Proč jste se rozhodl zapsat do registru dárců kostní dřeně?
Bylo mi to nabídnuto poté, co jsem přišel na transfuzku do vojenské nemocnice v pražských Střešovicích darovat krev, ale v těch dnech mé krevní skupiny byl již dostatek. Tak jsem vstoupil do registru dárců kostní dřeně, aby moje cesta do nemocnice nebyla zbytečná.
Jak jste se dozvěděl, že jste 50 000. zapsaný?
Ten den, kdy jsem přišel na odběr vzorku krve pro vstup do registru dárců kostní dřeně. Na místo registrace jsem musel dvakrát, protože ten den, kdy jsem se rozhodl k zápisu, paní doktorka, co zápis provádí, v nemocnici nebyla. Při druhé návštěvě mě v čekárně uvítali pracovníci Českého národního registru dárců dřeně , kteří mi řekli, že pokud se jdu právě zapsat k nim do registru, jsem oním 50 000. Takže kdyby mě zapsali hned napoprvé, tak bych 50 000. nebyl. Prožívalo to tam v té chvíli dost lidí, jak jsem si všiml. Samotný odběr vzorku krve a vyplnění formuláře nijak slavnostní nebyly, ale přítomnost fotografa a zástupkyně Českého národního registru dárců dřeně dala znát, že se jedná o výjimečnou chvíli.
Pomáháte rád lidem? A pokud ano, jakým způsobem?
Jak se to vezme. Snažím se pomáhat těm, co si pomoc zaslouží nebo ji skutečně potřebují. Nepovažuji se za charitativního člověka, ale pomáhat mi připadá přirozené.
Nebojíte se toho, že možná budete vybrán jako vhodný dárce?
Rozhodně ne, naopak se na to těším, že bych tím skutečně zachránil život.
Byl jste se vším dobře seznámen? Víte například, co bude následovat, když vás vyberou jako vhodného dárce?
Ano, celý informační systém je velmi dobře zpracován.
Už se nějaký váš kamarád či rodinný příslušník zapsal do registru, nebo jste první a můžete jim nyní jít příkladem?
Jsem první vlaštovka.
Jaké jsou vaše koníčky?
Hudba, především míchání desek, mým koníčkem je djing.
Text: Michaela Bůnová
