„Tak co kluci?“
„Mě nezajímá, co měli ostatní, mě zajímáš ty!“
„Tak co vízo?“
Jako náctiletí se pak spíš ofrníme nad otázkami:
„V kolik přijdeš domu?“
„Nezdá se ti, že jsi na to ještě moc mladej?“
Zde je pět nejnepopulárnějších vět, které mohou otrávit vysokoškoláka:
„Já jsem ti to říkala.“
Co dodat, tahle hláška je rodičovským evergreenem. K zamyšlení ale je, proč je zrovna tohle nejnenáviděnější věta, kterou nám rodiče ztrpčují život. Asi to má dva důvody. Neradi přiznáváme, že jsme udělali chybu, a zároveň neradi přiznáváme, že rodiče měli zase pravdu. Proč ji ale musí mít tak často?
„To já ve tvých letech…“
Hm, tak tohle prohlášení může být zakončeno téměř čímkoliv. Pokaždé nám tím ale rodiče chtějí potvrdit, jak byli úžasní a že v mládí dělali přesně to, co by teď chtěli od nás. My ale víme, že právě v našem věku blinkali rodiče před vchodem, vjížděli opilí autem do řeky a na Silvestra petardou ustřelili kamarádovi prst u nohy. Takže takhle se tedy máme chovat?
„Až si budeš sám vydělávat, tak…“
Synonymní sousloví k této hlášce je: „Dokud žiješ pod mojí střechou, tak…“ Jasně, je pravda, že prozatím jsou to většinou rodičovské peníze, které utrácíme, a střechu, pod kterou spíme, pro nás zařídili oni. Ale až budeme mít vlastní bydlení, stejně pořád budeme dělat to, co teď! (Nebo ne? Občas se přistihnu, že si občas za peníze z brigády NEVĚDOMKY koupím levnější tričko nebo na privátu OMYLEM vynesu koš!)
„Tak co je novýho? Povídej, vyprávěj!“
Vysokoškolský studentský život je velice psychicky i fyzicky vyčerpávající. Musíme každý den chodit do školy, zatěžovat si mozek novými poznatky a do toho ho trénovat v odolnosti proti alkoholu. A první, čím nás matka nebo otec uvítají ve dveřích je, že chtějí slyšet, co je u nás nového! Bud je všechno při starém nebo je naopak všechno nové, každopádně nemáme chuť to komukoli vysvětlovat. Rodiče prostě mají pravdu, když pak v reakci na naši reakci prohlásí: „Ty se sem přijdeš vždycky akorát najíst a vyspat!“
„Je to tvůj život.“
No právě, je to náš život, tak nám do toho konečně přestaňte kecat! Snad si ale jednou kajícně nevzpomeneme, že rodiče vlastně měli ve všem pravdu a nebudeme s prosíkem žádat jejich radu.
Eva Samšuková
