Brazílie je obrovská země a díky tomu zasahuje do několika podnebných pásů, takže se tam setkáte s velkou rozmanitostí – od deštných pralesů přes vyprahlé písečné duny až po zelenavé kopce, u kterých si budete připadat, jakoby jste byli někde v přírodě v naší krásné domovině.
Země, kde to hraje všemi barvami
Rozmanitosti tam není plno jen, co se okolí týče. Brazílie je velice různorodá, i když se podíváte na její obyvatelstvo a kultury. Na severu jsou lidé převážně tmavší pleti díky původním indiánským kmenům, co zde žily a v některých amazonských oblastech stále žijí. Pokud se posunete trochu níže do středu Brazílie, zjistíte, že výrazná část populace má africké kořeny – Černoši byli do Brazílie převáženi za koloniálních dob. Brazilci na jihu jsou většinou běloši a to nezmiňuji nespočet přistěhovalců z asijských a evropských zemí. Když pojedete metrem v Sao Paulu, největším brazilském městě, uvidíte, že to tam s nadsázkou „hraje všemi barvami“, a tak že vlastně na první pohled můžete být Brazilcem klidně i vy.
Díky tomuto širokému spektru obyvatel tam existuje i široké spektrum kultur čili i kuchyní. Řekla bych, že každý, i ten nejnáročnější gurmán si zajisté najde něco, čím potěší svůj mlsný jazýček. Když je řeč o mlsném jazýčku, vzpomněla jsem si na Brigadeiro. Tuto čokoládovou, velice sladkou brazilskou delikatesu rozhodně nemůžete při své návštěvě vynechat. Nebudu ale odbíhat od tématu a podléhat vzpomínkám, kdy mé chuťové pohárky pleskaly blahem...
Relax, don’t do it
Pokud se vydáte do těchto krajů, nezapomeňte si s sebou zabalit velkou dávku trpělivosti. Brazilský životní styl je velice uvolněný a pohodový, tudíž všechno docela dlouho trvá. Pokud by naše pokladní v Česku měly stejnou rychlost jako ty brazilské, fronty v obchodech by snad byly dlouhé přes celý náš Václavák. Usmívejte se a dělejte, jakože nic.
Brazilci jsou také velice přátelští a pravděpodobně se s vámi pustí do hovoru. Navzdory tomu, že je Brazílie bývala portugalská kolonie, tudíž oficiálním jazykem je portugalština i se španělštinou ve většině případů přežijete, na angličtinu ale rozhodně nespoléhejte. Nebojte se, když bude nejhůř, nejuniverzálnější řeč „rukama, nohama“ funguje také.
Ale teď už zpět k tomu netradičnímu místu. Místu, které mě naprosto uchvátilo, a kam byste se měli vydat, pokud toužíte opustit ruch města, dostat do plic čerstvý vzduch a máte rádi dobrodružství. Přesně tohle všechno představuje brazilský Pantanal.
Brazílie je nepochybně ráj pro milovníky přírody, pyšní se kromě již zmíněného Amazonského pralesa například i Pantanalem, což je jeden z největších močálů na světě. Jelikož není Pantanal až tak známý jako Amazonie, nabízí širší spektrum fauny, které zde lze vidět a je také méně ekonomicky náročný, byl pro mě jasnou volbou.
Pozor na předražené tour
Pantanal se nachází na západu Brazílie ve státě Mato Grosso do Sul. Můžete si vybrat, zda se vypravíte do severní části z města Cuiaba nebo do jižní z města Campo Grande. Potom je nutné si zajistit hostel, který vám zprostředkuje tour – je možné si zvolit z různých možností, co se týče počtu dní. Zde přichází kámen úrazu – na internetu se dočtete, že bohužel mnoho agentur z vás vytahá hodně peněz, ale kvalita tour je velice bídná, proto jsem si dala práci s hledáním hostelu. Nejprve jsem se chtěla vypravit do severní části, jenže ceny za 4 denní tour se pohybovaly okolo 20 000 korun! Řekla jsem si, že rozhodně nedám částku, se kterou můžu strávit minimálně týden v nějakém luxusním exotickém resortu. Skoro to vypadalo, že se nikam nepojede a pak mi byla doporučena Pousada Arara Azul v Campo Grande za cca 6 500 korun na 4 dny. A bylo jasno – vyrážíme!
