Létání jste se začal věnovat už za vysokoškolských studií. Jak se vám dařilo náročný koníček skloubit se studiem?
Až zas tak složité to nebylo, s akrobacií jsem byl během studií na samém začátku a netrávil jsem ve vzduchu tolik času jako dnes. Spíše jsem se rozhodoval, zda do budoucna budu sedět v kanceláři a nebo se dám na dráhu dopravního pilota. Vyhrála třetí varianta, dráha akrobatického pilota.
Zajistit si při studiu náklady finančně náročného koníčku je obdivuhodné. Jak jste to dělal a co byste doporučil studentům, kteří jsou v podobné situaci?
Již od druhého ročníku jsem pracoval v TV NOVA jako finanční analytik, a veškeré peníze investoval do nově objeveného koníčku. V době, kdy jsem dokončil svoji první licenci privátního pilota jsem na druhou stranu neměl ani vlastní auto. Bylo to o prioritách a létání mě absolutně pohltilo.
Dnes provozujete HR firmu a do toho rozvíjíte úspěšnou kariéru letce. Jak jde podnikání spojit s profesionálním sportem dohromady, co to obnáší?
Skloubit vše samozřejmě do určité míry jde, a dlouho jsem zvládal rozdělit čas mezi práci a koníček spravedlivě. Nicméně po letošním oznámení přestupu do hlavní kategorie Masters série Red Bull Air Race, už jsem se musel definitivně rozhodnout co je prioritní a vyhrálo samozřejmě létání. Vedení firmy jsem předal svým dlouholetým kolegům a jsem přesvědčený, že firmu povedenou ještě lépe než já.
Co byste poradil dnešním studentům, kteří při studiu chtějí rozvíjet časově náročnou vášeň, která by se mohla proměnit v profesi? Má například smysl zanechat studia, pokud vidím, že se mi v podnikání daří a dostudování se jeví jako zbytečné?
Zajímavá otázka. Já osobně byl vychován v rodině, kde se věci nevzdávají a naopak započaté se dotahuje do konce. A stejně tak to bylo v mém případě i s vysokou školou. Studoval jsem obor matematické modely v ekonomii na VŠE a na svou alma mater nedám dopustit. Byla to skvělá příprava do života, dodnes čerpám z toho co jsem se zde naučil.
Proč se neživíte jen létáním? V čem vám pomáhá mít rovnováhu rozloženou jak v letectví, tak v personalistice?
Z pohledu ekonoma bych možná řekl, že se v minulosti jednalo o diverzifikaci rizika. Nicméně od letošního roku se budu ze sta procent soustředit na závodění v letecké formuli 1, seriálu Red Bull Air Race. Byl to můj vysněný cíl, který se po mnoha letech stal skutečností. Pozvánka do této prestižní série je tudíž logicky další velkou životní výzvou.
Víme, že kromě létání máte také řadu dalších sportovních zájmů. Jak z pohledu personalisty hodnotíte, když mají kandidáti více volnočasových zájmů? Může to studenty nějak zvýhodnit na pracovním trhu?
Obecně si myslím, že sport ve všech formách pozitivně profiluje každého člověka. Sport dělá většinu lidí šťastnějšími, jsou více fit, energie z nich vyzařuje na první pohled. Je asi na každém personalistovi jak se k hodnocení postaví, jak osobně vnímám zájem uchazeče o volnočasové aktivity jako velmi pozitivní.
Zároveň se také rojí studenti, kteří mají značně široký zápřah a v množství aktivit si těžko vybírají jednoznačné profesní zaměření. Jak to jako personalista hodnotíte a máte nějaké tipy, jak se s tím vypořádat?
V dnešní době nekonečných možností je velmi složité vybrat řešení, správný směr, sport, zaměstnání. Několikrát v životě jsem byl na rozcestích, kde jsem se musel rozhodnout jakou cestou jít, jakým směrem posunout svůj život. Ale vždy jsem se vrátil k jediné otázce a hledal na ní odpověď. Co tě nejvíce baví, co by si chtěl nejraději dělat. A odpověď v mém případě vždy směřovala k létání. Právě proto jsem se nikdy nevzdal a vždy pokračoval za svým vysněným cílem. Člověk by měl dělat to, co má nejraději, kam ho srdce táhne. Pak v tomto oboru bude úspěšný a bude mít ze své cesty životem radost.
Text: Petra Štěpánková
Foto: official
