Na reaktoru se učí studenti šesti českých vysokých škol, většinou v rámci sdružení CENEN (neformální sdružení českých vysokoškolských vzdělávacích institucí zabývajících se jaderným inženýrstvím). Dlouhodobě spolupracují i se školami ze Slovenska, Německa, Maďarska a Rakouska. Reaktor je zapojen do několika mezinárodních sdružení a sítí, v rámci kterých se uskutečňují kurzy a návštěvy zahraničních studentů.
Výzkumné práce jsou na reaktoru limitovány především jeho malým výkonem. Probíhalo zde například testování detektorů a reaktimetrů pro jadernou elektrárnu Temelín.
Vrabec se představuje
Školní jaderný reaktor VR-1 je lehkovodní reaktor bazénového typu s obohaceným uranem. Jeho provoz byl zahájen v prosinci 1990. Najdete ho v objektu UK a FJFI v Troji, kousek od Vltavy.
Tepelný výkon reaktoru je 1 kW, krátkodobě až 5 kW. Díky takto malému výkonu prakticky nevzniká jaderný odpad. Těleso reaktoru je vyrobeno ze stínícího betonu, v tělese jsou umístěny dva bazény (aktivní a manipulační zóna).
Biologické stínění zajišťuje lehká demineralizovaná voda. Od roku 2005 používá palivo s nižším obohacením izotopem uranu 235 od ruské společnosti TVEL.
Reaktor můžete vidět na vlastní oči
Exkurze jsou určeny studentům středních a vysokých škol a jsou organizovány pouze, když na Vrabcovi neprobíhá běžný provoz nebo odstávka. V průběhu prohlídky je připraven výklad o funkci a využití reaktoru, jaderné bezpečnosti i ukázka provozu. Na exkurzi se také seznámíte se všemi důležitými aspekty využívání jaderné energie.
Veřejnost se ale do reaktoru jen tak podívat nemůže, prohlídky jsou určeny především pro školní skupiny. Pokud vaše univerzita návštěvu Vrabce nechystá, ale stejně máte chuť se o jaderné energii dozvědět víc, musíte se obrátit na některou ze spolupracujících škol (jejich seznam najdete na webu reaktoru).
Vrabec přežil povodně v roce 2002
"Okolo celého areálu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se nachází i reaktor VR-1, byla v důsledku povodní v roce 2002 vybudována protipovodňová bariéra. S tímto typem události se samozřejmě počítá i ve vnitřním havarijním plánu reaktoru, který je schvalován Státním úřadem pro jadernou bezpečnost," uvádí Ing. Jan Rataj, Ph.D. z katedry jaderných reaktorů ČVUT.
Povodně v roce 2002 dostatečně prokázaly výborné zabezpečení tím, že i přes jejich rozsah nedošlo k žádnému úniku radioaktivity ani větším materiálním škodám. Dva měsíce po povodních byl reaktor znovu v provozu.
Jestli jste příznivci katastrofických scénářů a tento článek čtete jen kvůli strachu z nehody na reaktoru, uklidníme vás. Pro Vrabce platí stejná pravidla jako pro ostatní jaderné reaktory, nejde o žádnou hračku, se kterou si neřízeně hrají studenti ČVUT. Stejně nám vrtala hlavou otázka - co když to bouchne?
"V případě nejvážnější nehody, která byla v rámci bezpečnostních analýz modelována, by došlo k poškození aktivní zóny reaktoru – jejímu částečnému roztavení. Nicméně množství radioaktivních látek, které by se mohly uvolnit do životního prostředí, by bylo tak nízké, že by nedošlo v okolí haly reaktoru k překročení povolených limitů dávek pro obyvatelstvo. Je nutné zdůraznit, že se jedná o hypotetickou havárii, při jejíž analýze se počítalo jak s kompletním selháním bezpečnostních systémů reaktoru, tak i jeho obsluhy," uklidnil nás Jan Rataj.
Text: Petr Plachký
