každopádně těm, co se rozhodnout pro práci dobrovolníka, přeji mnoho úspěchů.
Více o projektu Finanční gramotnost do škol a možnostech spolupráce se dozvíte na těchto stránkách.
Text: Pavlína Marjanovičová
