Tuhle jednoduchou techniku si může vyzkoušet každý, kdo je součástí nějakého kolektivu či skupiny. Může být zajímavé se dozvědět, jak na druhé lidi působíte, a stejně důležitá je i informace, co všechno chcete před svými známými držet pod pokličkou. Poznává se tak nejen samotný jednotlivec, ale rovnou celá skupina. A teď už budete vědět, jak na to!
Jak to přesně probíhá?
Základem této metody je soupis 56 přídavných jmen, které označují základní lidské vlastnosti či způsoby, jak se projevujeme. Vyberete si několik z nich, které vás podle vašeho názoru charakterizují. Následně to samé udělají i lidé ve skupině. Vybrané vlastnosti se roztřídí do čtyř sektorů:
- Otevřené já – vlastnosti, které jste vybrali vy sami i ostatní. Toto o sobě víte a tak se i prezentujete navenek.
- Slepé já – vlastnosti, které vám vybrali ostatní. To mohou být různé návyky, které si ani neuvědomujete.
- Skryté já – vlastnosti, které jste vybrali jen vy sami. To znamená, že tyhle projevy jsou vám vlastní, ale třeba kvůli studu je před ostatními skrýváte.
- Neznámé já – všechny ostatní vlastnosti, které nebyly vybrány. Takových projevů si nejste vědomi ani vy, ani vaše okolí.
Následná práce se týká hlavně prvních třech sektorů. Ideální je snaha o přesunutí vlastností ze Skrytého já do Otevřeného já, čímž se více otevřete svým souputníkům a vaše vztahy se prohloubí. Rovněž zamyšlení nad položkami ze Slepého já vás může obohatit a pomoci uvědomit, jak na druhé působíte. Tahle metoda může být využita jak ve svépomocných terapeutických skupinách, tak i třeba v korporátním prostředí pro utužení skupiny, či odhalení jejích slabin. Anebo jen pro každého, kdo se chce o sobě dozvědět trochu víc.
Potřebujeme to vůbec?
Johariho okno vzniklo v padesátých letech, v době rozmachu kognitivní psychologie. Jeho autory jsou Joseph Luft a Harrington Ingham a název této metody se odvíjí od prvních písmen jejich křestních jmen. Tito vědci totiž zkoumali, jaké projevy chování si ve vztazích s lidmi uvědomujeme a jaké nikoli. Výsledkem jejich práce byla tato metoda, která se dodnes používá především pro svou jednoduchost a zároveň užitečnost. Její výsledky totiž pomáhají upravit styl naší komunikace, který s druhými lidmi používáme.
Jak se na tuhle techniku díváte vy? Máte s ní zkušenosti, nebo byste ji chtěli vyzkoušet? Napište nám do komentářů.
Text: Mojmír Sedláček
Foto: pixabay.com
