„Moje nevlastní sestra nemohla několik let otěhotnět. Byla třikrát na umělém oplodnění, jednou dokonce otěhotněla, ale v desátém týdnu potratila. Ona i její manžel z toho byli psychicky dost na dně, v nejhorším období dokonce docházeli na psychoterapii. Když mi kamarádka řekla, že se chystá darovat – chtěla si tím přivydělat na letní dovolenou -, rozhodla jsem se, že do toho půjdu taky. Ne kvůli penězům, mám stálou brigádu, ale proto, abych pomohla. I když ne své sestře, ale nějaké cizí ženě,“ líčí čtyřiadvacetiletá studentka VŠE Pavla K. Vajíčka darovala letos na podzim a tvrdí, že by do toho klidně šla znovu.
O darování vajíček kolují na internetu různé debaty. Některé ženy tvrdí, že by do toho nikdy nešly. Prý to bolí, po stimulaci vaječníků ztloustnou a z hormonálních injekcí dostanou rakovinu. Jiné uvádějí, že už vajíčka darovaly a nic to s nimi neudělalo. „Darování probíhá v krátké celkové narkóze punkcí přes poševní stěnu. Dárkyně během zákroku tedy nic necítí a pocity bezprostředně po něm popisují jako lehký tlak v břiše, podobně jako při menstruaci. Po jednorázové stimulaci rozhodně neztloustnou, ani se jim nezvyšuje riziko vzniku rakoviny. Z hormonů mohou mít negativní vliv na ženské zdraví pouze estrogeny, které ovlivňují mléčnou žlázu v prsu a sliznici děložní a které mohou za určitých okolností vyvolávat nádorové bujení. Při stimulaci vaječníků však žena žádné estrogeny do těla nedostává,“ vysvětluje Michaela Šilhavá, vedoucí dárcovského centra institutu reprodukční medicíny Unica, které bylo vůbec prvním dárcovským centrem v Česku.
Dárkyně také musejí splňovat určitá kritéria. Mělo by jim být mezi 19 a 29 lety, měly by mít minimálně středoškolské vzdělání, být psychicky vyrovnané, mít BMI do 28, neměly by kouřit a měly by projít genetickými, endokrinologickými a gynekologickými testy. Zároveň musejí být ze zákona testované na sexuálně přenosné choroby. Dárcovská centra rovněž důkladně zjišťují jejich rodinnou anamnézu a zaznamenávají barvu jejich vlasů a očí, typ postavy, krevní skupinu a Rh faktor. „Je důležité, aby se dárkyně co nejvíce podobala příjemkyni. Nemělo by se stát, že tmavovlasá a tmavooká příjemkyně drobné postavy dostane vajíčko od vyvinuté modrooké blondýnky,“ doplňuje Michaela Šilhavá. Dodává zároveň, že darování je ze zákona anonymní, takže se dárkyně nikdy nedozví, komu vajíčka darovala, a příjemkyně zase nikdy nezjistí identitu dárkyně. Darování je bezplatné, ale dárkyně má nárok na úhradu nákladů na cestovné, ztrátu času a další věci s tím spojené. Tato částka se obvykle pohybuje kolem 20 000 Kč.
Všechny dárkyně musejí nejprve projít vstupním pohovorem a posléze absolvovat vyšetření ultrazvukem a krevní testy. Pokud projdou, jsou zařazeny do databáze dárkyň. V okamžiku, kdy se objeví vhodná příjemkyně, je klinika zkontaktuje a po dalším vyšetření může začít stimulace vaječníků. „Lékař na základě výsledků testů a vyšetření stanoví individuální stimulační protokol. Od třetího dne menstruace si dárkyně šest dní aplikuje léky injekčně, poté se podle ultrazvuku zjišťuje nejvhodnější den odběru vajíček. 36 hodin před odběrem si dárkyně aplikuje poslední dávku léků a zůstává v klidovém režimu. Po odběru odpočívá dvě až tři hodiny na lůžku, poté odchází domů a několik dalších dnů by se měla vyvarovat větší námahy,“ vysvětluje Michaela Šilhavá.
Během tohoto menstruačního cyklu by se také měla vyvarovat pohlavního styku – kvůli lékům na stimulaci jednak hrozí zvýšené riziko, že otěhotní, jednak kvůli riziku přenosně pohlavních nemocí a infekcí, kterým by dárkyně mohla být vystavena. Dřívější strašák, takzvaný hyperstimulační syndrom, už se dnes lékařům podařilo díky přesnějším a nižším dávkám léků minimalizovat. „Za poslední roky jsme neměli jediný případ hyperstimulačního syndromu,“potvrzuje Michaela Šilhavá. Přesto prý po odběru sestřička preventivně nakreslí dárkyním na břicho čárky, které si v následujících dnech musí samy měřit. Vedle bolestí břicha a nevolnosti je rychle rostoucí obvod pasu totiž hlavním znakem hyperstimulačního syndromu. Odborníci rovněž doporučují, že by každá žena měla darovat tak maximálně třikrát nebo čtyřikrát za život. S dalším rizikem, a sice vznikem zánětu během odběru, se Michaela Šilhavá během své mnohaleté praxe také zatím nesetkala.
„Darováním vajíček jsem doufám dopomohla cizí ženě k dítěti. A také jsem během vyšetření zjistila, že mé vaječníky fungují, jak mají, a že mám snad dobrou šanci, že jednou budu mít zdravé dítě i já. Po sestřině zážitku jsem měla trochu strach,“ dodává Pavla.
Text: Aneta Petroušková
Foto: Janine, Flickr.com
