Na tvém youtubovém kanále můžeme zhlédnout různá videa. Jsou mezi nimi i taková, ve kterých se věnuješ médiím, politice nebo financím. Připravit video o hoaxech, článku 13 nebo o pojmech finanční gramotnosti není jednoduché. Proč ses do natáčení těchto videí přesto pustil?
Tvorba videí se složitějším tématem mě baví. Je to taková moje malá guilty pleasure. Jejich příprava sice trvá dlouho, protože například rešerše nebo scénář jsou většinou hodně náročné, ale našel jsem v takových videích smysl. Něco vytvořím a vidím zpětnou vazbu. Vidím, že jsem někomu pomohl se v tématu zorientovat, něco pochopit nebo nějaké téma objevit.
Videa se složitějšími tématy jsi netočil od začátku. Jak se tvoje tvorba na YouTube vyvíjela?
Začínal jsem před šesti lety herními videi. Následně jsem dělal tematická videa, například kvízy nebo jsem rozebíral svoje staré sešity z matematiky, ve kterých byly různé malůvky a básničky. Postupem času jsem se začal věnovat i tématu televizního bizáru, které mě zajímalo dlouhodobě, ale nikdy jsem ho nereflektoval ve své youtubové tvorbě. Jednou za čas jsem pak chtěl otevřít nějaké společenštější téma. Tehdy jsem dokončoval střední školu a uvědomoval jsem si, že se o některých tématech moc nemluví, což mi přišla škoda. V té době mě sledovalo zhruba pět tisíc lidí a já jsem si řekl, že můžu pěti tisícům lidí něco předat.
Jaká videa vytváříš v současnosti?
Moje tvorba se momentálně skládá primárně ze tří skupin. V televizních rozborech se věnuju televizním pořadům. Nechci je jen zhejtit, ale snažím se vše zasazovat do širšího kontextu, ukázat například jejich zákulisí nebo vývoj. Druhou skupinu videí tvoří aktuálně parodie, na které mám už většinou štáb, abych je mohl dělat ve velkém. A poslední skupinou jsou tematická videa, která tvořím od začátku letošního roku zatím nejvíc. Když nad tím přemýšlím, tak jsem tím, jak je zpracovávám, změnil svou cílovou skupinu.
Jakto?
Dřív jsem hodně přemýšlel nad tím, že moje videa budou sledovat děti, a proto musí být vtipná, musím v nich mít hodně scének a různé paruky. Dnes už k videím takto nepřistupuju. Přemýšlím spíš nad tím, kdo bych chtěl, aby je sledoval. Když jsem třeba tvořil video o finanční gramotnosti, cílil jsem na středoškoláky a výš. Mnozí z nich nevědí, jak s penězi zacházet, a přitom si už začínají vydělávat. Současně se teď snažím co nejvíc tvořit videa tak, aby i mě a moji věkovou kategorii bavilo je sledovat.
Vážnějším tématům ses začal věnovat, když tě sledovalo pět tisíc lidí. Teď máš přes sto třicet tisíc odběratelů.
Cítím obrovskou zodpovědnost. I když se stále dokola snažím lidi nabádat k tomu, aby si informace ověřovali a aby nad nimi přemýšleli, pozoruji, že mi věří. Co řeknu, berou automaticky jako pravdivé. Z tohoto důvodu si nemůžu dovolit říct něco, co by je mohlo špatně ovlivnit nebo co by mohlo být nějakým způsobem zavádějící. Dělám si proto důkladnou rešerši. Pokud zpracovávám hodně složité téma, nechávám si scénář na závěr zkontrolovat od někoho, kdo tématu opravdu rozumí.
Televize, především pak televizní bizár, se v tvých videích objevuje často. Čím tě toto médium zaujalo?
Televize stále ovlivňuje spoustu lidí. Současně je zajímavé, že to, co vidíme a to, co je za tím, jsou dvě rozdílné věci. A mě baví hrabat se v tom, co je za tím. Televize mě jako médium fascinuje už deset let. Zatímco všichni okolo mě trávili čas na Facebooku, já jsem si každý den otevřel dva specializované weby o televizi. Viděl jsem první epizody prakticky všeho, co u nás kdy vzniklo, protože mě nové pořady zajímaly z recenzního hlediska.
V čem mají podle tebe mladí lidé v rámci mediální gramotnosti mezery?
Myslím si, že v rozpoznání důvěryhodné informace. Lidé si zvykli věřit čemukoliv, co si přečtou a nepřemýšlet nad tím kriticky. Problém je v tom, že většinou ani neví, jak si mají informace ověřovat.
Co by podle tebe pomohlo?
Menší reforma ve školství, které u nás ale není jednoduché dosáhnout. Podle mě v českém školství nejvíc chybí tři základní okruhy. Mediální gramotnost, finanční gramotnost a moderní dějiny. Například o událostech po roce 1968 se studenti v Dějepise dozvědí málokdy. Myslím si, že kdyby proběhla reforma a kladl by se na tato témata větší důraz, lidé by byli ze školy mnohem lépe připraveni na život. Menší měrou jsou schopni pomoct i influenceři, i když v Česku o těchto tématech mluví opravdu minimum z nich.
Je to kvůli tomu, že natočit zábavné video je jednoduší?
Přesně tak. Natočit zábavné video nezabere tolik času, má větší sledovanost a současně je méně riskantní.
I když točíš vzdělávací videa, zábavné prvky v nich nechybí.
Bez nich bych byl nudný učitel Základů společenských věd. Zábavný prvek mi pomáhá udržovat pozornost. Potřebuju vědět, že lidé zvládnou co největší část videa, proto se ho snažím skládat do malé sinusoidy. Začínám většinou zábavnou částí, která lidi upoutá, pak se teprve věnuju vážné části. Po chvilce zase potřebuju video něčím odlehčit, abych mohl opět zvážnit. Snažím se nemluvit vážně déle jak půl až tři čtvrtě minuty, pak následuje nějaký zábavný prvek.
Kde bereš ke svým videím inspiraci?
Život. Věnuju se tématům, u kterých jsem vycítil díru ve společnosti, protože se o nich tolik nemluví a neví. To je případ třeba videa o finanční gramotnosti. Zhrozil jsem se, když jsem slyšel, jak někteří lidé nad svými financemi přemýšlejí. Videa vytvářím také ve chvíli, kdy mě něco společensky popudí, například útoky na novináře. Témata mě ale napadají i úplnou náhodou, třeba když jedu metrem.
Tvoje videa většinou na konci obsahují ponaučení.
Mám rád, když k něčemu směřují. Když pak lidé takové video dokoukají, uvědomí si, proč ho sledovali. Nerad nechávám věci otevřené.
