Když mluví o svých bývalých…
… pak vůbec nevím, proč mě na rande pozval. Nechtěl by si vyjít radši s nimi, když na ně pořád tak myslí? Na tu brunetku z letního tábora, která byla jeho první, na gymnastku Majku, barmanku Evičku… Samozřejmě je všechny instinktivně nesnáším a nechci o nich nic slyšet. Očividně nemá uzavřené vztahy s jinými holkami, když ho pořád tak fascinují. Navíc si představím, jak takhle vypráví o mně… fuj.
Když mluví jen o sobě…
…proč tam asi jsem já? Evidentně ho nezajímá, kdo jsem, co dělám, kam chodím a co se mi líbí. V budoucnu bych nepochybně hrála roli příručního zavazadla, publika či tréninkové stěny – jen pro NĚJ, pro velkého egoistu.
Když nemluví vůbec…
…mám co dělat, abych všemi silami rozháněla trapné ticho. Po takové schůzce se cítím jako po šichtě v kamenolomu a jsem ráda, že je konec. Příště… doufám, že už žádné příště nebude, protože nejsem psychoterapeutka ani sociální pracovnice a s nehovorným chlapcem už nikdy hovořit nechci.
Když navrhne, že zaplatíme každý zvlášť…
…pak mám dojem, že mu nestojím ani za to kafe (skleničku, oběd, večeři). Proč mě na to rande vlastně zval? Je lakomý? Nebo jen šetřílek, co střádá na nové autíčko (kolo, byteček, motorku)? Obě varianty jsou spolehlivě asexuální.
Když navrhne, že půjdeme k němu domů…
… urazím se. Zřejmě nabyl dojmu, že mým zaměstnavatelem je eskort servis. Pokud nejsem (zcela mimořádně) navátá pod obraz, do budoucna s ním rozhodně nepočítám a je snad jasné, proč.
A jedna pozitivní, super tajná rada na závěr. Voňte! Zbožňujeme to…
Karolína Pěkná
