Chemie a vy – jak ten příběh začínal?
Chemii jsem měl vždycky rád. Rozhodl jsem se pro ni už na základní škole, protože mě bavily pokusy, když někde něco bouchalo a hořelo. Naštěstí jsem toto období přestál ve zdraví a mám pořád všechny prsty.
To je dobrá zpráva!
Dobrá! Kvasná chemie, kterou jsem vystudoval, je navíc taková lidská, užitečná chemie, která se dá hojně využít v běžném životě. Po průmyslovce, když je člověku devatenáct let, není na zaměstnání ani připravený, ani zralý – jedinou možností dalšího studia pro mě tak byla VŠCHT.
A jak se z vás stal pedagog?
To přinesl život. Když jsem vystudoval inženýrské studium, pořád jsem nebyl úplně zralý na to, jít do praxe, tak jsem šel tenkrát na aspiranturu a zjistil jsem, že je tu velice příjemné a přátelské prostředí. Když člověk překoná prvotní úskalí i to, že má na začátku méně peněz, než by měl v průmyslu, je to na VŠCHT hezké. Pořád jste mezi mladými lidmi, pořád se něco děje, něco řešíte a není to rutina. Pro mě bylo při rozhodování velmi důležité, že si z valné části mohu o věcech rozhodovat sám. To, co budu dělat, jak to budu dělat, a podobně. Ta volnost je povznášející a na VŠCHT je opravdu inspirativní prostředí.
Chovají k vám jako k rektorovi studenti větší respekt než k řadovým pedagogům?
To se musíte zeptat jich, já to těžko posoudím. Ale nemyslím si, že bych se jako rektor choval nějak výrazněji jinak než dřív. A bylo by špatné, kdybych se tak choval.
Jaké studenty nejraději učíte?
Studenty univerzity třetího věku. Vážně. Čekal jsem po revoluci od našich běžných studentů, že to vezmou plně do rukou a dají to učitelům takzvaně sežrat. Ale to se nestalo. Studenti univerzity třetího věku jsou oproti nim daleko akčnější. Jsou tu totiž ze zájmu. My jim pochopitelně nenabízíme plnohodnotné studium, ale spíše jakýsi zájmový klub. Místo toho, aby se bavili o nemocech a chodili na Karlův most krmit labutě, jdou na univerzitu a dozvědí se něco nového. Informace o léčivech nebo o potravinách jsou přitom v dnešní době zvlášť důležité. My jim je poskytneme a oni nám na oplátku pomáhají tím, že nám dělají velmi dobrou reklamu, protože to, co se dozvědí, pak přenášejí do svých rodin. Řeknou vnukům: „Podívej, ta VŠCHT vůbec není špatná škola.“ Jsou to lidé, které to skutečně baví, jsou aktivní, mají dotazy a veliký zájem. Chodím mezi ně velice rád.
Jste rektor průkopník, nebo zůstáváte usedlejší a nehodláte na VŠCHT nic moc měnit?
Vody VŠCHT jsou až příliš stojaté a rozčeření by jim rozhodně neškodilo. Já ji s oblibou přirovnávám k brontosaurovi, který si kdysi někam vyšlápl a pořád si drží ten samý směr, ať se děje cokoliv. Ale doba a prostředí se změnily a VŠCHT by se jim měla přizpůsobit. A činí to, snažíme se a měníme.
Co například?
O peníze jde až na prvním místě, takže se například snažíme získávat zdroje financování, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Snažíme se získat finance z Evropské unie a chceme, aby VŠCHT působila jako moderní evropská škola, nejen co se vybavení týče, ale také co do prestiže.
Jak lákáte studenty?
Naše prezentační aktivity jsou poměrně rozsáhlé. Pořádáme například popularizační akce pro studenty středních škol. Dříve, ještě za mého působení na střední škole, k nám z VŠCHT přicházeli starší slovutní pánové s respektem, kteří nám něco vyprávěli. Dnes tam posíláme naše studenty, kteří mají k posluchačům přece jen výrazně blíže. Cílíme i na základní školy, s hodinami moderní chemie jsme dokonce sklouzli až do mateřských škol a já tvrdím, že je třeba jít ještě o chlup níž.
Do jesliček?
Přesně, do jesliček. Možná bychom měli jít ještě dál, do prenatálního vývoje – abychom si tady to naše podhoubí řádně vychovali.
Funguje to? Je o studium na VŠCHT zájem?
Nesmírný. Zejména o naše dva tahouny – výrobu a syntézu léčiv a forenzní analýzu –, to jsou velmi populární obory.
Proč myslíte, že by měl mladý člověk chtít jít studovat na VŠCHT?
Pokud má chuť dělat něco rozumného a něco dokázat a nebojí se na sobě pracovat, tak kam jinam by měl jít?
Není bodem pro třeba také atraktivita absolventů VŠCHT na pracovním trhu?
Určitě. Z podstaty věci máme velmi silnou vazbu na průmysl, řada firem se na nás obrací s prosbou o spolupráci. Někdy jde o řešení krizových situací ve stylu „včera bylo pozdě, kazí se nám tuzemák nebo rozpadají tablety, je potřeba s tím něco dělat“, většinou jde ale o kontinuální spolupráci. Veškeré závěrečné práce studentů jsou dnes spjaté s nějakým reálným projektem či grantem. Výrazné procento studia představuje práce v laboratoři a praktické semináře. Neexistuje u nás, aby se student objevil jen na zápisu a pak až u zkoušek. Máme mnoho předmětů, zejména seminářů a laboratoří se 100% povinnou účastí, ale když se tím student protrpí, výsledky se dostaví.
Asi to není úplně levná záležitost, že?
Studium s tak vysokou mírou praktických cvičení? Rozhodně není. Náklady na studenta VŠCHT jsou MŠMT zohledněny i v tak zvaném koeficientu ekonomické náročnosti, který je pro naše obory 2,8násobkem standardních nákladů na studenta vysoké školy. Ale ani tato částka nestačí k pokrytí studijních nákladů, běžně studium „sponzorujeme“ z prostředků, které získáváme na vědu a výzkum nebo ze spolupráce s našimi partnery.
Vyplatí se to?
Věřím, že ano. Studium u nás není lehké, ale na jeho konci jsou vysoce školení erudovaní odborníci. Cílevědomí a nároční. Existují absolventi vysokých škol, kteří budou za kasou v supermarketu spokojení. Věřím, že absolventi VŠCHT mezi ně nepatří.
Prof. Ing. Karel Melzoch, CSc.
Rektor VŠCHT se narodil v roce 1958 v Praze. Titul Ing. získal na VŠCHT Praha v oboru kvasné chemie a technologie v roce 1982 a v roce 1989 titul CSc. ve stejném oboru. V roce 1997 byl jmenován docentem v oboru biotechnologie, o deset let později ve stejném oboru profesorem. Na VŠCHT Praha působí nepřetržitě od roku 1984, zastával funkci proděkana Fakulty potravinářské a biochemické technologie, od roku 2002 byl vedoucím Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství na této fakultě a od roku 2006 jejím děkanem. Od roku 2012 zastává funkci rektora Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.
Text: Markéta Paráčková
Foto: Pavla Králová
