Pod pokličkou univerzity se toho děje spousta. Vedle různých zájmových spolků tam existují také větší a důmyslnější organizace, zejména studentské unie a akademické senáty. Navzájem se liší především způsobem práce. Unie jsou studentům blíže, dokážou jim efektivněji naslouchat a pak dát dohromady nějaké konkrétní požadavky. Na rozdíl od senátů ale nemají politickou moc je prosadit.
ČTĚTE TAKÉ: Protestní politika Týdne neklidu nabírá na síle. V akademických senátech
„Je to unie, kdo přichází s požadavky, se strategií, s know-how. Ale nemá politickou sílu. Od toho je tu akademický senát, který má moc s daným problémem pomoct,“ řekla nám Markéta Havelková, předsedkyně Studentské unie UK, která organizuje například Studentský jarmark a podílí se také na festivalu Gaudeamus nebo na Informačním dnu UK. Studentské unie jsou podle ní spíše organizátory a stratégy. Vymýšlejí, navrhují a plánují.
Nápad je fajn, ale potřebujete politiky, aby ho prosadili
Akademická samospráva v podstatě funguje stejně jako ta státní. „Chcete-li něco navrhnout, můžete navrhovat odkudkoli. Ale chcete-li něco prosadit, musíte být v senátu,“ shrnula Heda Čepelová, mluvčí Studentské komory Rady vysokých škol.
Sama začínala ve studentském časopise, nejprve pro něj psala, pak mu šéfovala. Měla touhu i ambice změnit svou univerzitu k lepšímu, ale v rámci studentské unie jí to nešlo. „Pak jsem se dozvěděla, že akademický senát hledá tajemníka, a šla jsem do toho. Uvědomila jsem si totiž, že spolky mohou klást témata, mohou vymýšlet strategie a být vidět. Ale jen v senátu má člověk reálnou šanci ty návrhy realizovat.“
S tím souhlasí i Michael Bereň, student FSV UK, který má s působením v akademickém senátu své fakulty zkušenost: „I když mnohé schůze byly otravné a musely se na ně číst několikastránkové materiály, a i když bych našel pár věcí, které se řešily zbytečně, tak dokázal náš akademický senát protlačit hodně prospěšných věcí. Nemusí být na první pohled vidět, ale funguje, což si moc studentů neuvědomuje.“
Všichni bojujeme za stejnou věc
Právě s viditelností mají akademické senáty problém a také v tomto jim pomáhají studentské unie, které často fungují jako zprostředkovatel mezi studentem a senátem. Na univerzitách, kde zatím unie zavedeny nejsou, na sebe tento úkol berou různé zájmové a tematické spolky.
Jak zdůraznil předseda Studentské komory Rady vysokých škol Miroslav Jašurek, studentské unie a akademické senáty se sice liší co do uspořádání a pravomocí, ale zájmy mají shodné. Spolupracují a jejich agendy se na mnoha místech prolínají stejně tak jako jejich členská základna. „Jde o fungující propojení plánování a prosazování,“ shrnul.
Text: Markéta Paráčková
