Období mezi dvaceti a třiceti je totiž stejně důležité jako první tři roky života dítěte – zatímco se totiž při nácviku na nočník formuje povaha a psychika, po maturitě si člověk poprvé načisto linkuje budoucnost. Co se tehdy špatně narýsuje, to už se pak těžko opravuje. Proto pokud si nechcete pohnojit budoucnost, těchhle věcí se do třicítky určitě vyvarujte:
1) Žiju realitou. K čemu snít o něčem víc?
Sny jsou důležité. Odlišují nás od zvířat a od primitivů, budí v nás naději a naše lepší já. Jsou tou nejsilnější motivací a pocit z jejich splnění stojí na žebříčku emocionálního uspokojení mnohem výše než další kabelka nebo nejnovější tablet v řadě. Nelitujte investice do svých snů, i když ji nemůžete vybrat do tří dnů. Zúročí se nad očekávání.
2) Našel jsem lásku svého života, žením se a usazuju
Láska patří v životě mezi ty nejdůležitější věci, o tom není pochyb. Začínat by se ale mělo od sebe. Ve dvaceti jen těžko můžete tomu druhému nabídnout plnohodnotnou osobu k milování, když jste se jí ještě nestali. Ještě neznáte svůj potenciál ani svou životní cestu a už děláte kompromisy pro někoho jiného. Velké procento mladých manželství proto končí rozvodem, některá dokonce celoživotní frustrací jedné či obou stran. Trocha sobeckosti teď vám i partnerovi ušetří spoustu trápení v budoucnu.
3) Mám mrtě kamarádů! Co na tom, že je neznám příjmením
Pařby, kalby, akce a akcičky. Poznáváte na nich spoustu lidí a cítíte se jako lvi salonů. Na tom není nic špatného, ale neměli byste na úkor kamarádů opomínat přátele. Máte v životě někoho, komu více či méně zoufale fňukáte do telefonu a on do tří hodin přifrčí z druhého konce republiky jen proto, aby vás vzal na pivko a nechal vypovídat? Ne? To je chyba. Kamarádům z kaleb jste totiž vcelku ukradení, a když budete potřebovat pomoc, můžete se vsadit, že se nikdo z nich zrovna dvakrát nepředře.
4) Nemůžu říct ne, lidi mě nebudou mít rádi
Pokud své vlastní kvality posuzujete podle toho, jak vás vnímají ostatní, jste na přímé cestě k celoživotní nespokojenosti. Vážně se chcete pořád dokola zavděčovat? Dobře vyargumentované a slušné „ne“ vám kolikrát přinese v kolektivu daleko víc náklonnosti a respektu než být pořád po ruce a všechno podřizovat pohodlí ostatních. Když totiž nemáte rádi sami sebe, proč by vás měli mít rádi jiní?
5) Po mě potopa! Žijeme přeci jenom jednou
Jakákoliv blbost, kterou ve dvaceti uděláte, se vám s úroky vrátí. Na zdraví, na kariéře, na okolí. Karma je mrcha a funguje pro všechny. Myslíte si, že je jedno, co děláte z mladické nerozvážnosti? Že když obšlehnete diplomku, podvedete přítele nebo počuráte policejní auto, nic se neděje? No počkejte si za pár let, jak to na vás někdo vytáhne, až budete chtít kandidovat do parlamentu nebo udělat kariéru jako herec/vědec/manažer v nadnárodní společnosti apod. Kdo se bude smát pak? Vy určitě ne.
6) K čemu plánovat? Ono se to nějak vystříbří
Realita nás často zbaví mnoha naivních představ. Například téhle – nic se nikdy nijak nevystříbří. Buď máte naplánováno a nic vás nerozhází, nebo jste v háji. Prostě a jednoduše.
7) Jsem moc cool na to, abych měl rád maminku
Jestli si tohle myslíte, zasloužíte facku. Rodina je základ. Jsou to jediní lidé, kteří vás mají bezpodmínečně rádi, ať už provedete jakoukoli hovadinu, a dokud žijí, budou se snažit, abyste se měli dobře. Takovýhle all inclusive servis podpory a porozumění odmítne jen idiot.
8) To není moje vina, mám prostě smůlu
Není nic jednoduššího než svést svoje neúspěchy na vesmír. Proč přiznávat, že jsem se na studium vykašlal, k přijímacímu pohovoru jsem se dost nepřipravil nebo že jsem nebyl schopen vyprodukovat jedinou kloudnou větu, když můžu říct, že učitel byl nefér, přijímací komise byla zaujatá a zaměstnavateli jsem se prostě nelíbil? Jak jednoduché! Nepočítejte ale s tím, že se napříště učitel, komise nebo zaměstnavatel zázračně polepší, chyba totiž není v nich.
9) Hlavně se nepředřít. A taky nevyčnívat
Chcete-li žít průměrný život šedé myši plný průměrné práce, průměrných dovolených, průměrných manželů, manželek a potomků, není nic lepšího než nevyčnívat a v ničem se moc nepředřít. Pokud se ale s tímhle nespokojíte a pokud chcete dosáhnout něčeho víc, něčeho neotřelého a velkolepého, pak dřete a dřete hodně. A hodně taky vyčnívejte! A jednou provždy vyškrtněte ze svého slovníku výraz „průměrnost“.
10) Všechno vím, všechno znám a všude jsem byl dvakrát
Nevíte, neznáte a nikde jste nebyli ještě ani jednou! Jestli učitelé, zaměstnavatelé a obecně všechny lidské bytosti něco nesnáší, tak mladé všeználky.
11) Všechno mi vždycky vyjde a všichni mi rádi pomůžou
A politici nekradou, novináři jsou nezávislí, výběrová řízení nikdy nejsou zmanipulovaná, kriminalita den ode dne klesá, platy rostou, jednorožci existují a na konci každé duhy je skřítek a kotlík zlata.
12) Času dost
Po dvacítce má člověk dojem, že má celý život před sebou. Že nemusí spěchat, že může ztrácet čas brigádami, které ho vlastně nebaví, a s kamarády, kteří si jen stěžují na malichernosti a nic mu do života nedávají. Že má na to vypracování životopisu, na napsání toho e-mailu společnosti, kde by moc chtěl pracovat, nebo na tu cestu plachetnicí kolem světa času dost. Ale uvědomili jste si někdy, jak rychle utekla střední? Jak každý rok profrčí prázdniny kolem, ani se neohřejí, a jak už po štědrovečerní večeři můžete znovu směle razit do obchodních domů pro další várku dárků? Čas na nikoho nečeká, tak ho neztrácejte.
Text: Markéta Paráčková
