Nenechme se mýlit, že by šlo pouze o mladé a životem nezkušené. Stalo se docela nedávno, že jeden vysoce postavený manager byl nucen změnit zaměstnání. Nebudeme pátrat po důvodech jeho frustrace, nicméně si své srdce vylil na sociálních sítích, kde své již minulé šéfy počastoval velmi jadrným oslovením. I když si hloupost svého jednání poměrně rychle uvědomil a zmiňovaný příspěvek ze sociálních sítí stáhl, byl už lidově řečeno v háji. Znáte to i z reálného života – pokuste se zastavit šíření informace, její sdílení, prostě drby mezi bývalými kolegy, známými, členy vedení dané společnosti… a hlavně pak personalisty. Troufnu si tvrdit, že prověřování uchazečů o zaměstnání na sociálních sítích dnes patří ke každodennímu chlebu drtivé většiny HR pracovníků. Internet je pro ně zlatým dolem informací, se kterými pak pracují nekompromisně. Není se čemu divit, no schválně – zaměstnal by někdo z vás na manažerské pozici člověka, který se o svých šéfech vyjadřuje vulgárně?
Vynechme pro tentokrát fakt, že užíváním sociálních sítí souhlasíme s jejich podmínkami a dáváme tím provozovatelům v různé míře nárok na užívání našich dat. Z kariérního hlediska je totiž největší riziko sociálních sítí jinde – prostě v obraze, jaký o nás vytváří náš obsah v očích ostatních. Zde se opravdu spoustě uživatelů krutě nevyplácí naivita, neznalost, nezodpovědnost, někdy velká hloupost. Ku příkladu možnosti neomezeného užití fotografie provozovatelem Facebooku – kdo mne jako uživatele nutí, abych své osobní fotografie na Facebook umísťoval? Proč se pak divím, že s nimi Facebook pracuje? Pokud nám však jde o naši reputaci, je pro nás primární obraz, který o nás viditelný obsah našich profilů navenek vytváří. V očích ostatních smrtelníků. K tomu, abyste dosáhli jeho pozivitního ladění, je nutné si pamatovat jednu zlatou zásadu, která platí pro celý „cyber“ svět: co do něj jednou umístím, ať to je e-mail, dokument, fotografie, cokoli, toho se již nikdy spolehlivě nezbavím.
Proto se snažte řídit těmito, asi už nudně a únavně se opakujícími radami:
- Prostudujte si podmínky užití služby – nikdo a nic vás k užívání internetové služby nenutí. Pokud se jí užívat rozhodnete, pak musíte souhlasit s podmínkami jejího užití. Pokud s podmínkami nesouhlasíte, službu přestaňte používat a můžete si užít pocit zásadovosti :)
- Nic není zadarmo – ujasněte si, čím za užívání služby platíte. V oblasti sociálních sítí jste komoditou, resp. data o vašem chování, preferencích, zálibách jsou tím, čím platíte za užívání sociální sítě. A někdy to je hodně vysoká cena.
- Co jednou na síť dáte, toho se nikdy nezbavíte – třebaže provozovatel služby garantuje vymazání vašich dat za určitých podmínek, nic neuděláte s daty, která jste sdíleli, nevíte, kdo je komu poslal, nakopíroval.
- Vše vás může kdykoli dostihnout – nerozvážně sdílená data, příspěvek, fotka může i zásadním způsobem ovlivnit váš život – zcela mimo vaši kontrolu.
- Na síti nekomunikujete s uživatelem, ale obrazem, který o sobě vytváří – díky tomu, že není možný osobní kontakt, poznání přátel na sociálních sítích je zprostředkované přes obraz, který si o sobě sami vytvářejí.
Abych končil pozitivně, naopak na síti můžete vytvořit svůj obraz, který sice s realitou moc společného nemá, ale může podstatně ovlivnit směřování vaší kariéry. Věnujte pár minut přemýšlení o svých prioritách. Je pro vás internet důležitější jako místo pro ventilování svého rozhořčení z nevydařeného dne – nebo jako prosředek pro našlápnutí své kariéry? Věřte, že je potřeba zvolit jen jednu z těchto cest.
Vladimír Lazecký
CEO, Viavis a.s.
Vladimír Lazecký
Vladimír Lazecký je CEO konzultační společnosti Viavis, která se již 14 let zabývá nalézáním způsobů efektivní ochrany informací.
Je také mimo jiné spoluautorem projektů ochrany informací pro komerční zákazníky i státní správu, např. Úřad vlády ČR, OKD a.s., TPCA s.r.o., HomeCredit, AirBank, Biocel Paskov a.s.
Vladimír rovněž přednáší o problematice ochrany informací na Slezské univerzitě v Opavě a CEVRO Institutu v Praze.
