V čem může podle vás mít student nebo absolvent oproti člověku s praxí při uplatnění ve firmě výhodu?
Výhodu bude mít v tom, že nejspíš není postižen tou provozní slepotou, ve které řada lidí, kteří v praxi působí delší dobu, mnohdy žijí. Známé konstatování „musíme to tak dělat, protože se to tak dělalo vždy“ je oblíbený slogan spousty lidí. Moderní management malinko proti tomuto přesvědčení bojuje. Pokud budete konzervativní, budete mít problém přijít s něčím novým. Od mladých bez praxe se očekává, že to budou ti, kdo přinesou pro firmu něco nového.
Firmám obecně nevadí, že je takový člověk nezkušený?
Spousta firem často při vytváření nové pozice vsází na člověka, který to třeba neumí úplně detailně, ale má alespoň nějakou úroveň znalostí. Většinou si jej v praxi doladí k obrazu svému. Jde především o opravdovou úzkou oborovou specializaci, kterou ani na univerzitě neumíme. Naši studenti možná znají produkt – třeba pivo, ale do detailu neví, jak funguje provoz pivovaru. Řada firem ví, že za relativně krátký čas do sebe čerství zaměstnanci znalosti vstřebají.
Jak propojení s budoucími zaměstnavateli funguje u vás na fakultě?
Máme řadu partnerů, kteří s námi dlouhodobě spolupracují a to v různých úrovních. Někteří k nám chodí přednášet, představí firmu a hlavně prezentují, jak firmu řídí, s jakými problémy se setkávají, jak firma funguje. Vybíráme úspěšné firmy, myslím si, že je potřeba aby studenti viděli, že na našem trhu jsou docela sympatické a zajímavé společnosti se schopnými českými manažery.
Můžete dát nějaký příklad?
Nemusíme chodit daleko, úspěšná je například logistická společnost HOPI. Velmi dobrý dojem na mě v poslední době udělala třeba firma Crocodille, která je ryze českou firmou, má obrat blízký miliardě a velice úspěšně proniká na celou řadu evropských trhů. Neustále uvažují o expanzi a to se poslouchá dobře. V poslední době máme dobré kontakty se Staropramenem, i jejich příběh o inovaci produktů je zajímavý a navíc mají velký zájem o naše studenty.
Víte, podle čeho si studenti vybírají firmy, do kterých by chtěli jít na praxi nebo nastoupit po škole?
Krom zviditelnění formou přednášek samozřejmě nic studentům nebrání v tom, aby si vybírali firmu podle svého uvážení či nějaké nabídky, kterou uvidí na různých portálech nebo kdekoliv jinde. Teď začínáme razit nejpracnější třetí cestu, kterou jsou u některých našich vedlejších specializací praxe v podnicích. Nejde o organizačně jednoduchou záležitost, najít uplatnění pro studenty celého oboru v daném ročníku by bylo zatím příliš složité. Proto s tím začínáme právě u vedlejších specializací.
Jaké jsou ony komplikace pro zajištění praxe?
Když jsem studoval já, měli jsme povinnou praxi, ale v ročníku nás bylo při nástupu sotva 200 a končilo nás mnohem méně. Teď máme v závěrečných ročnících některých oborů třeba dvojnásobek studentů. Najít takový počet míst je velmi složité. Možná, že řada firem byla k praxím vstřícnější, dnes se některé firmy bojí si studenty vzít, protože pokud se dostanou k některým citlivým datů, tak to pro ně může být i jisté riziko. Doba se změnila.
Narazil jste na dobu Vašich studií. Můžete porovnat, jak se liší současní studenti od těch tehdejších?
To je pro mě trochu nezáviděníhodná otázka, protože ten odstup bude už možná pětatřicet let a změnilo se mnohé. Změnila se doba, lidi, firmy, možná i zájmy, změnila se řada způsobů toho, jak jsou firmy řízeny. Faktem je to, že tehdejší povinná praxe mi dala mnoho. Byl jsem v Uherském Brodu ve Zbrojovce, to byla nesmírná zkušenost, zažít jak se řídila firma se špičkovou produkcí pro armádu. Dnes by ovšem možná mnozí studenti z Čech nechtěli na osm týdnů na praxi na Moravu. Mnoho věcí se dnes řeší na dálku, což je škoda, je třeba zažít kultury té firmy, vztahy na pracovišti a podobně. Za osm týdnů už se dá ledacos poznat.
Říkal jste, že by některým studentům dnes možná dělalo potíže jít někam přes půl republiky na pár týdnů. Jak je to třeba se zahraničními stážemi? Je o ně zájem?
Domnívám se, že v současnosti už nabídka zahraničních stáží převyšuje poptávku. Bohužel často kvůli jazykovým předpokladům, někdy kvůli menšímu překryvu oborů. Někteří studenti už mají třeba své podnikatelské zájmy a tak se do zahraničí nehrnou, pro jiné není atraktivní daný region. Studenti raději jezdí na stáže do exotičtějších zemí, než jsou ty členské v EU.
