Michal Smola
Narodil se 21. prosince 1981 ve Zlíně. V současnosti nejlepším českým orientačním běžcem, vybojoval 6 titulů Mistra světa na juniorských a akademických MS, mezi dospělými na mistrovství světa potom obsadil vynikající 2. místo na krátké trati, což je nejlepší mužský výsledek v této disciplíně. Je studentem doktorského studia Fakulty Aplikované informatiky na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Běžíš poslední úsek štafetového závodu Mistrovství světa, jsi na čtvrtém místě, ale víš, že na medailové pozice nemáš velkou ztrátu. V tom uvidíš své soupeře kousek před sebou, napadne tě hned, že máš šanci na medaili nebo ti bylo zřejmé, že něco není v pořádku a že pomůžeš a přijdeš tak o možnost prát se o vítězství?
Úplně v prvním okamžiku jsem uviděl zraněného Švéda a slyšel jsem z dálky nějaké volání. Vůbec jsem netušil, co se děje, ale po chvíli jsem viděl, že Johansson leží na zemi. Hned tedy bylo jasné, že něco není v pořádku, ale nenapadlo mě, že by to mohlo být nějak vážné.
Přesto si k němu běžel a přestal se zajímat o závod.
Já byl přesvědčený, že půjde o něco lehčího, třeba zvrtlý kotník, což bývá vcelku běžné zranění při závodech, se kterým se do cíle každý dostane. Ovšem pak jsem viděl Francouze Gueorgioua, jak u něj stojí, a třetího Nora jsem zahlédl, že běží na další kontrolu pro pomoc.
Takže si běžel k ležícímu Švédovi zjistit, co se děje?
Přesně tak, doběhl jsem tam a stále doufal, že budeme všichni pokračovat. Pak jsem ale uviděl vytažený klacek, který byl deset, patnáct centimetrů hluboko. Nevypadalo to vůbec dobře a tak bylo jasné, že tam zůstanu, že budu muset pomoct.
Co ostatní soupeři, ti vás obíhali s pocitem, že mají teď šanci získat medaili?
My jsme je sice viděli, jak kolem nás probíhají, ale je pravda, že si vybrali trošku jinou trať. O kousek nás minuli a nejspíš nás v tom závodním zapálení nevnímali.
Každý závodník si tak trošku trať volí sám a ty jsi rovněž běžel od zraněného Švéda nějaký kus, přesto si reagoval jinak. Vyčítal to někdo těm dalším závodníkům, kterým tak medaile spadla z ničeho nic do klína?
To je opravdu těžké, jste zapálení do závodu a nevnímáte příliš okolí. Těžko jim něco vyčítat, běželi kousek od nás a nejspíš si toho pořádně nevšimli. Já Švéda viděl, tak se běžel zeptat, co se stalo.
Závod jsi nakonec společně se zachraňujícím Francouzem a Norem doběhl, jaké byly reakce diváků v cíli?
My jsme se rozhodli, že ten závod dokončíme, ale bylo to už jen tak, aby se neřeklo. Ztráta tam byla skutečně obrovská. V cíli nás lidé přivítali lépe, než samotné vítěze, hodně nám děkovali.
Co debaty po ukončení závodu, probírala se hodně jeho regulérnost?
Ty reakce ihned po závodě byly zvláštní. Hodně se debatovalo, zda se ten závod má nebo nemá zrušit. Plno lidí říkalo, že by se měly výsledky anulovat, byly značně neregulérní, ovlivněné tou nehodou, protože šlo o vedoucí závodníky.
Při samotné ceremonii si tři nejlepší štafety odmítly vzít medaile na krk, jak vypadalo vyhlašování vítězů?
Abych se přiznal, po tak bláznivém závodě jsem měl jiné myšlenky a to předávání medailí neviděl. Ovšem je pravda, že například Švýcaři ty medaile nechtěli ani převzít. Mezinárodní federace ovšem rozhodla, že výsledky platí a tak nebylo na výběr.
Vy jste se ale za svůj hrdinský čin dostali také na pódium, že?
Teď nevím, zda to bylo před nebo po vyhlašování vítězů, ale je pravda, že jsme všichni tři byli pozváni na pódium a šéf Mezinárodní federace nám poděkoval. Ovšem bylo v nás to mírné zklamání, že ty výsledky nebyly zrušené.
Francouz Gueorgiou přišel o medaili z mistrovství světa už podruhé za sebou, to už je opravdový smolař!
To je neuvěřitelný příběh a pro něj skutečně velmi hořký. Při minulém mistrovství v Olomouci pár set metrů před cílem, když běžel suverénně na prvním místě, spolkl vosu a musel být vrtulníkem dopraven do nemocnice. Teď k tomu tahle událost, která mu opět zmařila šanci na medaili.