Připravte se na to, že cesta do nitra Pantanalu je dlouhá, jeli jsme skoro čtyři hodiny dodávkou a pak ještě další dvě džípem – dokonce se nám podařilo píchnout gumu. Se západem slunce jsme dorazili na ranč lemovaný jezery po obou stranách, jedním slovem naprostá oáza klidu. Tento termín je naprosto výstižný, vzhledem k tomu, že tam není signál, což vám nikdo předem neřekne, takže pokud máte velice starostlivou maminku jako já, dejte jí dopředu vědět, že se pravděpodobně pár dní nebudete ozývat.
Jak se hladí kajman
Těšila jsem se na blízký kontakt s přírodou, ale že bude až tak blízký, jsem nečekala. Po večeři nám náš průvodce sdělil, že do vypuštěného bazénu na ranči spadl kajman, a že je potřeba ho vytáhnout. Zjistili jsme, že náš průvodce je velice dobrodružná povaha – kajmana svázal, vytáhnul ho ven a nechal nás ho pohladit a pak ho prostě rozvázal, nechal jen tak a odešel. Naše výprava, která čítala 8 lidí, zůstala stát s otevřenou pusou a skoro po špičkách se plížila zpět do hostelu. Další den ráno jsme zjistili, že ta dvě jezera jsou plná kajmanů, takže to, že je od vás tento plaz na vzdálenost 1,5 metru, je naprostá “normálka“.
První z aktivit našeho programu byla jízda močály na koni. Jelikož nejsem moc zkušený jezdec, měla jsem z toho obavy, ale koně byli velice klidní a poslušní. Krajina okolo byla neskutečná. Odpoledne nás čekala exkurze džunglí. Další z věcí, které se nedozvíte dopředu je, že při této procházce se brodíte močálem a voda vám sahá až po pás, takže pro nás, co jsme měli jen jedny tenisky, to nebyla moc dobrá zpráva, takže rozhodně si berte dva páry nebo můžete jako my (vím, že to nezní moc rozumně) v žabkách a ve vodě jít bosky. Navzdory tomu, že se brodíte v bahně a nevíte, co může být okolo, nakonec mi to přišlo jako nejlepší alternativa. Během této prohlídky jsme viděli spoustu zvířat – kapybary, papoušky Ara, opice, pásovce, lišky a samozřejmě nechyběl ani náš známý kajman, který se vynořil ve vodě kousek od nás.
Hlavně nezapomenout na repelent
V Pantanalu velice záleží, v jakém období se tam vypravíte. Podle našeho průvodce je nejlepší čas konec srpna, kdy lze vidět nejvíce zvěře. Vzhledem k tomu, že naše výprava tam byla v červnu, kdy bylo krásně, ale ne až zas tak úplné horko, mnoho zvířat se schovávalo hlouběji v džungli, takže jsem bohužel nespatřila vytouženou anakondu. Dokonce je možné se zde vypravit na exkurzi pro přeživší, kde strávíte noci uvnitř džungle a máte šanci se setkat i s jaguárem. Naše počasí ovšem mělo i své výhody – neobtěžovalo nás až tak velké množství komárů, se kterými bohužel v močálech musíte počítat. Navzdory tomu, že to není stoprocentní ochrana, nezapomeňte se vybavit repelenty.
Mezi další aktivity, které jsme během našeho výletu absolvovali, byla projížďka na motorové lodi, džíp safari a noční procházky džunglí. Jelikož byly chladnější noci, voda nebyla dostatečně teplá, tak jsme se nevydali na chytání piraní, které bývá součásti programu.
Poslední den po obědě nás opět čekal transfer zpět do Campo Grande a musím říct, že tento výlet na mě opravdu udělal dojem, nejen že jsem si užila naprostý klid a čerstvý vzduch, ale chvílemi jsem si připadala dobrodružně jako Indiana Jones :)
Text a foto: Alexandra Nezhybová