V souvislosti s podnikáním - jak jsou na tom s uplatněním vaši absolventi? Je o ně zájem?
Právě to souvisí s jednou z priorit v mé kandidatuře na rektora. Tou prioritou je téma, co bude se studenty, až dokončí školu. Domnívám se, že v současnosti dochází na trhu k saturaci absolventy vysokých škol. Školy často produkují mnohem více absolventů než dříve, některé, nebudu je jmenovat, dokonce mnohem více než určují směrná čísla ministerstva. Počty absolventů jsou vysoké a je otázka, jestli je trh práce schopen je pojmout. Já si myslím, že je, ale ne na „luxusních“ pozicích. Mnozí se uplatní na pozicích, kam by se hodil třeba středoškolák nebo diplomovaný specialista, ale ne vysokoškolák s plnohodnotným pětiletým studiem.
Co se s tím dá dělat?
Může nás zatím těšit, že se potíže s uplatněním netýkají našich absolventů, jejich nezaměstnanost je v řádu malých procent a to jsou často ti, kdo váhají, kam nastoupit, nebo třeba odjeli do ciziny. Už ovšem pozorujeme, že i jim nabízená místa nejsou vždy ta úplně nejatraktivnější. A trh práce situace využívá, firmy šly rychle s nástupními platy dolů. Mým zájmem je se hodně věnovat tomu, jak budou naši studenti uplatněni na trhu práce. Když to řeknu zjednodušeně, oni jsou vlastně náš produkt a ten by měl mít nějakou cenu, za kterou je na trhu uplatnitelný. A klesající nástupní platy i našich studentů mohou mít různé příčiny. Krom nižší hladiny mezd na trhu práce může hrát roli i zvýšená konkurence či něco dalšího.
Jak tedy chcete uplatnění studentů podpořit?
Určitě je nutné se více otázce uplatnění studentů věnovat. Je potřeba sledovat trendy, vědět, co praxe žádá. Mou ideou je také vytvořit jakýsi „klub excelentních zaměstnavatelů“ a v jeho rámci vytvořit podmínky pro lepší uplatnění těch opravdu dobrých studentů. Dnes možná mnozí rádi splynou v davu, ale když jim dáme možnost se rozvíjet a ukázat své schopnosti, budou mít lepší možnosti uplatnění. Třeba právě v rámci onoho klubu, odkud by měly přicházet zajímavé nabídky. Ve světě už něco podobného funguje. Existují různé manažerské a podnikatelské soutěže, u nás bych byl rád, kdyby to fungovalo i jako soutěž mezi fakultami. Ukazuje se, že studenti, kteří projdou podobnými soutěžemi a programy, mají i poté větší zájem dělat něco navíc pro svůj kariérní rozvoj. Pro ty nejlepší by pak měl být takový klub jakýmsi urychlením startu kariéry.
A co třeba studenti, kteří chtějí podnikat?
To je další věc. Chtěl bych na VŠE nastartovat podnikatelský inkubátor. Asi 5–6 % našich studentů po absolvování školy podniká. Podnikání je docela radikální forma, jak vstoupit do praxe. Určitě ne špatná forma, ovšem často obtížná. My bychom mohli studenty různou formou podpořit. Inkubátory fungují i jinde, škola do projektů vkládá určité prostředky, vkládají je tam i investoři a sami studenti. Vznikají firmy, které, pokud jsou úspěšné, se postupně od inkubátoru odpojí a škole bohatě vložené prostředky vynahradí, třeba při odkupu podílu školy. Tyto peníze lze pak investovat dále. Chtěli bychom tedy vytvořit prostory, nabídnout různé služby, třeba z hlediska IT infrastruktury, účetnictví, školení a podobně. V době, kdy podniky nerostou a nepřibírají lidi, je vstup do praxe podnikáním určitě jednou z atraktivních cest.
Chuť českých studentů podnikat je v EU nadprůměrná, z našich průzkumů vychází, že by to chtělo zkusit asi 20 % z nich.
Ano, zájem je rozhodně větší, ale do praxe to dotáhne těch zhruba pět až šest procent. Když vidíte třeba v televizi úspěšného podnikatele, řeknete si, že byste to možná zkusili také. Ale když zjistíte, co to vše obnáší, už se situace často mění. My máme výhodu, že na fakultě máme specializaci, která se zabývá podnikáním malých a středních podniků. Učíme o tom dost rozsáhle, takže se studenti seznámí s veškerými předpoklady a riziky podnikání. Tady už se často se studenty, kteří podnikají nebo by chtěli začít, setkáváme. A někdy je zajímavé, jaké nápady mají a jak k nim přišli. A v jejich rozvoji bychom jim chtěli pomoci.
Text: Luděk Vokáč
Foto: Zdeněk Horák
