Geografie, geologie, zoologie, biologie, chemie a biochemie, matematika, fyzika a astrofyzika, farmacie, mikrobiologie, ekologie, antropologie, paleontologie, fyziologie a… pokud jste dočetli až sem, seznámili jste se zhruba s polovinou oborů, které se dají na devíti českých přírodovědeckých fakultách studovat. Před několika lety se v žebříčku přírodovědeckých fakult umístila nejlépe z těch našich Biologická fakulta Jihočeské univerzity.
Řekni, kde ty ženy jsou?
Co českou (a nejen tu) vědu také dost trápí, je malý počet žen, které se jí věnují. V brožurkách lákajících na kariéru ve výzkumu se sice ženy v bílých pláštích a s pipetou v ruce hezky vyjímají, ale realita je jiná. V roce 2012 pracovalo ve výzkumu jen něco málo přes 27 procent žen, což bylo nejméně od roku 2001. V té době se ve vědeckých kruzích navíc řešil skandál kolem Grantové agentury České republiky, která diskriminovala při přiznávaní peněz na výzkum právě ženy-vědkyně.
Dobrou zprávou je, že se situace snad přece jenom trochu obrací k lepšímu. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy aktuálně studuje více studentek než studentů, a to o celých 1107.
Proč ale do vědeckých vod obecně míří tak málo žen? Stejně jako třeba u ajťaček všechno obvykle začíná už na střední škole. Holky přece nemá bavit fyzika a chemie. Systém je mocný a často na naprostou demotivaci stačí. Bohužel. A pak tu máme možnost mít rodinu a takové ty ženské věci. Známe to. Nic ale není ztraceno – nadějným českým vědkyním věnujeme článek o pár stránek dál a vážně to stojí za přečtení (a není to jen nestydaté self-promo autorky, čestně :) ).
Od ruchadla po čočky
Otázka za sto bodů – víte, co je to ruchadlo? Ne bratranci Veverkové, ale co to ruchadlo doopravdy je a k čemu slouží. Hm? Chvilka napětí… Jde v podstatě o vylepšený pluh, který zemědělcům v první polovině 19. století dost usnadnil život. A je to – jak pravděpodobně víte spíš, než k čemu to slouží – náš, český vynález.
Češi k vývoji světa svými vynálezy přispěli vícekrát, třeba lodním šroubem, sladkou kostkou cukru, tramvají a elektrickou lampou, anebo kontaktními čočkami a silonem. Čeští vědci objevili i krevní skupiny nebo trhavinu semtex.
V současnosti je pak česká věda uznávaná hlavně kvůli výzkumu léků. Vědcům se daří bojovat s rakovinou a například tým profesora Antonína Holého se zasloužil o lék, který v raných fázích úspěšně potlačuje virus HIV.
Rakovina české vědy
Naše věda má ale i temnější stránky. Jaké třeba? Tak si vezměme třeba ten relativně nedávný skandál. A začněme nevině – kdo by neznal časopisy jako Science či Nature. Publikovat v nich je pro vědce otázkou prestiže a cti. Na světě ale existuje několik tisícovek vědeckých časopisů, ve kterých mohou vědci ze všech možných oborů publikovat svoje objevy a studie. No a na ty si jednou posvítil známý americký list The Washington Post a u nás pak web Technet.cz i výzkumníci z Univerzity Karlovy a všichni zjistili docela zajímavý jev – některé časopisů, které se navenek tvářily jako vědecké, ve skutečnosti jen inkasovaly peníze za zveřejnění textů a o obsahovou stránku článků se nestaraly. Dostaly proto přezdívku „predátorské časopisy“ a i naši vědci a pedagogové, kteří do nich přispívali, by byli po tomhle odhalení o dost raději, kdyby je byli nikdy neobjevili.
V prostředí, kde téměř všechno od prestiže až po výši grantů závisí právě na počtu publikací ve vědeckých žurnálech, jsou podvodné časopisy výnosný business. Za publikaci jednoho článku si účtují v průměru 180 dolarů.
V boji proti podvodným akademickým žurnálům se hodně angažuje třeba Columbijská univerzita. Odhaduje, že v roce 2014 mohlo světlo světa spatřit asi 420 tisíc podvodných pseudovědeckých článků. The Washington Post poté upozornil na další rozměr podvodů – vědci si sami píší recenze na svoje texty a vydávají se přitom za renomované kolegy. A to je ještě o něco vyšší level podvodů.
Abychom ale nekončili pesimisticky. Česká věda má před sebou obrovskou budoucnost. Odrazila se ode dna, kdy se o ni nezajímalo moc mladých lidí, a v současné době raketově letí vzhůru. Čeští vědci sklízejí úspěchy své práce, patří mezi světovou špičku a máme u nás i spoustu perspektivní mládeže. Takže verdikt je ano – věda je zase sexy. A je rozhodně in.
Text: Ella Mahdalová
