Známé přísloví „jiný kraj, jiný mrav“ platí v případě vysokoškolského vzdělávání dvojnásobně. Studium se v různých zemích liší jak svou délkou, tak samotnou koncepcí jednotlivých stupňů. Namátkou: Ve Velké Británii se většina studentů „spokojí“ se třemi roky bakaláře a místo dalšího studia si hledá práci v oboru. Případný magistr zde nicméně zabere jen jeden rok, stejně jako je tomu například v Nizozemsku. V USA zase bakalářské studium zabere celé čtyři roky, během nichž navíc studenti teprve začínají zjišťovat, co je opravdu baví. Magisterské přijímačky pak obvykle dělají na zcela jinou školu, než kde absolvovali svého bakaláře. Graduální studium je přesto i ve Spojených státech považováno za něco „navíc“. Jsou tedy naše tři roky bakaláře pro orientaci v oboru dostačující, anebo stačí jen na zisk povrchních znalostí? A je lepší ovládnout dokonale jednu oblast, nebo mít díky odlišnému magistru širší záběr?
„O změně oboru po skončení bakaláře jsem neuvažoval,“ vypráví Petr, student sociologie na Karlově univerzitě. „Pro lepší pozici na trhu práce je pro mě lepší prohloubit si třeba různé metodologické znalosti anebo statistiku. Pravdou hlavně je, že na titul Bc. koukám trochu mezi prsty a magistra beru téměř jako nutnost. I když prvák byl kvůli povinným základům z jiných společenskovědních oborů poměrně nezáživný, o změně jsem neuvažoval. Asi i proto, že jsem si později našel práci v oboru. To, co dělám, mě baví, tak proč to měnit. Nároky na studium se nicméně postupně zvyšují.“ Je tedy pro orientaci v oboru nutné pětileté studium? „Mám pocit, že naprostou orientaci ti nedá žádná škola. Vždycky je to o praxi, kde člověk zjistí, že znalosti a ideály jsou ve skutečnosti jen malé procento z toho, co člověk musí mít, aby se ve svém oboru dokázal pracovně pohybovat.“
Změna je život a někdy se vyplatí
Pro radikální změnu oboru se naopak rozhodla Anežka, nynější magisterská studentka žurnalistiky (rovněž UK), která jako bakaláře vystudovala přírodovědu. „Přírodu mám strašně ráda a baví mě to, jenže v téhle oblasti jsem se pracovně nikdy moc neviděla,“ přiznává. „Při studiu magisterského přírodovědného oboru trávíš i sedm dní v týdnu dvanáct hodin denně v laboratoři. Mám ráda chemický baňky, ale svět mám radši,“ dodává Anežka s úsměvem. Jak jí tedy po skončení bakaláře napadlo dát se na žurnalistiku? „Psát mě bavilo od dětství a na konci bakaláře přišla nabídka psát pro MF DNES, což bych s přírodovědou dělat nemohla. Žurna tak pro mě byla jediný řešení, na nic odbornějšího bych se stejně nedostala.“ Svého rozhodnutí i přes pozdější prozření nelituje: „Tahle škola je kromě titulu úplně na nic, ale nechtěla jsem se holt zavřít do laborky. V žurnalistice dva roky na orientaci v oboru určitě stačí. Ale třeba přírodověda, ve které jsem se dřív viděla, chce času víc,“ uzavírá Anežka.
Spletitou cestou k vytouženému studiu si prošel Miloš z Právnické fakulty UK. Ten absolvoval bakalářské vzdělání na Fakultě humanitních studií, jako magisterský obor si ale zvolil Mediální studia na Fakultě sociálních věd. Nakonec však i tuto školu opustil a práva začal studovat od bakalářského prváku. „FHS mi určitě rozšířila rozhled v mnoha oblastech, ale na magistra tam pro mě nebyl žádný praktičtější obor. Stejně tak jsem postupně zjistil, že ani Mediální studia mi nedají žádné v praxi uplatnitelné informace a dovednosti. Nakonec jsem skončil tady,“ vypráví Miloš. „Aspoň konečně nedostávám znepokojující otázky typu - co z tebe bude? ...Za rozmanitost svého dosavadního studia jsem ale rád. Vždyť se všude říká, že dneska by člověk neměl být moc úzce specializovaný.“ Pětileté studium jednoho oboru se nicméně Milošovi zdá příliš dlouhé: „Myslím, že u humanitního oboru, jakým jsou i práva, by rozhodně stačily roky čtyři. Déle pak jen v případě, že studium bude zahrnovat více praxe.“
Na otázku, zda zůstat svému oboru věrný i na magisterském oboru, tedy podle všeho nefunguje jednoznačná odpověď. Zdá se však, že čím specifičtější je oblast vašeho studia, tím více času budete pro orientaci v ní potřebovat. Tři roky jsou zkrátka někdy málo a jindy vystačí bohatě. Ač to zní jako klišé, nejdůležitější je nakonec stejně zkrátka učit se tomu, co vás baví, i když cesta k cílům - a zvláště těm studijním - často vede dlouhou oklikou.
Mariana Kopecká