Zachráněný Johansson s tebou běhá ve stejném klubu, takže ho znáš lépe než jiné zahraniční soupeře, zaregistroval jsi reakce na tvé hrdinství od jeho rodiny?
Přímo na místě byli jeho rodiče, ti dlouho nevěděli co se vůbec děje, takže z toho byli hodně zdrcení. Celé se to seběhlo během půl hodiny, potom už bylo zřejmé, že to dopadne relativně dobře, takže nám hodně děkovali, byli nám nesmírně vděčni.
Také bylo za co! Jak vůbec probíhá jeho rekonvalescence?
Co vím, tak ta léčba probíhá bez větších komplikací. Bohužel byl zasáhnut stehenní sval, což je na tom ta největší nepříjemnost. Sice může chodit, ale na běhání to zatím opravdu není. Poslední, co jsem se doslech, že mu to chtěli operovat, aby ten sval dali co nejvíce dohromady, ale zatím se uvidí, jak bude léčba pokračovat.
Ty sám si říkal, že by tě podobná nehoda mohla ovlivnit v dalších závodech a pár jich už máš od té doby za sebou. Vnímal jsi to tedy nějak?
Naštěstí to není tak hrozné. Člověk si na to chvílemi vzpomene, především když zakopne nebo se mu stane nějaká nepříjemnost, ale v závodě mě to zatím nijak neovlivnilo, to ne!
Orientační běh je na první pohled bezkontaktní klidný sport, ovšem ke zraněním, i když ne těm nejvážnějším, při něm dochází. Tahle poslední událost opět trošku rozvířila debaty, přesto se s tím těžko dá něco dělat, většinou jde o velmi nešťastné náhody, nemyslíš?
Každý sport je svým způsobem nebezpečný, navíc ten z kategorie outdoorových, což orientačních běh je, ovšem nemyslím si, že by nějak vybočoval. Tahle událost byla obrovská náhoda, navíc se stala zrovna na mistrovství světa, kde se o tom dozví více lidí. Něco podobného se stalo po mnoha letech. Je jasné, že se o tom chvíli bude mluvit, ale těžko s tím něco do budoucna dělat.
Díky tvému hrdinství se teď česká média zajímala o orientační běh mnohem více, než kdykoliv jindy. Vnímáš to jako reklamu, která by mohla přilákat další zájemce o tento sport nebo naopak, že se lidé zaleknout, jak může být nebezpečný?
To je samozřejmě otázka, na kterou nezná nikdo odpověď. Bylo by hezké, kdyby se tomuto sportu začalo věnovat více lidí a jeho popularita stoupla, na druhou stranu, nikdo nikomu nezaručí, že si při něm nezvrtne kotník.
Právě kotníky jsou nejohroženější částí těla, u které dochází ke zranění při došlapu na nerovném lesnatém terénu. Mnohokrát se stane, že když to potká závodníka před tebou, tak jsi na jeho pomoc sám. Máte povinný kurz první pomoci?
Sám od sebe jsem si říkal po téhle události, že bych si ho udělal, ale povinné to není. Každý závodník běhá na vlastní nebezpečí, ovšem ty tratě nebývají nijak extrémně nebezpečné. Časem, když už jste zkušenější, tak víte, jak běhat přes klacky či kameny a neřešíte to.
Přesto, když dojde ke zranění, tak je zraněný odkázaný na pomoc dalšího probíhajícího závodníka, který, jak si říkal, má podle pravidel povinnost mu pomoci. Ovšem jak je to s dalším zabezpečením, když ke zraněnému Švédovi přijela sanitka po téměř dvaceti minutách.
První instancí je skutečně sám závodník, ale na kontrolách jsou pořadatelé, kteří mohou přivolat pomoc. Navíc při každém závodě je připravená sanitka. Bohužel právě při tom závodě mistrovství světa odjela chvíli před tím s jiným zraněným závodníkem, proto jsme museli čekat.
Když se podívám na tvou kariéru, tvým největším úspěchem je druhé místo z mistrovství světa, přesto je o tobě více slyšet až teď ve spojení s tvým hrdinským a především nesobeckým činem. Nepřijde ti to trošku nespravedlivé?
Celá ta atmosféra od téhle události je zvláštní. Média se o mě zajímají mnohem více než v minulosti a to jsem byl úspěšný i výsledkově. Určitě mě to mrzí, protože například ta stříbrná medaile z mistrovství světa byla velkým úspěchem. Já ale doufám, že na sebe ještě pozornost upoutám i sportovně.
Co tedy Michal Smola nabídne sportovním fanouškům v blízké budoucnosti?
Teď mě čeká velký krok, protože od listopadu budu členem Dukly Praha, což mi zajistí finance na příští sezónu. Co bude pak, se bude odvíjet od výsledků. Zatím nic nového neplánuji, teď studuji, závodím a to mi vyhovuje, baví mě to.
Richard Valoušek (text i foto)
